Lubomír Kostelka aneb usměvavý děda Lubin měl tvrdý život. Syna vychovával sám, bratr zemřel na svatbě vlastní dcery

Přestože Lubomír Kostelka rozdával úsměvy na všechny strany, v soukromí si dost vytrpěl.

Zdroj fotografie: Česká televize

Pro většinu diváků zůstane navždy především jako laskavý, usměvavý děda Lubin z Kouzelné školky. Jenže za klidnou tváří Lubomíra Kostelky se skrýval život, který rozhodně nebyl pohádkový. Redakce VIPživot se rozhodla zavzpomínat na tohoto talentovaného herce, který byl dříve neodmyslitelně spjatý s Vladimírem Menšíkem.

Život sice skvělý, ale tvrdý

Lubomír Kostelka, přestože vždy působil vyrovnaně a vesele, neměl vůbec lehký život. Osud mu do cesty stavěl překážky, které se ovšem snažil co nejlépe překonat. Sám o sobě ostatně v jednom z posledních rozhovorů, který neunikl pozornosti naší redakce, řekl přímo: „Já měl tvrdej život, ale skvělej.“ A přesně to jeho osud vystihuje nejlépe.

Kostelka se narodil 31. března 1927 v Přerově a k herectví se dostával oklikou. Původně se vyučil elektrikářem, později ale zamířil k divadlu a k filmu, kde si během desetiletí vybudoval pověst spolehlivého a výrazného herce. Diváci si ho pamatují z celé řady filmových a televizních rolí, hrál ale i v divadle a v rozhlase. Nešlo o hvězdu, která by kolem sebe potřebovala neustálý rozruch – spíš o typ poctivého herce, který byl vidět všude, a právě proto zůstal lidem tak blízko.

Syna vychovával sám

Jeho soukromí přitom neslo mnohem tvrdší tón než role, které hrál. Kostelka byl dvakrát ženatý. S první ženou se rozvedl kvůli té druhé, která mu porodila syna Martina, o něho se ale nechtěla starat, a tak se z vytíženého herce stal najednou táta na plný úvazek. Martin byl jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě, a přestože se po vzoru otce chtěl vydat na divadelní dráhu, nestalo se tak. Naštěstí mu to Kostelka rozmluvil. Nakonec vystudoval lékařství a dnes je z něj uznávaný kardiochirurg.

A právě vztah otce a syna o herci vypovídá možná nejvíc. Martin po jeho smrti otevřeně přiznal, že na otce byl pyšný a že všechno, čeho v životě dosáhl, stojí hlavně na jeho výchově. Popsal ho jako přísného, ale spravedlivého muže, který vedl syna ke skromnosti, respektu a osobní odpovědnosti. „Byl jsem trestán, a to doopravdy, když jsem něco provedl nebo když jsem lhal. Naopak když jsem něco udělal dobře, uměl pochválit,“ zavzpomínal Martin Kostelka.

Ukázkový vztah mezi otcem a synem

I když žil dlouhodobě v Německu, byli spolu v intenzivním kontaktu a v posledních letech si telefonovali i několikrát denně. Na pohřbu pak právě syn velmi citlivě promluvil i o hercově odchodu – jako lékař věděl, že moderní medicína by mu možná uměla život ještě prodloužit, ale už ne vrátit jeho kvalitu.

Zdroj fotografie: Česká televize

Právě tady je vidět síla jejich vztahu: slavný herec nevychoval jen syna, ale člověka, který o něm po smrti mluvil s mimořádnou úctou a klidem. Martin Kostelka navíc potvrdil, že otec zůstával až do vysokého věku pevně zakořeněný ve svých návycích – odmítal počítače, Skype i moderní technologie a nejraději zůstával u obyčejného telefonátu. Byl to starý svět v tom nejlepším slova smyslu.

Nečekaná smrt milovaného bratra

A pak byly rány, které si nesl celý život. Kostelka v rozhovorech mluvil i o těžkých rodinných ztrátách a o tom, že jeho život nebyl jen veselou historkou starého baviče. O to silněji působí, že se navzdory všemu dokázal udržet jako člověk, který nezahořkl. Možná právě proto z něj v televizi vyzařovalo něco tak přirozeně hřejivého a důvěrného.

Přestože se snažil, nikdy si nenašel tu pravou ženu, a tak se synem žili sami, bez skutečné i náhradní maminky. Velkou ztrátu zažil Kostelka, když mu zemřel bratr, se kterým měl herec výborný vztah. „Byl to borec, ale zemřel v pětačtyřiceti na svatbě své dcery. Na tom světě to prostě tak chodí…“ řekl pro Blesk.

Nezapomenutelný děda Lubin

Nejsilněji se ale do české paměti zapsal až v pozdním věku – jako děda Lubin v Kouzelné školce. Právě tam se z něj stala téměř rodinná figura několika generací dětí i jejich rodičů. Nebyl to přitom žádný křiklavý televizní klaun. Naopak, jeho síla byla v klidu, vlídnosti, humoru a v tom, že působil jako opravdový dědeček, kterému člověk věří každé slovo. Často se po jeho boku objevoval František – loutka, kterou daboval Tomáš Juřička.

Redakce VIPživot zaznamenala rozhovor, v němž hlas oblíbeného Františka z Tramtárie na svého kolegu zavzpomínal. „Lubin byl neuvěřitelně vitální člověk. Neuvěřitelně pracovitý, vždy chodil velmi dobře připravený a vždy s ním byla velká legrace. Byl opravdu velký parťák a mrzelo nás, že toho nakonec kvůli problémům s kolenem nechal,“ řekl Juřička.

Život Lubomíra Kostelky tak nebyl jen příběhem oblíbeného herce. Byl to příběh muže, který zažil tvrdé časy, unesl osobní ztráty, vychoval úspěšného syna a nakonec se stal symbolem laskavosti pro celé Česko. Usměvavý děda Lubin? Ano. Ale za tím úsměvem byl život, který rozhodně nebyl jednoduchý.