Klára Vytisková utekla z města do mlýna za Prahou. V podkroví má nástroje, kostýmy i poklady z půdy

Zpěvačka se s rodinou vrátila do mlýna v Úněticích, kde vyrůstala. Z půdního bytu s přiznanými trámy udělala domov, ve kterém se vaří, tvoří i hraje na piano.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Únětice na Praze-západ nejsou místo, kam se člověk odstěhuje na základě realitního inzerátu. VIP život zaznamenal, že zpěvačka Klára Vytisková sem přišla po paměti. Z pražských Vinohrad se s manželem vrátila do starého rodinného mlýna zhrunba někdy před dekádou. V rozhovoru pro Český rozhlas popsala obec jako místo, kam se z Roztok dojde pěšky přes Tiché údolí. Motiv nebyl romantický sen o venkově. Oba s manželem jsou, jak sama říká, „děti vesnice“, zvyklé na rytmus, kdy se rodina schází u jednoho stolu. S příchodem vlastních dětí dávalo smysl vrátit se tam, kde ten stůl už stál.

Půdní byt, který není hotový, a možná ani nemá být

Hlavní obytný prostor je zrekonstruovaný půdní byt v historické budově mlýna. Dominuje mu otevřený prostor, ve kterém se prolíná kuchyně, jídelna, odpočinková zóna, hrací místo pro děti a hudební koutek s pianem a klávesami. Trámy zůstaly přiznané, nábytek je směs bazarových kousků, zděděných kusů a věcí, které manželé sami opravili.

Kuchyň je kapitola sama pro sebe. V únoru 2025 Vytisková pro Lifee.cz přiznala, že ji deset let skládají z pozůstatků nábytku ze sklepa. Provizorní řešení, které přetrvalo celou dekádu, protože vždycky bylo něco naléhavějšího. Málo světla, nedostatek pracovní plochy, a přesto právě tady jí nejčastěji naskakují nápady na písničky. Jídelní stůl, u kterého se celá rodina schází, vznikl z prken nalezených na půdě. Lavice k němu taky. Tohle není katalogové bydlení celebrit. Žádný interiérový designér, žádná sponzorovaná kuchyňská linka. Je to dům, který si průběžně říká o další úpravy, a rodina mu je dává tempem, jaké zvládne.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bedna na princezny a hodinový stroj

Na půdě a v bývalé mlýnici se za léta nashromáždily věci, které by jinde skončily v kontejneru. U Vytiskových dostaly druhý život.

• Bedna na princezny – dřevěná truhla plná šatů a spodniček po babičce, ve které se jako dítě převlékala. Dnes si v ní hrají její děti.
• Taburetka po babičce z Českých Budějovic – drobný kus nábytku, který přežil generace a stále slouží.
• Harmonium – stojí v mlýnici mezi dalšími nástroji, kontrabasy, kytarami a ukulele.
• Starý stroj do věžních hodin – mechanismus, který nikdo nepřemístil a který dnes funguje spíš jako industriální skulptura.
• Staré dveře z půdy – zrenovované a zasazené zpět do domu.

Mlýnice, kde kdysi Klára jako dítě hrála ping-pong a houpala se na dvou houpačkách, teď slouží jejím třem dětem. Místo pingpongového stolu tam leží velká žíněnka a visí akrobatická šála. Prostor se proměnil, ale funkce zůstala stejná: místo, kde se děti můžou vyřádit.

Kde končí domov a začíná tvorba

Hranice mezi bydlením a prací u Vytiskové prakticky neexistuje. Po večerech, když děti usnou, si sedá k pianu v hudebním koutku a pracuje do půlnoci. Kostýmy, koncertní i ty pro místní masopusty nebo pro divadlo Sklep, skladuje v mlýnici a na půdě, kam vede samostatný vstup. Svůj projekt Vega popsala v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku jako „seriál na pokračování ze života Kláry Vytiskové“. Zpívá o tom, co žije. A žije v domě, kde se na stole z půdních prken kreslí dětské obrázky, v kuchyni ze sklepních zbytků vznikají melodie a v truhle po babičce se pořád převlékají princezny, jen o generaci mladší.

Logistika velkého domu se třemi dětmi

Romantika starého mlýna má svou provozní cenu. Velký dům znamená hodně uklízení, průběžné opravy a neustálé vyjednávání s prostorem, který má vlastní pravidla. Rodinu drží pohromadě flexibilní práce manžela, sdílené kalendáře a pomoc prarodičů, kteří bydlí nedaleko. Zahrada s potokem, kde děti pouštějí lodičky, kompenzuje hodně. A Vytisková se k venkovskému bydlení staví jednoznačně: podle dostupných rozhovorů si ho nemůže vynachválit. Teprve tady je nadšená z prostoru, který ji obklopuje. Ne proto, že by byl dokonalý. Proto, že je její.

Dům jako paměť

Část mlýna historicky sloužila i jako penzionové zázemí, což vysvětluje jeho rozlohu i provozní složitost. Objekt starý přes dvě stě let si neustále žádá pozornost, a zároveň ji štědře vrací. Každé prkno, každá zásuvka, každý nalezený předmět nese příběh, který se dá buď vyhodit, nebo zapracovat do života. Vytisková volí to druhé. Stůl z půdních prken, u kterého její rodina každý večer sedá, je toho nejlepší důkaz.