Naposledy ho viděli v květnu, od té doby se uzavřel světu. Jiří Štěpnička bojoval s nemocí, která mu znemožnila hrát

19. května 2026 Jiří Štěpnička naposledy vystoupil na veřejnosti. O necelých pět měsíců později zemřel v domově s péčí ve Stodůlkách.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Byl podvečer, v Galerii Nová síň na Voršilské ulici v Praze se otvírala výstava „Dialog“ malířů Jana Samce a Janka Samce. Štěpnička ji uváděl, a kdo ho znal, viděl, že něco není v pořádku. Špatně chodil, zadýchával se, ale úsměvy rozdával dál. Nikdo z přítomných ještě nevěděl, že je to jeho poslední veřejné vystoupení. Že muž, jehož hlas znal každý Čech z dabingu Harrisona Forda a jehož tvář patřila k Národnímu divadlu přes tři dekády, se už na jeviště nevrátí. Ani před mikrofon. Ani před kameru.

Květen, který byl rozloučením

Na vernisáži 19. května byl Štěpnička stále tím, čím býval celý profesní život, člověkem, který umí naplnit místnost. Jenže tělo už nespolupracovalo. Podle svědectví přítomných měl viditelné potíže s chůzí a dýcháním, přesto akci odmoderoval. Bylo mu devětasedmdesát let a za sebou měl období, které by podlomilo i mladšího člověka: smrt manželky Jany Říhové, po níž se podle vlastních slov cítil „jako půlka člověka“, pád pod tramvaj, další zdravotní komplikace.

Po květnové vernisáži už žádná veřejná akce dohledatelná není. Štěpnička nezmizel naráz, spíš postupně ztrácel síly, které by návrat do provozu vyžadoval. Do Národního divadla ještě občas přišel, ale už jen jako divák. Sedal v hledišti, nerad, s vědomím, že scéna, na které strávil většinu života, mu patří už jen z druhé strany.

Nemoc, která nedovolí stát na jevišti

Přesnou diagnózu rodina nezveřejnila. Z dostupných informací víme, že Štěpnička byl hospitalizován ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na oddělení nefrologie, tedy s vážným onemocněním ledvin. Dcera Judita později sdělila Blesku, že šlo o „těžký zánět ledvin“.

Pro laika může znít zánět ledvin jako něco zvládnutelného. U seniora s dalšími zdravotními zátěžemi je realita jiná. Těžká ledvinná infekce přináší horečky, zimnice, silné bolesti, nevolnost, u starších pacientů i zmatenost. Podle NIDDK hrozí v závažných případech sepse. Představa, že by člověk v takovém stavu zvládal tříhodinové zkoušky, večerní představení a fyzicky náročné role, je nereálná.

Štěpnička se s herectvím loučil postupně, ne jedním dramatickým gestem, ale tichým ústupem, který vynutil jeho vlastní organismus. Sám kdysi o kolegovi Aloisi Švehlíkovi řekl, že z divadla odešel, „když cítil úbytek sil“. U Štěpničky ten úbytek přišel razantněji a nedobrovolněji.

Poslední měsíce: mezi nemocnicí a tichem

Z nefrologie ve VFN byl Štěpnička převezen do domova s péčí ve Stodůlkách. Jeden z jeho dlouholetých přátel později popsal pro CNN Prima NEWS, jak se kontakt postupně vytrácal: „Když mi přestal zvedat mobil, tušil jsem, že je zle.“

Nebylo to ale tak, že by Štěpnička zůstal sám. Dcera Judita se o něj starala, podporoval ho i nevlastní bratr Jan. Do nemocnice za ním přišel i kněz Jakub Berka, farář baziliky svaté Ludmily na náměstí Míru, který mu udělil poslední pomazání. Berku se Štěpničkou pojilo víc než jen duchovní služba, v bazilice opakovaně pořádal výstavy obrazů hercova otce, malíře Jana Samce.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Národní divadlo (@narodni_divadlo.cz)

Štěpničkovo „uzavření se světu“ nebylo demonstrativní gesto ani vědomá volba poustevníka. Bylo to prolnutí fyzického úpadku, hlubokého smutku po manželce a vyčerpání z let, kdy se tělo postupně vzpíralo všemu, co dříve šlo samo: chodit, dýchat, soustředit se, hrát.

11. října a potom

Jiří Štěpnička zemřel 11. října 2026 v domově s péčí ve Stodůlkách. Bylo mu devětasedmdesát let. Redakci VIPŽivot neuniklo, že Národní divadlo vydalo parte téhož dne; ředitel Jan Burian ho označil za „kamaráda a vynikajícího herce“. Kolega Ondřej Kepka připomněl jeho mimořádnou všestrannost, od shakespearovských rolí přes televizní seriály až po ikonický dabing, kde jeho hlas splynul s tvářemi Harrisona Forda i inspektora Barnabyho.

Veřejné rozloučení se uskuteční v úterý 20. října 2026 v Národním divadle. Veřejnost bude vpuštěna od 10:30, obřad začne v 11:00. Uložen bude na Vyšehradě, vedle matky Jiřiny Štěpničkové a manželky Jany, v rodinném hrobě, kam se vrací k oběma ženám, které formovaly jeho život.

Co si připomenout

Kdo chce Štěpničku vidět ještě jednou v akci, najde na tematickém rozcestníku České televize řadu titulů, od dokumentu Neobyčejné životy: Jiří Štěpnička přes 13. komnatu až po seriály Vyprávěj, Soví hnízdo nebo Rudou Divuši. Je to zvláštní paradox: herec, který poslední měsíce života nemohl ani dojít na jeviště, zůstává přítomný v desítkách hodin záznamu, kde jeho hlas, gesto a načasování fungují tak přesně, jako by je natočil včera.

Simona Postlerová ještě den před smrtí zkoušela novou inscenaci. Alois Švehlík odešel z divadla sám, když cítil, že ubývá. Štěpničkův konec byl jiný, ani náhlý, ani dobrovolný. Byl tichý a pomalý, jako když se v divadle po posledním výstupu pomalu stahuje světlo, aniž by někdo zatleskal.