Fascinuje mě, kolik lidí si myslí, že toho budu litovat. Kovalová promluvila o životě bez dětí, její manžel podstoupil vasektomii

Violoncellistka Terezie Kovalová a její manžel Vítězslav Bečka veřejně popsali, proč se rozhodli nemít děti, a internet jim to neodpustil.

Zdroj fotografie: Nextfoto

„Můj manžel má čerstvě vasektomii a já slavím, že nebudu mít děti.“ Takhle přímo to Kovalová řekla v pořadu Restart Show letos v červnu. Věta, která by v řadě západoevropských zemí proklouzla jako osobní sdělení, v českém prostředí spustila lavinu komentářů o budoucí lítosti, rozchodu a „kastraci“. Kovalová, ročník 1989, koncertní cellistka s mezinárodní kariérou, se přitom netají tím, že rozhodnutí bylo promyšlené, partnersky sdílené a dlouhodobé. Jenže právě ta jednoznačnost okolí dráždí nejvíc.

Proč vasektomie, a proč o ní mluví nahlas

Bečka svůj zákrok popsal v podcastu Netabuj jako „převzetí zodpovědnosti obou, ne jen ženy“. Jeho argument je prostý: biologické důsledky těhotenství nese primárně žena, od hormonální antikoncepce přes těhotenství až po porod. Pokud se pár shodne, že děti nechce, považuje vasektomii za „nejvíc elegantní řešení“. Nejde o gesto proti rodičovství, ale o praktický krok v rámci partnerské dohody.

Právě tohle rozlišení se v diskusích ztratilo. Komentáře pod články i na sítích se točily kolem tří motivů: „co když se rozejdou“, „bude toho litovat“ a „nechal se vykastrovat“. Slovo kastrovat se objevovalo tak často, že z něj vznikl téměř vlastní žánr.

Co vasektomie skutečně znamená, a co ne

Podle Krajské nemocnice T. Bati zájem o vasektomii v Česku roste a muži přicházejí většinou dobře informovaní. Zákrok neovlivňuje hladinu testosteronu, libido ani erekci. Jde o přerušení chámovodů, nikoli o odstranění varlat, přesto si řada lidí obojí zaměňuje.

Důležitý detail: vasektomie není stoprocentně nevratná. Mikrochirurgické zprůchodnění chámovodů má úspěšnost mezi 50 a 70 procenty, jde ale o složitější a nákladnější výkon. Kdo se pro vasektomii rozhodne, měl by k ní přistupovat jako k trvalému řešení, s vědomím, že pokus o zvrat je možný, ale bez garance.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Česko a bezdětnost: norma, která drží

Reakce na Kovalovou a Bečku nejsou jen internetový šum. Odrážejí hlubší nastavení české společnosti. Podle výzkumné zprávy VÚPSV z šetření Současná česká rodina 2020–2022 sice mladí lidé stále častěji zvažují finanční dopady rodičovství a obtížné slaďování práce a rodiny, ale samotná norma, „dítě patří k dospělému životu“, slábne pomaleji, než by napovídaly praktické bariéry.

Sociologický ústav Akademie věd ČR v knize Czech Social Attitudes in the European Context konstatuje, že souhlas s dobrovolnou bezdětností je v Česku stále relativně nízký. Jinými slovy: rozhodnout se nemít děti je v českém prostředí pořád čteno jako odchylka, kterou je třeba obhájit. Kdo ji obhajovat odmítne, vystavuje se morálnímu soudu.

A přesně to se stalo. Kovalová neřekla „zvažujeme“. Řekla „slavím“. Ten posun z nejistoty do radosti je pro část publika nepřijatelný, protože zpochybňuje předpoklad, že bezdětnost musí být provázena ztrátou.

Osobní rozhodnutí jako veřejná provokace

Na příběhu Kovalové a Bečky je pozoruhodné, jak málo stačí k tomu, aby se soukromá volba proměnila ve společenský konflikt. Pár nikomu neradí, aby děti neměl. Neútočí na rodiče. Popisují vlastní situaci, partnerskou shodu, vědomé rozhodnutí, praktický krok. Přesto stačilo, aby to řekli nahlas, a diskuse se přesunula od jejich života k otázce, zda na to mají právo.

Podle nás je právě tohle jádro problému. Nejde o vasektomii ani o Kovalovou. Jde o to, že v Česku je bezdětnost stále vnímána jako rozhodnutí, které vyžaduje povolení, od rodiny, od společnosti, od komentujících na internetu. Dokud bude platit, že rodičovství je výchozí nastavení a všechno ostatní je úchylka, bude každý, kdo řekne „nechci děti“, automaticky čelit otázce „a proč ne?“.

Kovalová a Bečka na ni odpověděli. Že to nestačí, vypovídá víc o těch, kdo se ptají, než o těch, kdo odpovídají.