Jedna věta o čaji a vínu jí vzala kariéru, přátele i důstojnost. Vostřáková pak musela vařit kávu kolegům

Milena Vostřáková patřila k nejznámějším tvářím Československé televize. Jedna spontánní věta po hokejovém zápase ji na dvacet let vymazala z obrazovky.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Březen 1969, Československo poráželo Sovětský svaz na ledě a ulice se plnily euforií. Hlasatelka, kterou denně vídaly miliony diváků, se nechala strhnout okamžikem. Řekla do kamery, že normálně pije čaj, ale teď si připije vínem, protože jde o vítězství nejen sportovní, ale i morální. Formulace o „morálním vítězství“ stačila. Vedení Československé televize si ji zavolalo a oznámilo stažení z obrazovky. Následoval zákaz veřejného vystupování, profesní izolace a dvě desetiletí v zákulisí budovy, kde ještě nedávno byla hvězdou.

Z nejpopulárnější tváře asistentkou scény

Vostřáková nastoupila do Československé televize v roce 1957. Během šedesátých let se stala jednou z nejpopulárnějších hlasatelek, v době, kdy existoval jediný televizní kanál a jeho tváře znal celý národ. Měla charisma, přirozenost a diváci ji milovali.

Po osudném březnovém vysílání přišel konec. Ne výpověď, ne odchod. Něco horšího. Režim ji nechal v televizi, ale přeřadil na pozici asistentky scény. Konkrétně to znamenalo: vařit kávu kolegům, shánět hercům ramínka na šaty, chodit pro účinkující do vrátnice. Každý den procházela chodbami, kde ji všichni znali jako hvězdu obrazovky. Teď jim nosila kafe.

K tomu přibyl zákaz jakéhokoli veřejného vystupování mimo televizi. Nešlo jen o ztrátu vysílacího času, šlo o systematické umlčení veřejného hlasu. Společenská izolace, která z toho plynula, byla předvídatelným vedlejším efektem. Když se člověk stane v normalizačním Československu „nežádoucím“, okolí se instinktivně stáhne.

Podle nás je na celém příběhu nejtvrdší právě ta kombinace: nebyla vyhozená, nebyla přeložená jinam. Byla nucená každý den chodit na pracoviště, kde jí všechno připomínalo, o co přišla. To není jen trest. To je každodenní demonstrace moci.

Nebyla sama, normalizace umlčela celou generaci hlasatelek

Případ Vostřákové nebyl ojedinělý. Československá televize po roce 1968 systematicky odstraňovala tváře, které se nějak provinily proti nové linii.

• Heda Čechová musela opustit hlasatelství, skončila u četby mimo obraz a v archivu.
• Jarmila Šusterová, vůbec první hlasatelka ČST, dostala zákaz vstupu na obrazovku a byla převedena na administrativní práci.
• Jaroslava Panýrková dostala v roce 1974 hodinovou výpověď z kádrových důvodů.

Vostřáková je v tomto výčtu specifická. Zatímco ostatní byly buď propuštěny, nebo přesunuty na méně viditelné pozice mimo dosah kamer, ona zůstala fyzicky přítomná v instituci v ponižující servisní roli. Režim tak mohl demonstrovat, co se stane tomu, kdo překročí čáru. Zda šlo o záměrné ponižování, nebo o běžný normalizační mechanismus kontrolovaného přeřazení, nelze z dostupných zdrojů jednoznačně rozhodnout. Výsledek ale byl stejný.

Dvacet let ticha, a ani stín lítosti

Vostřáková sama později říkala, že za ponechanou práci v televizi byla tehdy vlastně vděčná. Mimo instituci by nejspíš nesehnala vůbec nic. Pragmatický pohled člověka, který pochopil pravidla hry a rozhodl se přežít.

Přesto, a to je na jejím příběhu možná nejsilnější moment, svého výroku nikdy nelitovala. Ani po letech, ani po pádu režimu. Věta o čaji, vínu a morálním vítězství pro ni zůstala tím, čím byla v okamžiku vyslovení: spontánním projevem radosti a pravdy.

Některé vazby jí navíc zůstaly. Kolegyně Marie Tomsová o ní i po desetiletích mluvila jako o blízké kamarádce a profesní opoře, jako o silné a neokyselené osobnosti. V osmdesátých letech se Vostřáková postupně dostala alespoň ke konferování programů Milana Chladila a Yvetty Simonové, drobné ústupky systému, který ji ale na obrazovku stále nepustil.

Návrat, který už nemohl být stejný

Na obrazovku se vrátila v roce 1990. Jenže svět se mezitím změnil. Šedesátá léta, kdy hlasatelka jediné státní televize byla každodenní národní institucí, byla nenávratně pryč. Vostřáková se vracela jako respektovaná legenda, ne jako nedotknutelná hvězda. Později působila na Frekvenci 1, v Českém rozhlase, uváděla kulturní akce. Milan Šteindler ji obsadil do televizního filmu Maestro.

Česká televize její příběh zpracovala v pořadu 13. komnata a v roce 2010 byla hostem Všechnopárty společně s Kamilou Moučkovou a Alexandrem Hemalou. Konkrétní institucionální omluvu České televize za dvacetiletý normalizační trest se nám ale v dostupných zdrojích dohledat nepodařilo.

Milena Vostřáková zemřela 8. července 2011. Dvacet let vařila kávu lidem, kteří ji znali z obrazovky. Jednu větu nikdy neodvolala.