Rozešli se po dvaceti letech, ale Křížová Víznera neopustila. Nemocnému herci vaří, pere a uklízí dodnes

Vendula Křížová v říjnu 2026 otevřeně popsala, jak pravidelně dochází za svým bývalým partnerem Oldřichem Víznerem a stará se mu o domácnost, přestože spolu skončili před devíti lety a ona dávno žije s jiným mužem.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se dva lidé rozejdou po dvou dekádách společného života, obvyklý scénář vypadá jednoduše: korektní pozdrav na chodbě školy, střídavá péče o děti, postupné odcizení. U Křížové a Víznera se příběh vyvinul jinak. Herec, kterému letos v květnu bylo devětasedmdesát, bojuje s Parkinsonovou chorobou natolik vážnou, že musel opustit jeviště. A jeho bývalá partnerka místo odstupu zvolila kuchyňskou zástěru, pračku a vysavač.

Dvacet let pod jednou střechou, a pak ticho, které nepřišlo

Poznali se v roce 1997 při zkouškách inscenace Sylvie. Z divadelního setkání vyrostl vztah, ze vztahu tři děti: Anežka, Albert a František. Dvě desetiletí sdíleného života skončila v létě 2017. Tehdejší média rozchod spojovala s opakovanými krizemi a Víznerovým odchodem za mladší ženou. Detailní vysvětlení od obou aktérů se veřejně nikdy neobjevilo.

Jenže ticho, které po rozchodu obvykle nastupuje, v tomhle případě nedorazilo. Už v březnu 2018 Křížová v rozhovoru pro Aha! vysvětlovala, že vztah pokračuje, přes společné svátky, narozeniny dětí a pravidelný kontakt. Partnerský rozměr zmizel, rodinný zůstal.

Co přesně znamená „neopustila“: praní, vaření a klíče od bytu

Slovo „neopustila“ snadno sklouzne do romantické představy. Realita je prozaičtější a zároveň silnější. V říjnovém rozhovoru pro Blesk Křížová popsala svou roli bez příkras: chodí za Víznerem domů, uvaří mu, vypere prádlo, uklidí byt. Dělá to pravidelně, dobrovolně a vedle vlastního života s partnerem, se kterým je dvanáct let.

Nejde tedy o obnovený vztah ani o sentimentální gesto. Jde o systém, rutinu postavenou na třech společných dětech, na znalosti člověka, kterého dvacet let pozorovala zblízka, a na vědomí, že bez její pomoci by chod Víznerovy domácnosti vypadal podstatně jinak. V únoru 2026 pro Super.cz zmínila, že se s hercem vídají často a že mu pomáhá. O osm měsíců později upřesnila jak.

Parkinson, konec kariéry a důchod, který na péči nestačí

Víznerova diagnóza, Parkinsonova choroba, se v médiích objevuje opakovaně. Sám herec veřejně poděkoval Nadačnímu fondu Jiřího Menzela za podporu „v době, kdy už ze zdravotních důvodů nemohu hrát“. Podle databáze i-divadlo.cz jeho poslední evidovanou jevištní rolí zůstává Revizor v Městských divadlech pražských, uváděný do června 2025.

Na jaře téhož roku média informovala o pobytu v léčebně dlouhodobě nemocných. V říjnu 2026 ovšem Křížová popisuje návštěvy u něj doma a říká, že „to celkem zvládá“. Stav se tedy mohl stabilizovat, nebo se režim péče změnil; přesnou odpověď veřejné zdroje nenabízejí.

Finanční stránka je přitom tvrdá. Průměrný starobní důchod v Česku od ledna 2026 činí podle MPSV necelých 22 000 korun měsíčně. Příspěvek na péči ve čtvrtém stupni závislosti dosahuje 27 000 korun pro člověka žijícího mimo pobytové zařízení. I součet obou částek sotva pokryje náklady na profesionální domácí asistenci, která u pokročilejších fází Parkinsona může vyžadovat téměř nepřetržitou přítomnost druhé osoby. Právě proto vstupuje do hry kombinace rodinné pomoci a nadační podpory.

Olga Menzelová, zakladatelka zmíněného fondu, jeho vznik vysvětluje vlastní zkušeností s čtyřiadvacetihodinovou péčí o režiséra Jiřího Menzela. Výkonný umělec bez angažmá nemá průběžné příjmy, a důchod propast nezaplní. Na seznamu podporovaných jmen figurují vedle Víznera i Jitka Zelenohorská, Ivanka Devátá, Miriam Kantorková či Alfred Strejček.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co Parkinsonova choroba postupně bere a jak se dá pečovat

Parkinsonova nemoc postupuje pomalu, ale neúprosně. Podle Národního zdravotnického informačního portálu se ve čtvrtém stadiu člověk bez cizí pomoci neobejde při běžných denních úkonech: oblékání, hygieně, přípravě jídla. Páté stadium už znamená vozík nebo lůžko. S progresí přibývají poruchy rovnováhy, zamrzání chůze, potíže s polykáním a řečí, u části pacientů i kognitivní změny.

Pro rodiny pečující o blízkého s touto diagnózou existuje v českém systému několik opor:

• Příspěvek na péči – žádost se podává na Úřadu práce, výše závisí na stupni závislosti.
• Domácí zdravotní péče – VZP ji hradí i u chronicky nemocných, pokud by jinak potřebovali dlouhodobou hospitalizaci.
• Odlehčovací služby – umožňují pečujícímu dočasný odpočinek, aniž by nemocný ztratil zázemí.
• Registr poskytovatelů – MPSV provozuje veřejný registr terénních, ambulantních i pobytových služeb podle místa bydliště.

Klíčová je neurologická kontrola, fyzioterapie, ergoterapie a logopedie. A taky vědomí, že pečující sám potřebuje úlevu; vyhoření v roli neformálního pečovatele patří k nejčastějším průvodním jevům dlouhodobé domácí péče.

Rodinná loajalita, která přežila rozchod i nový vztah

Síla toho, co Křížová dělá, nespočívá v dramatickém gestu. Spočívá v opakování. V tom, že přijde, uvaří, uklidí a odejde, a příští týden znovu. Že to dělá vedle vlastního partnera, vedle vlastních povinností, bez veřejného nároku na obdiv. Tři společné děti (dnes šestadvacetiletá Anežka, čtyřiadvacetiletý Albert a osmnáctiletý František) jsou pojivem, které z bývalého páru udělalo něco, pro co čeština nemá přesné slovo. Podle nás právě tahle směs rodinné loajality, sdílené historie a nemoci dává celému příběhu váhu, která přesahuje běžný „slušný kontakt po rozchodu“.