Kde je Jarda Pávek z Vesničko má středisková dnes: Boj s leukémií změnila Stanislavu Aubrechtovi priority. Na herectví se vykašlal

Byl hvězdou své doby, cestu mu ale překazila vážná nemoc. Po náročném životním boji zcela přehodnotil své priority.

Zdroj fotografie: JAn Dudík / Creative Commons / CC BY-SA

Pamatujete si kudrnatého Jardu Pávka z filmu Vesničko má středisková (1985)? Jeho představitel Stanislav Aubrecht byl tehdy na startu slibné kariéry, jak si v redakci VIPživot vzpomínáme – a to před kamerou i na divadle. Zázemí k tomu měl opravdu skvělé – studoval totiž na Státní konzervatoři v Praze po boku takových známých jmen, jako byl například Michal Suchánek či Sagvan Tofi.

Ve slibné kariéře se rozhodl nepokračovat

A jakmile se v uměleckém světě trochu rozkoukal, hrál v Hudebním divadle Karlín i v Divadle na Vinohradech. A vidět jste ho mohli i v mnoha filmech. Kromě „Vesničky“ to byl třeba snímek Jak básníkům chutná život nebo Tankový prapor. Jenže po roce 1989 udělal krok, který fanoušky zaskočil: herectví pověsil na hřebík.

Naše redakce ovšem zjistila, že to rozhodně nebylo z nějaké hořkosti nebo zklamání. Naopak – filmový svět se mu líbil pořád, jen ho spíš lákalo jeho zákulisí. Stal se proto výkonným producentem muzikálů (třeba Jesus Christ Superstar, Evita či Cats) a značně se podílel na jejich úspěchu.

Zkouška osudu: Nemoc, která změnila priority

Aubrechtův příběh ale není jen sledem jistot a nádherných úspěchů. Vybojovat totiž musel i jeden těžký zdravotní zápas – lékaři mu diagnostikovali leukémii. Dva roky se léčil, ale přesto se nevzdal. „Onemocněl jsem v době, kdy končil Ježíš a začínala Evita. Tu jsem prakticky už řídil ze septického pokoje,“ svěřil se.

Pracoval, i když nevěděl, jak nakonec jeho příběh skončí – nebo možná právě proto. Lékaři mu totiž nedávali žádné jistoty. Svěřil se, jak mu tehdy bratr, který se shodou okolností podobnému oboru věnoval, nalil čistého vína. Doslova: „Zavolal mi a řekl: To, co s tebou budou vyvádět, je naprosto v pořádku. Přežije tak 40 % lidí, to je výborný výsledek. Poslouchej, nezlob je, vědí, co činí.“ A tak se prý rozhodl poslouchat a nezlobit – a ono to vyšlo. Po svém uzdravení se však rozhodl svůj život přehodnotit a zjistil, že u muzikálové mašiny už dál stát nepotřebuje.

Podnikání a pád v covidové bouři

Následovala civilnější kapitola. Nejprve s partnerkou rozjel hospodu, posléze několik let vedl v Praze vyhlášenou restauraci U Čiriny. Tyhle plány mu bohužel překazil covid. Ale netrvalo dlouho a Aubrecht se nadchl pro něco jiného – a tak od té doby stojí u ponku. Doslova se totiž našel v nábytkovém designu: spojuje dřevo a železo, vymýšlí praktické kusy s industriálním rukopisem a nebojí se ani zakázkové práce. Zkrátka a dobře se podle našeho názoru rozhodl dokonale využít svůj smysl pro detail a preciznost, které ho provázely celým jeho pracovním životem. Jeho odchodu z televizních obrazovek tak rozhodně želet nemusíme.