Kohoutová promluvila proti Prague Pride a internet jí zatleskal. Jenže mnozí nepochopili, že si dělá legraci

Berenika Kohoutová zveřejnila v den průvodu Prague Pride satirické video. Část diváků ho vzala jako upřímný nesouhlas s festivalem, a nadšeně souhlasila.

Zdroj fotografie: Nextfoto

8. srpna 2026, přesně v den, kdy centrem Prahy procházel duhový průvod, se na instagramovém profilu Bereniky Kohoutové objevilo video mířené proti Prague Pride. Komentáře se rychle naplnily souhlasným potleskem: „Konečně to někdo řekl.“ Jenže herečka a zpěvačka známá drsným humorem a sebeironií si dělala legraci. Parodovala typické argumenty odpůrců Pride tak věrně, že je část publika přijala jako vlastní. A právě v tom je nejzajímavější pointa celé kauzy: ne to, že někdo satiru nepoznal, ale že se v ní poznal.

Satira, která zněla příliš pravdivě

Kohoutová dlouhodobě pracuje s nadsázkou. Už v roce 2024 v Show Jana Krause otevřeně mluvila o tom, že má „drsný humor“ a tendenci se věcem posmívat. Její instagramový profil, který podle Social Blade sleduje přes 163 tisíc lidí, střídá sebeironické fotky s provokativními komentáři; ještě v červenci 2026 bavila fanoušky popiskem „Long time no zadek“ u nefotošopované fotografie.

Video z 8. srpna ale zasáhlo jiný nerv. Místo aby mířilo na instagramovou stylizaci nebo na ni samotnou, převzalo slovník skutečné veřejné debaty o právech LGBT+ lidí. A právě tam se láme hranice mezi parodií a realitou. Když satira opakuje argumenty, které část publika sama používá, přestává být rozpoznatelná jako vtip.

Proč ironie na Instagramu tak často selhává

Odborné práce zabývající se rozpoznáváním sarkasmu na sociálních sítích, například přehledová studie publikovaná na arXiv, ukazují, že pro správné čtení ironie potřebuje divák kombinaci několika vrstev: tón hlasu, mimiku, obraz, text a především znalost autora. Krátké instagramové video, které člověk vidí při rychlém scrollování, řadu těchto vrstev odřízne.

Kdo Kohoutovou sleduje roky a zná její styl, pravděpodobně pointu zachytil. Kdo na video narazil sdílením nebo algoritmem, viděl jen ženu, která mluví proti Pride. Bez kontextu zbývá doslovný význam. A doslovný význam potvrzoval to, co chtěla část publika slyšet. Výzkum multimodálního sarkasmu na Instagramu popisuje přesně tento mechanismus: při rychlé konzumaci si divák vybere ten výklad, který odpovídá jeho vlastnímu přesvědčení.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Berenika Kohoutová (@berenika_off)

Týden, kdy mělo každé slovo dvojnásobnou váhu

Načasování videa nebylo náhodné, a právě ono zvýšilo riziko nepochopení. Prague Pride 2026 probíhal od 3. do 9. srpna a letošní ročník nesl téma „Časy se mění“. Festival explicitně reagoval na sílící nenávist vůči LGBT+ lidem, stavěl na potřebě bezpečného prostoru a přesunul Pride Park na Štvanici, aby vytvořil komunitnější atmosféru. Podle dat, která uvádí Prague Pride s odkazem na Agenturu EU pro základní práva, zažilo 63 % LGBT+ lidí v Česku obtěžování nebo nenávistné projevy.

Do toho se promítá i konkrétní legislativní posun. Od 1. ledna 2025 mohou osoby stejného pohlaví v Česku uzavírat partnerství podle občanského zákoníku a partner může osvojit dítě druhého partnera. Od ledna 2026 se navíc rozšířila zvláštní trestněprávní ochrana proti násilí motivovanému předsudky i na sexuální orientaci a genderovou identitu. Debata o Pride se tedy letos nevede ve vakuu, ale nad konkrétními právními změnami, které část společnosti přijímá a část odmítá. Jakýkoli veřejný výrok „proti Pride“ v tomto týdnu rezonoval silněji než kdykoli jindy.

Co potlesk prozradil o publiku

Nejzajímavější na celé situaci není omyl, ale jeho struktura. Lidé, kteří Kohoutové zatleskali, neudělali chybu v porozumění jazyku. Udělali chybu v porozumění záměru, protože záměr nepotřebovali zkoumat. Video říkalo přesně to, co sami říkají. Proč by hledali druhou rovinu?

Tím se případ liší od klasických internetových nedorozumění, kde si někdo splete Cibulku s Cibulkou. Tady šlo o satiru, která fungovala tak dobře, že přestala být satirou. Kohoutová nastavila zrcadlo, ale část diváků v něm viděla jen potvrzení vlastního odrazu.

Z veřejně dostupných zdrojů zatím nevyplynula žádná dovysvětlující reakce ze strany Kohoutové. Její profil zůstává aktivní, sledovanost se drží nad 163 tisíci. Profesní nebo institucionální dohru se nepodařilo doložit.

Hranice parodie v polarizované debatě

Případ Kohoutové není jen instagramová kuriozita. Je to miniaturní případová studie toho, co se děje, když se satirik pohybuje v prostoru, kde obě strany mluví smrtelně vážně. U témat jako instagramová dokonalost nebo kultura celebrit funguje nadsázka bezpečně; nikdo si neplete vtip o filtrech s politickým manifestem. U práv menšin, kde se veřejná debata vede ostrými slovy a konkrétními legislativními kroky, se ale parodie stává nerozlišitelnou od originálu.

Podle nás to neznamená, že by se satirici měli vyhýbat citlivým tématům. Znamená to, že platforma a formát rozhodují o tom, jestli vtip dorazí jako vtip. Třicetivteřinové video bez kontextu je pro ironii asi nejhorší možný nosič. A potlesk těch, kteří pointu minuli, je paradoxně nejlepším důkazem, že satira trefila přesně to, co chtěla trefit; jen to trefila tak přesně, až se ztratila.