Jiřina Bohdalová měla krásnou maminku. Pracovala jako služebná a snila o divadle. Dceru zapsala do komparzu, zbytek už zná celé Česko

Služebná z Prahy, která hrála ochotnické divadlo, přivedla svou dceru ke kameře dřív, než ta nastoupila do školy. V roce 1937 stála šestiletá Jiřina Bohdalová poprvé před filmovou kamerou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Maminka legendární herečky Marie Bohdalová, rozená Brunnerová, přišla do Prahy jako mladá žena bez konexí a bez peněz. VIP život zaznamenal, že se živila jako služebná, ale volný čas trávila na prknech ochotnického souboru Na Slovance v Libni. Možná právě kontrast mezi všedním zaměstnáním a touhou po jevišti vysvětluje, proč svou dceru tak brzy nasměrovala tam, kam se sama nedostala. Nejdřív ji zapsala do baletní školy Niny Gordon-Mládkové, pak do filmového komparzu. A pak už to šlo rychle.

Česká Shirley Temple z roku 1937

Nejpozději v polovině třicátých let stála malá Jiřina před kamerou. Její nejstarší doložený filmový debut pochází z roku 1937, groteska Pižla a Žižla na cestách, kterou dobová Kinorevue avizovala jako snímek s „českou Shirley“. Film nakonec zůstal nedokončený a v archivu Národního filmového archivu se z něj dochoval jen němý fragment. Přesto jde o nejpevnější archivní stopu toho, co matčin zápis do komparzu spustil.

Nešlo o náhodu ani o dětskou hru. Marie Bohdalová svou dceru k herectví přistrkovala cíleně, systematicky a s tichým odhodláním ženy, která ví, že její vlastní šance už uplynula. Sama zůstala u ochotnického jeviště. Profesionální herečkou se nikdy nestala; otevřené prameny neprozrazují proč. Možná chyběly peníze, možná kontakty, možná jen ta správná chvíle. Její dcera ji ale dostala.

DAMU až napotřetí

Cesta od dětského komparzu k profesionální kariéře nebyla přímočará. Když se Jiřina Bohdalová po válce hlásila na DAMU, dvakrát ji odmítli. Ne pro nedostatek talentu, kvůli kádrovému posudku. Otec František Bohdal byl drobný truhlář se živností, a v padesátých letech to stačilo k tomu, aby se brány vysoké školy zavřely. Bohdalová mezitím učila v Ostravě. Přijata byla až napotřetí. A pak přišel rok 1954.

Otce zatkli za napojení na odbojovou skupinu: pomáhal Ladislavu Karlu Feierabendovi, a jak se ukázalo mnohem později, ukrýval zbraně a munici. Dostal patnáct let. Rodina přišla o živitele, matka se psychicky zhroutila a třiadvacetiletá Jiřina, v té době těhotná studentka DAMU, musela živit celou domácnost. Stres se promítl i do předčasného porodu dcery Simony. Maminčina životní filozofie – nepůjčovat si, šetřit, „ušetřit se může jen na hubě“ – najednou přestala být poučkou a stala se denní realitou. Bohdalová si v těch letech zapisovala každý padesátník. Opatrnost k penězům a existenční disciplína jí zůstaly natrvalo.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Stín StB a dvanáct let boje o jméno

Komunistický režim rodinu zasáhl ještě jednou, tentokrát přímo Jiřinu. Po zveřejnění Cibulkových seznamů v roce 1992 se objevilo její jméno mezi evidovanými spolupracovníky Státní bezpečnosti. Bohdalová se bránila. Trvalo to dvanáct let. Městský soud v Praze rozhodl 21. ledna 2004, že byla vedena neoprávněně. V témže roce prosadila i výmaz ze zveřejněných seznamů. V roce 2016 převzala za svého otce odbojářské ocenění. Teprve tehdy se veřejně uzavřel kruh, který se začal otáčet v roce 1954.

Co z komparzu vzešlo

Výčet kariérních počinů legendární herečky je skutečně velmi dlouhý. Angažmá u Jana Wericha v Divadle ABC. Desítky let na Vinohradech. Televizní popularita napříč generacemi. Dva Čeští lvi. Kariéra, která se podle ČT24 blíží devadesáti letům. A herecká tradice nekončí: dcera Simona Stašová vystudovala rovněž DAMU a prosadila se v divadle i na obrazovce. Na rozdíl od matky ale nevyrůstala z dětského komparzu a existenční nouze, nýbrž z prostředí známé herečky. Třetí generace dostala to, co první (Marie, služebná z Prahy) mohla jen vysnít.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Odkaz jedné služebné

Příběh Marie Bohdalové není sentimentální kulisa k životopisu slavné dcery. Je to vysvětlení. Vysvětlení mimořádné disciplíny, pracovitosti a opatrnosti, s nimiž Jiřina Bohdalová prošla bezmála celým dvacátým stoletím české kultury. Žena, která si zapisovala každý padesátník, protože ji to naučila matka, která si sama nemohla dovolit snít nahlas. Marie Bohdalová se dožila dospělé kariéry své dcery a pomáhala vychovávat vnučku Simonu. Její stopa zůstává čitelná pokaždé, když se Jiřina Bohdalová objeví na plátně, v té směsi kázně, energie a tvrdohlavé víry, že talent bez práce nestačí.