Konkuroval Gottovi i Matuškovi, pak už jen ležel a pil. Miki Volek zemřel na krvácení do jícnu v pouhých 43 letech

V první polovině šedesátých let patřil Miki Volek k nejživelnějším mužským hvězdám české populární hudby. Zemřel v srpnu 1996 ve třiapadesáti letech, zničený alkoholem, prášky a lhostejností doby.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když se řekne český rock’n’roll šedesátých let, většina lidí si vybaví Olympic nebo Matadors. VIP život si všiml, že jméno Miki Volek zná mnohem méně posluchačů, přestože právě on byl tím, kdo na domácích pódiích ztělesňoval rokenrolovou energii dřív, než ji Beatles přeformátovaly na melodický beat. V Lucerně dokázal strhnout tři tisíce diváků. V anketě Zlatý slavík 1964 se umístil na dvanáctém místě mezi zpěváky, ne na špici jako Karel Gott nebo Waldemar Matuška, ale dost vysoko na to, aby bylo jasné, že pro část publika byl stejně elektrizující. Jenže jeho vrchol trval jen pár let. A pád, který následoval, patří k nejtvrdším příběhům české hudební historie.

Král rokenrolu z Crazy Boys

Michael Volek se narodil 21. května 1943 v Praze. K hudbě ho to táhlo od mládí a první velkou scénu našel jako frontman kapely Crazy Boys, kde vedle něj hrál mimo jiné Ladislav Štaidl, pozdější klíčový spolupracovník Karla Gotta a autor hitů s více než sedmi miliony prodaných desek. Volek ale nebyl typ, který by směřoval k uhlazenému popu. Na pódiu řval, padal na kolena, provokoval. Vizuálně i hlasově byl zjevení, které české publikum v té podobě neznalo.

Crazy Boys se nakonec rozpadli poté, co Volek odešel do psychiatrické léčebny, podle dostupných svědectví dobrovolně, aby se vyhnul vojenské službě. Po propuštění zamířil do Olympiku, kde po boku Petra Jandy pokračoval v budování své pověsti. Vystoupil na prvním československém beatovém festivalu v roce 1967, o dva roky dříve mu Supraphon vydal singl „Fůra chyb“. Jenže právě v té době se začaly lámat ledy.

Zdroj fotografe: Nextfoto

Beatlemánie, režim a žánrová past

Polovina šedesátých let přinesla zásadní proměnu vkusu. Česká scéna se otočila k melodickému beatu a Volkův ortodoxní rokenrol začal působit jako relikt. Gott budoval kariéru na šansonu a popu, Matuška na country a širokém repertoáru; oba měli kontinuitu, institucionální zázemí a přístup do rozhlasu i televize. Volek nic z toho neměl. Režim jeho „americký“ styl spíš ignoroval než podporoval a cesta do studií se mu komplikovala.

V roce 1966 odešel z Olympiku. Zatímco jeho bývalí spoluhráči, Petr Janda, Miroslav Berka, pokračovali v kapele ještě desítky let, Volek zůstal bez stabilního zázemí. O tři roky později ho východoněmecké úřady uvěznily na třináct měsíců za převoz samizdatových tiskovin. Politická perzekuce ho pak provázela až do roku 1989. Právě tady se láme jeho příběh. Nebyl to jen alkohol, co ho zničilo. Byl to součet: žánr, který přestal být žádaný, režim, který ho vytěsňoval, a závislost, která postupně pohltila všechno ostatní.

Kufřík prášků a noční tramvaje

Petr Janda později vzpomínal, že problémy s alkoholem byly na Volkovi znát už ke konci šedesátých let. Časem se k pití přidaly hypnotika a další léky; podle Jandy dokázal Volek vypít dvě láhve vodky a prášky k tomu míchal do směsí, které si nosil v kufříku. Rozvedl se, zemřela mu matka. Pobíral invalidní důchod, prodal vybavení bytu včetně hudebních nástrojů. Nakonec přišel i o střechu nad hlavou.

Část času trávil jako bezdomovec v nočních tramvajích, část na protialkoholní léčbě. V roce 1984 se mu podařilo vydat první a jedinou dlouhohrající desku, pozdní pokus o comeback, který ale nevydržel. Že se k LP dostal až dvacet let po svém vrcholu, vypovídá o hloubce jeho marginalizace víc než cokoli jiného. Gott měl v té době za sebou desítky alb. Volek jedno.

Smrt v půjčeném bytě

V posledních měsících života bydlel Miki Volek v bytě v pražských Holešovicích, který mu půjčil známý. Janda se s ním viděl ještě pár měsíců před koncem a viděl člověka, který už byl jen na alkoholu a prášcích. 14. srpna 1996 Volek v tom bytě zemřel. Bylo mu třiapadesát let. Dobové zdroje nejčastěji mluví o krvácení do jícnu jako následku dlouhodobého nadměrného pití. ČT24 připomíná, že z pitvy vyplynulo i celkové vysílení organismu. Přesná definitivní příčina smrti nebyla nikdy jednoznačně zveřejněna, ale obraz je jasný: tělo, které roky systematické devastace jednoduše nevydrželo.

Zdroj fotografe: Lasy / Creaticve Commons / CC BY-SA 3.0

Co po něm zůstalo

Diskografie Mikiho Volka je překvapivě štíhlá na někoho, kdo býval hvězdou. Pár singlů, jedno LP, hrstka archivních nahrávek. Kdo si chce udělat vlastní obrázek, najde jeho skladby na Supraphonline: „Fůra chyb“, „Roll Over Beethoven“ nebo „Smutný holič z Liverpoolu“ stojí za poslech. Archivní televizní záznamy jsou dostupné na iVysílání České televize. Příběh Mikiho Volka není jen o alkoholu a prášcích. Je o člověku, který zůstal věrný tvrdému rokenrolu ve chvíli, kdy česká scéna, publikum i systém začaly chtít něco úplně jiného. Za tu věrnost zaplatil vším, co měl.