Každých pár měsíců jde do tunelu a čeká, co ukáže. Josef Klíma popsal realitu života s rakovinou, která ho nezlomila

Investigativní novinář Josef Klíma chodí každé čtyři až pět měsíců na kontrolu. Neplánuje dál než na půl roku, a přesto pracuje víc, než by člověk čekal.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Den před Silvestrem uslyšel diagnózu, která většinu lidí zastaví. Rakovina kůže, nádor na nose, operace. Jenže Klíma se nezastavil. V rozhovoru pro Praha TV, který 24. října citovaly Aha i eXtra, pětasedmdesátiletý novinář popsal, jak vypadá jeho život mezi vyšetřeními: „Stříkají do mě nějaké nukleární látky a jdu do tunelu, nebo zase nějaké CT nebo sono.“ Žádný patos, žádná kampaň. Spíš provozní zpráva člověka, který si zvykl žít v režimu, kde nejdelší horizont je příští kontrola.

Co znamená „jít do tunelu“

Klímův popis, injekce „nukleárních látek“ a průjezd tunelem, nejvíc odpovídá vyšetření PET/CT nebo jinému postupu nukleární medicíny. Při PET/CT se pacientovi podá radiofarmakum, látka, která se hromadí v metabolicky aktivních buňkách. Skener pak ukáže, jestli se někde v těle objevilo podezřelé ložisko. Masarykův onkologický ústav popisuje vyšetření jako klíčový nástroj pro posouzení rozsahu onkologického onemocnění a případných metastáz.

Přesný název Klímova vyšetření veřejně znám není. Z jeho slov ale vyplývá, že nejde o jednu metodu, střídá se CT, sono i zobrazení s radiofarmaky. Lékaři tak kombinují strukturální a funkční obraz, aby měli co nejúplnější přehled. Interval? Sám říká „každé čtyři měsíce, pět měsíců“. Pokaždé čeká na totéž: jestli se to někde znovu neobjevilo.

Půlroční horizont místo pětiletky

Nejsilnější výpověď z rozhovoru pro Praha TV není o strachu ani o boji. Je o čase. Klíma otevřeně říká, že plánuje „jenom na půl roku“. Nechce potvrzovat besedy na březen nebo duben, aby je pak nerušil z nemocnice. To není rezignace, je to kalkulace. Kdo žil s dlouhodobými závazky celý profesní život, ten ví, co znamená je vědomě zkrátit.

Přitom nejde o první veřejné mluvení o diagnóze. Už 6. října 2025 vystoupil ve Face to Face na Streamu, kde téma otevřel. V březnu 2026 o něm Aha psala jako o pacientovi „v remisi“. Říjnový rozhovor tedy není odtajnění, ale zpřesnění: takhle vypadá můj život teď, mezi kontrolami.

A ten život je překvapivě plný. V září 2026 besedoval v Kardašově Řečici, v říjnu v Pyšelích, 25. října běžel na Barrandově jeho pořad Jak jsem přežil devadesátky. Rakovina ho nezlomila v tom nejkonkrétnějším smyslu slova, nepřestal dělat to, co dělal.

Diagnóza, která není černobílá

Redakce VIPŽivot zaznamenala, že veřejně dostupné zdroje popisují Klímovu diagnózu jako rakovinu kůže v podobě bazaliomu na nose, odstraněného operací. Bazaliom je přitom nejčastější typ kožního nádoru v Česku; podle Masarykova onkologického ústavu se ročně diagnostikuje kolem 30 tisíc případů kožních nádorů celkově. Roste pomalu, málokdy metastazuje, ale vyžaduje důsledné sledování. Právě proto ty opakované cesty do tunelu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Josef Klíma (@josefklima.official)

Jeden rozpor stojí za zmínku: starší text iDNES z října 2025 používá slovo „melanom“, pozdější zdroje mluví o bazaliomu. Bez zdravotnické dokumentace nelze říct definitivně, o který typ jde. Podstatné je ale něco jiného: ať už je přesná diagnóza jakákoli, Klímův režim pravidelných kontrol odpovídá standardní onkologické následné péči, kde se individuálně nastavuje interval a rozsah vyšetření.

Co by měl vědět každý, nejen Klíma

Bazaliom často vypadá nenápadně, jako malý narůžovělý nebo kožně zbarvený útvar, někdy s vystouplým středem a drobnými cévkami. Časem se může změnit ve vřídek, který mokvá nebo krvácí. Nejvíc ohroženi jsou lidé se světlou pletí, po opakovaném spálení sluncem, návštěvníci solárií a kdokoli nad čtyřicet s dlouhodobou expozicí UV záření.

Podle NZIP platí jednoduché pravidlo: ranka v obličeji, která se nehojí, zaslouží návštěvu dermatologa. Cesta vede přes praktického lékaře, odtud k dermatologovi a v případě potřeby do některého z komplexních onkologických center, jejichž síť pokrývá celou republiku. Včasný záchyt u bazaliomu znamená zpravidla chirurgické odstranění a následné sledování, přesně to, co Klíma popisuje.

Disciplína mezi kontrolami

Sám Klíma říká, že po sdělení diagnózy přišly černé scénáře: nemocnice, chemoterapie, konec. Pak ale popisuje něco, co nazývá „osvobozujícím“ pocitem, nemusí řešit rok 2035. Je rád, že žije a ještě může něco dělat. Není to inspirativní fráze z motivačního plakátu. Je to pragmatický postoj člověka, který si spočítal, co má pod kontrolou a co ne.

Každých pár měsíců si lehne do tunelu, nechá se proskenovat a čeká na výsledek. Mezi tím jezdí na besedy, natáčí pořad a dává rozhovory. Ne proto, aby něco dokazoval. Prostě proto, že ještě může.