Leichtová snila o vzdělávání v přírodě, dcera si vybrala klasickou školu. Herečka přiznala, že první školní den proplakala

Kristýna Leichtová po dvou letech domácího vzdělávání a lesní školy pustila starší dceru do klasické základky. První den školy proplakala, ne z lítosti, ale z obav.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dorotka nastoupila v září do třetí třídy. Pět dní v týdnu, družina, úkoly, pevný rozvrh, křesťanská výchova, přesný opak toho, co si herečka pro své děti roky představovala. Přesto řekla ano. Ne proto, že by změnila názor na vzdělávání v přírodě, ale proto, že se tak rozhodla její dcera. A respektující výchova, o které Leichtová mluví v každém rozhovoru, právě dostala svůj nejtěžší test.

Dva roky přírody, svobody a výletů

Leichtová v rozhovoru pro MojePsychologie popsala, proč vůbec sáhla po domácím vzdělávání. Rodina pendlovala mezi Prahou, Ostravou, Plzní a chalupou, kočovný režim, který klasická škola těžko snese. K tomu přidala otevřenou skepsi vůči tomu, jak české školství vypadá zevnitř: sezení v lavici pět dní v týdnu jí přišlo jako ztráta dětství.

Individuální vzdělávání podle § 41 školského zákona to umožňuje: ředitel kmenové školy ho povolí na žádost rodiče, dítě se každé pololetí přezkušuje a většinu nákladů nese rodina. Leichtová převzala odpovědnost za přípravu, metodiku i hledání podpůrných skupin. Když Dorotce začali chybět kamarádi, našli lesní školu, kam docházela tři dny v týdnu. Zbytek času trávily spolu venku, na výletech, v úzkém kruhu.

Důležitý detail: lesní škola má v Česku pevné místo hlavně v předškolním vzdělávání. Podle dat Asociace lesních mateřských škol fungovalo ve školním roce 2021/2022 přes 150 lesních školek s téměř 3 400 dětmi. U základních škol je situace jiná, „lesní“ alternativa bývá spíš úzký soukromý projekt navázaný na individuální vzdělávání než systémová možnost. Leichtová tedy stavěla na modelu, který vyžaduje velkou osobní investici a nemá záchrannou síť běžné sítě škol.

Dcera řekla: chci do školy

V dřívějších rozhovorech herečka opakovaně říkala, že pokud Dorotka jednou řekne, že jí chybí škola a kolektiv, rodina se přizpůsobí. Ten moment přišel. Dorotka se sama rozhodla nastoupit do klasické školy, a ne do alternativní, ale do školy s pevným řádem a křesťanskou výchovou.

Na svém Instagramu, kde se dlouhodobě svěřuje s rodičovskými tématy, Leichtová napsala, že první školní den „oplakala, ale z obav“. Nepopsala žádný konflikt ve třídě ani dramatickou scénu. Silnou emoci v ní vyvolal celý nový režim: pět dní týdně, družina, úkoly, rozvrh. Všechno, co dva roky vědomě odmítala.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Týna Le (@kristyna__leichtova)

Nepoužila jazyk prohry. Nemluvila o chybě. Rozhodnutí dcery podřadila pod to, čemu říká respektující výchova: svoboda rozhodnutí i s následky, důvěra, vzájemný respekt, jednání s dětmi „jako s parťáky“. V rozhovoru pro Blesk pro ženy tyhle principy rozváděla už v roce 2024, tehdy ještě jako teorii. Teď je testuje praxí.

Rozárka zůstává doma, a má to svůj důvod

U prostřední dcery Rozárky Leichtová zatím plány měnit nechce. Vysvětlení je pragmatické: rodina se stěhuje z Ostravy do Prahy, čeká dalšího člena a herečka se bojí, že by souběh všech změn vrhl na Rozárku „stín naší nepozornosti“. Kdyby přesun do školy přišel ve stejnou dobu jako změna města a příchod sourozence, vyčítala by si to.

Zajímavé je, že i u Rozárky dříve mluvila o tom, že jí časem dá na výběr. Princip zůstává stejný: dítě rozhodne. Jen načasování se řídí tím, co rodina právě zvládne unést.

Co z toho plyne pro ostatní rodiče

Příběh Leichtové není návodem na domácí vzdělávání ani jeho kritikou. Je to ukázka jedné konkrétní situace: rodič má silnou představu o tom, co je pro dítě nejlepší, a dítě si vybere jinak. Materiály NPI ČR k přechodu do základní školy, o které jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, zdůrazňují, že dítě se prvním zářijovým dnem nestává „hotovým školákem“; adaptační období vyžaduje spolupráci školy a rodičů, práci s obavami a trpělivost v prvních týdnech.

Leichtová sama říká, že na dceřině rozhodnutí „pro sebe hledá pozitiva“ a že to „jde dobře“. Konkrétní seznam nezveřejnila. Jedno pozitivum ale z jejích slov vyplývá jasně: Dorotka je podle ní šťastná.

Nejsilnější moment celého příběhu není změna školy. Je to chvíle, kdy matka s pevným přesvědčením nechala dceru jít vlastní cestou, a místo argumentů vytáhla kapesník.