Květa Fialová nevyšla z domu, dokud nevytáhla červené eso. Konvalinková prozradila její podivný rituál s kartami

Každé ráno stejný scénář: balíček karet na stole, ruka vytáhne jednu, a pokud to není červené eso, jde zpátky. Květa Fialová bez té karty prostě neodešla.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herečka Naďa Konvalinková se rozpovídala v talkshow Na kafeečko o kolegyni a kamarádce Květe Fialové. VIPŽivot připomíná, že obě ženy spojovalo víc než jeviště: společné návštěvy kartářek, fascinace osudem a dva naprosto odlišné způsoby, jak se s nejistotou vyrovnat. Hvězda kultovního filmu Limonádový Joe si prý každý den rituálně nastavovala příznivý start. Konvalinková zase zkoušela karty vykládat druhým, a přestala ve chvíli, kdy jí začaly dávat až příliš přesné odpovědi.

Balíček na stole, eso v hlavě

Mechanika rituálu, jak ji Konvalinková vylíčila, je prostá. Fialová si ráno sedla ke kartám, vytáhla jednu „na ten den“ a podívala se. Když to nebylo červené eso, vrátila ji zpět do balíčku a táhla znovu. Z domu nevyšla, dokud eso nepadlo. Jenže Konvalinková přidala detail, který celý obraz posouvá: „Samozřejmě věděla, kde to eso má.“ Nešlo tedy o slepé losování. Fialová si výsledek uměla ohlídat. A právě tím se rituál mění z pověry v něco jiného, v osobní režii rána, v kontrolovaný start dne, který herečka potřebovala, aby vůbec překročila práh.

Sama Fialová to kdysi v rozhovoru pro Aha! potvrdila po svém: ráno si vytáhla kartu, a když byla „blbá“, vzala si jinou. „Přece nebudu žít den s ošklivou kartou,“ řekla tehdy. Proč právě červené eso mělo výsadní postavení, nikdy nevysvětlila. Dá se ale odvodit, že pro ni fungovalo jako jednoznačný signál, karta, u které nebylo pochyb, že den může začít.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kartářka ve sklepě a slzy na náměstí

Vztah Květy Fialové ke kartám nebyl okrajový koníček. Konvalinková vzpomínala, jak ji kolegyně vodila ke kartářce do sklepního bytu v pražských Nuslích. Jedna z návštěv skončila šokem: kartářka jim řekla, že brzy zemřou a „pomře také všechno okolo nich“. Konvalinková plakala, Fialová zbledla. Když vyšly ven a došly na Náměstí bratří Synků, Fialová okamžitě navrhla řešení: druhý den zavolá jinou kartářku, optimističtější. Reakce, která přesně kopíruje logiku ranního rituálu: špatný výsledek se nepřijímá, nahradí se lepším.

Nešlo přitom o jednorázovou epizodu. Podle starší reportáže iDNES Konvalinková vyprávěla i o kartářce, která jim oběma předpověděla rychlou nehodu a finanční potíže, a obojí se naplnilo. Fialovou to od karet neodradilo. Naopak. Její jméno zůstalo s esoterikou spojené tak silně, že dodnes funguje Věštírna Květy Fialové v Újezdě nad Lesy, kterou provozuje kartářka Iveta Vojtová.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Konvalinková: od nadšení ke strachu

Konvalinkové cesta s kartami vypadala jinak. K vykládání se dostala přes dárek od Jiřího Lábuse, balíček vykládacích karet Ivy Hüttnerové. Naučila se z příručky a začala zkoušet výklady na lidech kolem sebe. Pak přišel zlom. Vykládala karty barmanovi v divadle a sešla se jí kombinace, která nedávala prostor pro optimismus: smrt, nemoc, advokát, majetek. Krátce nato se události potvrdily. „Zalekla jsem se toho,“ přiznala Konvalinková. A přestala. Dnes říká, že svůj budoucí osud znát nechce. Žije přítomným okamžikem. Karty nevykládá.

Herecké pověry nejsou v českém divadle nic neobvyklého. Na generálce se netleská, aby se nepokazila premiéra. Herci mají předvýstupové rituály, někteří otevřeně mluví o spiritualitě jako součásti profese. Ale každodenní karetní kontrola před odchodem z domu, to je jiná liga. Podle nás je rituál Fialové zajímavý právě tím, že nebyl slepý. Věděla, kde eso leží. Nevěřila, že jí náhoda prozradí osud. Spíš si každé ráno vědomě potvrdila, že den stojí za to, aby do něj vyšla. Červené eso nebylo proroctví. Bylo to povolení.