Ljuba Krbová a Ondřej Neff proměnili zapomenutou zahrádku u Prahy v japonský ráj. Budovali ho 20 let

Kdysi rovná, zanedbaná zahrádka s drátěným plotem ve Zvoli u Prahy. Dnes vrstvený prostor s jezírkem, kamennými kompozicemi, bonsajemi a zenovou částí. Mezi tím dvacet let společné práce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se herečka Ljuba Krbová a spisovatel Ondřej Neff v polovině nultých let pustili do přestavby příměstského pozemku kousek nad Vraným nad Vltavou, neměli v plánu kopírovat chrámové zahrady v Kjótu. Chtěli něco osobnějšího, českou zahradu s japonskými prvky, jak tomu sami říkají. Místo, které se neodhalí jedním pohledem, kde se zákoutí vrství za sebe a kde zurčení potůčku nahradilo zvuk televize, kterou jednoho dne prostě vyhodili. Výsledek není okázalý. Je tichý, promyšlený a pořád nedokončený. Právě v tom spočívá jeho síla.

Od placky k členitému terénu

Příběh zahrady má dvě kapitoly. Ta první začala v roce 1998, kdy Krbová oslovila krajinnou architektku Naděždu Žaludovou. Pozemek byl tehdy doslova placka, rovný, bez výrazu, bez struktury. Žaludová z něj udělala zvlněný terén, ale pak přišlo období, kdy se o zahradu nikdo systematicky nestaral. Když se k Krbové přistěhoval Neff, zhruba v letech 2005–2006, našli neudržovanou zahrádku, která na svůj potenciál teprve čekala. Druhá kapitola, ta společná, běží od té doby nepřetržitě. Do roku 2025 je to necelých dvacet let kontinuální proměny.

A ta proměna nešla po velkolepých etapách. Šla po centimetrech. Kameny ze sedlčanské žuly vybírali v Trhových Svinech a skládali je do kompozic s názvy „loď“ a „lotos“. Původně plánované suché jezírko nakonec nahradili skutečným, hlubokým, se zrcadlící hladinou. Přibyl potůček, kamenné pítko tsukubai, šlapákové cesty a altán v rohu zahrady, kde nejraději snídají.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nebeská zahrada za dřevěnými vraty

Vstup do zahrady rámují dřevěná vrata s japonským nápisem „Nebeská zahrada“. Za nimi se prostor odhaluje postupně, přesně jak to vyžaduje tradiční japonský princip práce s perspektivou, návštěvník nemá vidět všechno najednou. Každý krok odkrývá jiný záběr: bonsaje před terasou, lampu u cesty, studánku, nasvícený můstek.

Nejblíž autentickému japonskému pojetí je oddělená zenová část za domem. Tmavé kameny, bílý písek, ticho. Neff ji považuje za nejčistší kus celé zahrady. Zbytek je vědomý kompromis s českým klimatem a vlastním vkusem, rostou tu túje, tisy, skalníky i buxusy, protože jim to prostě vyhovuje. Bambusy se po zimě dlouho vzpamatovávají a z české borovice, jak Krbová přiznává, japonský stromek nikdy neuděláte. Ale můžete ji dva večery ročně trpělivě zaštipovat, až dostane tvar, který vás potěší.

Dva lidé, dvě role, jeden projekt

Na zahradě se dá číst i jejich vztah. Neff je ten kreativní, ochotný k velkým změnám, přesouvání dominant blíž k terase, novým nápadům. Krbová se označuje za „údržbovou paní“: tvaruje, stříhá, plejí, přihnojuje. V jednom rozhovoru pro časopis Vlasta řekla, že čím šílenější nápad jeden z nich má, tím víc druhého nadchne.

Motivace k japonskému stylu přitom nevznikla z módního trendu. Krbová se k východní estetice dostala přes bojová umění, Neff se japonskými zahradami zabýval desítky let. Zahradu měnili podle knih, chodili na semináře o tvarování dřevin. Vysněnou cestu do Japonska, kde konečně viděli zahrady, které do té doby znali jen z fotografií, podnikli až po letech odkladů.

Co si z toho odnést pro vlastní zahradu

Nejpůsobivější na zvolské zahradě není žádný jednotlivý prvek. Je to metoda. Dvacet let po etapách, bez jednorázové realizace na klíč, bez snahy o dokonalou repliku. Krbová to shrnula větou, která stojí za zapamatování: „Dokonalost věci tkví v tom, že má chybu.“

Pro kohokoli, kdo uvažuje o japonských prvcích na vlastní zahradě, je jejich příběh důkazem, že začít se dá i s málem:

• Cesta z několika plochých kamenů
• Kačírek nebo drobné suché „jezírko“
• Jedno jednoduché pítko
• Tvarovaný solitérní strom
• Klidové posezení bez výhledu na celý pozemek najednou

Malé keramické japonské lampy se v českých e-shopech pohybují už od čtyř set korun, větší pískovcové kolem dvou tisíc. Bonsaje a odborné rady nabízejí specializovaná centra. A kdo si chce japonskou zahradu nejprve prohlédnout naživo, může začít v Botanické zahradě v pražské Troji, kde funguje veřejně přístupná japonská expozice budovaná od roku 1995.

Krbová svou zahradu nazývá „pokojem navíc“. Neff říká, že jim stačí pohled z okna. Po dvaceti letech společné práce na malém příměstském pozemku je to asi ten nejupřímnější luxus, jaký si člověk může vybudovat, ne za peníze, ale za čas a trpělivost.