Myslel si, že léto stráví s manželem. Krejčík místo toho letí do Afriky a hraje na zámku s expartnerem Stropnickým

Daniel Krejčík oznámil 2. června rozvod. Léto 2026 teď plní prací, humanitární misí a návratem na scénu, kde ho čeká společné jeviště s Matějem Stropnickým.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Ještě na jaře to vypadalo na první společné léto po svatbě. Pak přišel instagramový příspěvek, v němž Krejčík napsal, že manželství nebylo „bezpečným místem“ a že zažil věci „daleko za hranicí toho, co si pod láskou představuje“. Víc prozrazovat odmítl. Co ale prozradil jeho diář, je výmluvné samo o sobě: červenec patří muzikálu na Kampě, podzim misi s UNICEF v Africe a někde mezi tím se na zámku v Osečanech znovu potkává s mužem, se kterým sdílel život ještě před manželstvím, s Matějem Stropnickým. Tři paralelní opory místo jednoho společného léta. Práce, služba a staré vazby přetavené do nové podoby.

Klan Baťa: celý červenec na Kampě

Hlavní pracovní kotva Krejčíkova léta se jmenuje Klan Baťa. Autorský muzikál vznikl speciálně pro Letní scénu Musea Kampa k 150. výročí narození Tomáše Bati a Krejčík v něm ztvárňuje Jana Antonína Baťu, muže, který rodinný podnik převzal po bratrově smrti a nakonec skončil ve vyhnanství. Premiéra proběhla 16. června, červencový rozvrh je nabitý: představení běží 2., 6., 10., 13., 14., 29. i 31. července, vždy od sedmi večer.

Praktická zpráva pro ty, kdo by chtěli vidět Krejčíka na jevišti: oficiální web letní scény už Klan Baťa eviduje jako vyprodaný pro celou sezonu 2026. Jednotlivé termíny jsou sice stále vypsané na GoOut, ale volná místa jsou spíš výjimkou. Kdo se chce pokusit o náhradní vstupenky, měl by sledovat přímo pokladnu u Sovových mlýnů na Malé Straně.

Afrika s UNICEF: mise, ne dovolená

Po letní divadelní sezoně Krejčík plánuje odletět na humanitární misi s UNICEF do Afriky. Konkrétní země, délka pobytu ani program zatím veřejně známé nejsou, a sám herec itinerář nezveřejnil. Potvrzené je, že z mise chce čerpat materiál pro novou knihu. Vzhledem k tomu, že jeho dosavadní tvorba stojí na autobiografickém materiálu a osobní zkušenosti, dá se čekat spíš osobně-reportážní linka než beletrie.

Vazba na UNICEF přitom není čerstvá. Už na podzim 2025 stál Krejčík na začátku „řetězce dobra“ v kampani Adoptuj panenku, zachráníš dítě a zapojil se do benefiční aukce panenek od českých umělců a designérů. Africká mise je tedy logickým pokračováním spolupráce, která běží minimálně rok. Ne útěk, ale další krok.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Osečany: když se z partnerů stanou kolegové

A pak jsou tu Osečany. Zámek na Příbramsku, kde Stropnický organizuje Osečanské divadelní léto a kde oba muži figurují v kontaktech oficiálního webu projektu Zámek bude. Společná inscenace Kalifornská mlha tam byla loni přímo prodávaná jako titul, v němž lze bývalé partnery vidět znovu pohromadě na jedné scéně. Pořadatelé to nekamuflovaly, naopak z toho udělali dramaturgický fakt.

Program 8. ročníku Osečanského divadelního léta měl být zveřejněn v polovině června 2026. Konkrétní termín společného vystoupení Krejčíka a Stropnického na otevřených stránkách zatím dohledatelný není. Že k němu dojde, naznačuje celý kontext: oba jsou stále svázáni se zámkem, společný repertoár existuje a ani jeden z nich veřejně neřekl, že by spolupráci ukončil.

Zajímavé je srovnání tónu, jakým Krejčík mluví o svých dvou rozchodech. O Stropnickém ještě v únoru 2025 říkal, že spolu měli „zdravý vztah“, a na podzim téhož roku komentoval probíhající majetkové vyrovnání slovy, že to zvládnou „se ctí“. O rozpadu manželství mluví jinak, tvrdšími slovy o překročených hranicích, ztrátě důvěry a dnech, o kterých byl přesvědčený, že je nepřežije. Navenek to působí jako nesrovnatelně bolestivější zkušenost. A možná právě proto je návrat ke starým, prověřeným profesním vazbám srozumitelnější, než by se na první pohled zdálo.

Tři opory místo jedné

Krejčíkovo léto 2026 se dá číst jako rozpad osobního příběhu do tří směrů. Muzikál na Kampě je řemeslo a denní režim, něco, co drží strukturu, když se soukromí rozpadá. Mise s UNICEF je závazek přesahující vlastní bolest, spojený s ambicí přetavit zkušenost do knihy. A Osečany jsou důkaz, že staré vazby nemusí zmizet jen proto, že se změní jejich povaha.

Sám Krejčík to ve svém červnovém vyjádření shrnul zmínkou o „spoustě práce, co má smysl. I na sobě.“ Víc veřejně rozebírat nechce. A je na tom něco osvobozujícího, po měsících, kdy ze svého soukromí sdílel víc, než považuje za rozumné, teď nechává mluvit diář.

Červencové večery u Sovových mlýnů, podzimní Afrika, osečanské jeviště se Stropnickým. Tři scény, žádná z nich dovolenková. Ale možná právě proto funkční.