Nemohla ani číst, nemohla se soustředit. Princezna Kate poprvé popsala, co s ní udělala chemoterapie

Při návštěvě onkologického centra v Manchesteru princezna z Walesu veřejně přiznala, že během léčby ztratila schopnost číst i udržet pozornost.

Zdroj fotografie: Uživatel Minerva97 / Creative Commons / CC BY

4. června 2026 vešla Catherine do výtvarné místnosti The Christie NHS Foundation Trust, jednoho z největších onkologických center v Evropě, které ročně pečuje o více než šedesát tisíc pacientů. Posadila se k pacientům, kteří právě malovali, a řekla něco, co dosud veřejně nezaznělo: že během chemoterapie neměla schopnost číst ani se na cokoliv pořádně soustředit. Místo čtení sáhla po vybarvování, po činnosti, z níž nemusel vzejít žádný hotový výsledek. Jen barvy, jen proces, jen chvíle, kdy se mohla „ztratit“ v něčem bez nároku na výkon. Dodala, že se při tom vynořovalo hodně myšlenek. Výrok se veřejně rozšířil až o několik týdnů později přes sdílený klip na sociálních sítích, ale jeho váha nespočívá v načasování. Spočívá v tom, co pojmenovává.

Co přesně Kate popsala, a proč to není detail

Dřívější oficiální komunikace o zdravotním stavu Kate byla záměrně strohá. V březnu 2024 potvrdila diagnózu blíže nespecifikované formy rakoviny, zjištěné po plánované břišní operaci. Následovala preventivní chemoterapie. V lednu 2025 oznámila remisi. Typ nádoru nebyl nikdy zveřejněn a ani nyní se to nezměnilo.

Co se ale změnilo zásadně, je míra konkrétnosti. Zatímco předchozí vyjádření mluvila obecně o „těžkém období“, teď Kate poprvé veřejně zachyceně popsala každodenní dopad léčby na základní fungování. Neschopnost přečíst stránku knihy. Neschopnost udržet myšlenku. Potřeba nahradit lineární soustředění něčím, co klade nulové nároky na dokončení. V oficiálním poselství po návštěvě pak formulovala, že diagnóza a léčba zasahují „mysl, tělo i hlubší vnitřní rovinu“ člověka.

Právě tahle „neviditelná“ část léčby, ne vypadávání vlasů, ne nevolnost, ale rozpad schopnosti myslet tak, jak člověk myslel vždycky, dělá její výpověď srozumitelnější než cokoli, co dosud řekla.

Chemo brain: běžný problém, o kterém se málo mluví

To, co Kate popsala, má v medicíně název. Říká se tomu „chemo brain“, odborněji cancer-related cognitive impairment (CRCI). Nejde o vzácnou komplikaci ani o přehánění. Jde o dobře zdokumentovaný fenomén, který postihuje značnou část onkologických pacientů během léčby i po ní. Redakce VIPŽivot se o tento jev blíže zajímala.

Podle Mayo Clinic zahrnují typické projevy:

• potíže se soustředěním a krátkodobou pamětí,
• „mentální mlhu“, pocit, že myšlení probíhá přes vrstvu vaty,
• zpomalení při běžných úkolech,
• problémy s hledáním správných slov,
• obtíže s multitaskingem a učením nových věcí.

Příčina přitom nebývá jediná. Podíl může mít samotná chemoterapie, ale i únava, anémie, poruchy spánku, bolest, hormonální změny a prostý stres z diagnózy. Mozek onkologického pacienta čelí útoku z více stran najednou.

Royal Marsden, nemocnice, jejíž je Kate spolu s Williamem od ledna 2025 patronkou, označuje chemo brain za „běžný problém“ a provozuje specializovaný šestitýdenní program „Emerging from the Haze“, zaměřený na nástroje a strategie pro obnovu kognitivních funkcí po léčbě. Pacienti se v něm učí plánovat náročnější úkoly na dobu, kdy je jejich mozek nejvýkonnější, pracovat s poznámkami, řešit přidružené faktory jako spánek nebo úzkost a využívat techniky mindfulness.

Proč o tom mluví až teď

Načasování není náhodné, ale není ani dramatické. Kate už nevystupuje s akutním zdravotním oznámením. Vystupuje jako patronka a bývalá pacientka, která svou zkušenost používá při oficiálních návštěvách onkologických pracovišť.

Časová osa ukazuje postupný, promyšlený posun:

• Leden 2025: Oznámení remise a návštěva Royal Marsden, kde byl oznámen společný patronát s princem Williamem. Oficiální stránka royal.uk výslovně spojuje patronát s její „osobní onkologickou cestou“.
• Červen 2026: Účast na recepci Cancer Research UK, návštěva The Christie v Manchesteru.
• Konec června 2026: National Three Peaks Challenge, výstup na tři nejvyšší vrcholy Británie během 48 hodin, na podporu Royal Marsden Cancer Charity.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený The Prince and Princess of Wales (@princeandprincessofwales)

Poslední bod je pozoruhodný i z jiného důvodu. Žena, která před dvěma lety nedokázala přečíst stránku knihy, zdolala Ben Nevis, Scafell Pike a Snowdon ve dvou dnech. To je asi nejsilnější odpověď na otázku, jak se jí dnes daří, i bez oficiálního zdravotního bulletinu.

Srovnání s králem Karlem III. nabízí zajímavý kontrast. Karel svou diagnózu zveřejnil v únoru 2024, „aby zabránil spekulacím“, komunikoval hlavně institucionálně (návrat k povinnostem, pokračování léčby), ale nikdy nešel do konkrétních symptomů. Kate zvolila opačný přístup: mlčela déle, ale když promluvila, šla hlouběji. Do míst, kam se královská komunikace běžně nepouští.

Barvy místo slov: jak arteterapie pomáhá tam, kde selhává koncentrace

Když Kate řekla, že se při vybarvování mohla „ztratit“ v procesu bez tlaku na výsledek, popsala přesně princip, na kterém arteterapie v onkologii stojí. Nejde o malování obrazů. Jde o to, že pacient, který nezvládne lineární soustředění (čtení, sledování filmu, vedení delšího rozhovoru), může stále pracovat s barvou, tvarem, texturou.

Macmillan Cancer Support popisuje arteterapii jako práci s výtvarným materiálem pod vedením terapeuta, která pomáhá zkoumat pocity, snížit úzkost a posílit sebedůvěru. Žádná výtvarná dovednost není potřeba. Cleveland Clinic to formuluje podobně: osobní výraz a emoce, ne estetický výkon.

V Česku podobné programy existují, byť v menším měřítku. Organizace Amelie nabízí arteterapii a kreativní terapie pro onkologicky nemocné a jejich blízké, včetně aktivit přímo na onkologických odděleních nemocnic. Masarykův onkologický ústav v Brně provozuje výtvarnou dílnu a relaxační místnost pro hospitalizované i ambulantní pacienty, kde pomáhají studenti výtvarné výchovy, psychologie a arteterapie. Nejsou to programy srovnatelné rozsahem s tím, co nabízí The Christie, ale princip je stejný: tvořit bez nároku na výsledek, v momentě, kdy na výsledky člověk nemá sílu.

Co zůstává nevyřčené

Kate nikdy neřekla, jaký typ rakoviny prodělala. Neřekla, zda kognitivní potíže úplně odezněly. Neřekla, jestli ji ještě něco z léčby limituje. A nikdo z jejího okolí to za ni nedoplnil.

Co řekla, stačí. Že chemoterapie jí vzala schopnost číst. Že si musela najít cestu zpátky přes barvy a proces bez cíle. Pro statisíce pacientů, kteří totéž prožívají v tichu vlastních domovů, je tohle víc než královská návštěva nemocnice. Je to pojmenování něčeho, o čem se většinou mlčí, protože to není vidět, a proto se to hůř vysvětluje, hůř chápe a hůř odpouští. Sobě i okolí.