Chybí jim pokora, vymýšlejí si: Kristýna Ryška si rýpla do hereckých kolegů a stále řeší nedostatek pracovních nabídek

Kristýna Ryška převzala v březnu Českého lva. O dva měsíce později otevřeně přiznala, že nemá žádnou práci a že jí v branži vadí nepokorní kolegové, kolem kterých se „našlapuje“.

Zdroj fotografie: Nextfoto

14. března 2026 stála na pódiu 33. ročníku Českého lva jako čerstvá držitelka ceny za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli v seriálovém díle. V květnu seděla v podcastu Čestmíra Strakatého a popisovala něco, co by člověk po takovém večeru nečekal: pracovní ticho, odpadající nabídky a pocit, že ocenění samo o sobě nic nezaručuje. A mezi tím vším vyslovila kritiku, která v českém hereckém světě zaznívá málokdy nahlas.

Co přesně Ryška kolegům vytkla

Nejmenovala nikoho. Žádné příjmení, žádný konkrétní štáb, žádná produkce. Přesto její slova v podcastu Čestmíra Strakatého rezonovala. Mluvila o „pseudocelebritách“, kolem nichž okolí chodí jako po špičkách, a právě z toho privilegovaného prostředí podle ní vyrůstá nepokorné, neuctivé chování. Kolegové si prý „vymýšlejí páté přes deváté“ a přicházejí s nesmyslnými požadavky.

Podstatné je, kam její kritika míří. Ne na jednotlivce, ale na systém, který takové chování spoluvytváří a toleruje. Produkce chrání rozjetý projekt, známé jméno má marketingovou hodnotu, výměna herce stojí čas i peníze. A tak se našlapuje dál. Ryška to vnímá jako začarovaný kruh, a vadí jí, že se o něm nemluví.

Lvice bez zakázek

V rozhovoru pro Reflex to v květnu 2026 shrnula jednou větou: „Po Českém lvu přišlo ticho. Spíš mi odpadají práce, než aby přibývaly.“ Plánovaná čtyřměsíční pauza se protáhla na osm měsíců. Sama opatrně přiznává, že se na ní „trošku naplňuje“ pověra o prokletí Českého lva, a vzápětí dodává, že to s cenou možná vůbec nesouvisí.

Paradox to ale je. Ryška má za sebou cestu, kterou by jí leckdo záviděl. Odchod z Ulice, který zpětně popisuje jako „nejhorší rozhodnutí svého života“, se nakonec ukázal jako správný krok. Po něm přišly role v Metanolu, Guru, Zlaté labuti, Králi Šumavy, Studně i Stvůrách. A teď hlavní role v kriminálním seriálu Inspekce po boku Vojtěcha Dyka a Martina Fingera. Jenže mezi projekty zeje ticho, které žádná cena nezaplní.

Servírka s nadhledem, ne s pózou

Ryška ale neříká jen to, co jí vadí. Říká i to, co jí pomáhá. A tady její příběh přestává být branžovou stížností a začíná být něčím zajímavějším.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Práce za barem (servírka v hospodě, obsluha v kavárně) pro ni není nouzové řešení. Je to vědomá protibublina. V rozhovoru pro Novinky, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, to vysvětlila třemi způsoby: řeší tam normální, nehvězdné problémy, zbavuje ji to falešného pocitu výlučnosti a vrací ji „na zem“, protože v hospodě nikomu nepomůže, že má doma sošku. V květnu 2026 zmínila, že od barové práce odešla a chce se víc věnovat workshopům s dětmi.

Nejde o exotickou historku pro bulvár. Jde o systémový rys profese. Podle studie Institutu umění herci bez stálého angažmá v Česku fungují jako OSVČ, pracují po projektech a často kombinují uměleckou činnost s mimouměleckými příjmy. Herecká asociace dokonce mezi svými službami výslovně uvádí sociální výpomoc v tíživé situaci. Nejistota není výmysl jedné herečky. Je to norma.

Odvaha, frustrace, nebo obojí?

Nabízí se otázka: mluví Ryška z pozice odvahy, nebo z frustrace člověka, kterému zrovna nikdo nevolá? Nejpoctivější odpověď zní: obojí. Odstup od showbyznysu, pocit nepatřičnosti mezi extrovertními kolegy a potřebu uzemnění popisuje dlouhodobě, ne až po aktuální pauze. Zároveň je ale těžké oddělit systémovou kritiku od osobní zkušenosti člověka, který právě prožívá osmiměsíční ticho.

V malém českém projektovém trhu, kde se herci na volné noze znají a vztahy rozhodují o obsazení, je veřejná kritika vždycky risk. Ryška si ho ale pojistila tím, že nikoho nejmenovala a mířila na mechanismus, ne na osobu. Větší vliv na její další nabídky budou mít typové obsazení, počet vznikajících projektů a aktuální poptávka po rolích než jeden rozhovor v podcastu.

Proč její slova rezonují víc než obvyklé branžové stesky

Český showbyznys má s otevřeností problém. Herci na volné noze jsou závislí na dalším obsazení, a tak se většina drží diplomacie. Ryška ne. A právě proto, že mluví z pozice čerstvé laureátky (ne z pozice zapomenuté tváře), její slova mají jinou váhu. Ukazuje rozpor, který branže zná, ale nechce pojmenovávat: veřejná prestiž a zákulisní křehkost profese existují vedle sebe, často u téhož člověka ve stejném měsíci.

Sošku Českého lva má doma. Workshopy s dětmi před sebou. A telefon, který zatím nezvoní tak často, jak by si zasloužila.