Konečně můžu normálně dýchat, říká Nosková. Z toxického vztahu odcházela tři roky, teď je ombudsmankou

Zpěvačka a herečka Michaela Kolman, dříve Nosková, nastoupila na jaře jako první ombudsmanka Ministerstva práce a sociálních věcí. Za sebou má roky v prostředí, které sama popisuje jako „nonstop kontrolované vězení“.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kamery v bytě, sdílené kalendáře, neustálé sledování polohy v telefonu, absolutní ztráta soukromí. Tak vypadal každodenní život Michaely Noskové po boku partnera, který ji podle jejích veřejných výpovědí postupně izoloval od okolí a proměnil lásku v nástroj kontroly. VIP život zaznamenal, že dnes říká, že se konečně cítí v bezpečí, i když má dál obavy o svou dceru Elišku. A místo jeviště teď chodí na ministerstvo, kde sbírá příběhy lidí, kteří systémem propadli.

Vztah nezačal fackou, ale třistaprocentní láskou

Nosková popisuje klasický vzorec, který odborná literatura označuje jako lovebombing: po období osamělosti, kdy se vracela z Londýna, potkala muže, který ji „viděl, slyšel, vnímal“. Extrémní pozornost a zahrnování láskou přešly postupně do výčitek, podmiňování a kontroly. Přesná chronologie „tří let odchodu“ není zřejmá, ale mechanismus odpovídá tomu, co manuál WHO pro zdravotníky popisuje jako naučenou bezmoc: oběť se sebeobviňuje, násilí eskaluje pozvolna a strach paralyzuje rozhodování.

Nosková sama říká, že k útěku nestačí „bouchnout dveřmi“, potřebujete precizní, utajený plán. Poslední kapkou nebyla rána, kterou by dostala. Byl to kamerový záznam, na kterém viděla partnera, jak chytil dceru Elišku pod krkem. V tu chvíli vyhodnotila ohrožení dítěte jako nepřekročitelné.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Michaela Nosková (@michaela.noskova)

Z podcastu na ministerstvo

Přesun z divadla do státní správy vypadá na první pohled jako skok přes propast. Při bližším pohledu ale dává logiku. Už od února 2026 Nosková moderovala resortní podcast „Má to řešení?“, kde s odborníky rozebírala sociálně-právní ochranu dětí. Ministr Aleš Juchelka ji 5. května jmenoval do nově vytvořené pozice a ministerstvo výslovně zdůraznilo její osobní zkušenost se systémem.

Co reálně může? Podle oficiálního popisu funkce přijímá podněty občanů i zaměstnanců, pomáhá lidem zorientovat se v dávkách, důchodech, zaměstnanosti a ochraně práv dětí a doporučuje změny uvnitř resortu. Neruší rozsudky, nevede správní řízení, nemá rozhodovací pravomoc. Její síla je v eskalaci opakujících se problémů a v interním tlaku. Podle nás právě tahle role, most mezi lidmi a institucí, je místo, kde osobní zkušenost s nefunkčním systémem může mít reálný dopad.

Systém se mění, ale pomalu

Od července 2025 platí v Česku tři důležité změny: vykázání násilné osoby se prodloužilo z deseti na čtrnáct dní, soudy musí přihlížet k domácímu násilí při rozhodování o dětech a oběti nemají být nuceny do mediace. Vládní materiály přitom otevřeně přiznávají, že problém přetrvává: bagatelizace, posuzování incidentů odděleně místo v kontextu historie násilí, nedostatečná spolupráce institucí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Nosková sama v červnu 2026 veřejně popsala, že ani po novele a při existenci obžaloby expartnera z týrání nedošlo k předběžnému opatření a dcera zůstávala ve střídavé péči. Její zkušenost tak spíš potvrzuje širší vzorec, než že by z něj vybočovala. Vládní program Bezpečné dětství mluví o mezerách, o zbytečné traumatizaci dětí opakovanými výslechy, o potřebě jednotnější prevence. Nosková teď sedí na místě, odkud může tyto mezery pojmenovávat zevnitř.

Kam se obrátit, když se poznáváte

Varovné signály nemusí být viditelné modřiny. Extrémní počáteční idealizace, kontrola telefonu, sledování pohybu, izolace od přátel, žárlivost maskovaná za péči, manipulace s financemi, to všechno jsou znaky, které Nosková popisuje a které potvrzují i odborné organizace.

Pokud se v příběhu poznáváte, nejnižší práh mají anonymní linky:

• Bílý kruh bezpečí, 116 006 (nonstop)
• ROSA, 116 016 (nonstop), bezpečnostní plán, pomoc s policií i soudem
• ACORUS, 776 069 669 (nonstop), krizový pobyt, azylový dům
• Centrum LOCIKA, pomoc dětem a rodinám zasaženým násilím

Rozcestník s dalšími kontakty najdete na stránkách MPSV.

Nosková říká, že veřejné mluvení o vlastním příběhu je pro ni způsob, jak se vyrovnávat s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou. Zároveň jí denně chodí zprávy od lidí, kteří se v jejím příběhu poznávají. Teď má k dispozici razítko ministerstva, a čas ukáže, jestli to stačí na to, aby příběhy přestaly propadávat systémem.