Pár minut u Krause jí vzalo na dlouhé roky sebevědomí. Leitgeb zjistila až na terapii, odkud pochází její odpor k rozhovorům

Nikol Leitgeb ve svých Instagram Stories popsala, jak jí jediné vystoupení v pořadu Uvolněte se, prosím změnilo na celé roky vztah k rozhovorům.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Prima

Dnes herečka Nikol Leitgeb působí jako sebevědomá. VIP život připomíná, že když se ale proslavila v seriálu Pojišťovna štěstí byla nejistý teenager. A jakmile jí bylo dvacet a studovala mezinárodní studia, už dostala nabídku usednout v křesle naproti Janu Krausovi v jeho populární talk show. A přišly otázky na náplň oboru, na politologii, na školné na soukromé škole a to bylo na mladou herečku moc. Oficiální anotace České televize díl shnula tak, že si „musela připadat jako studentka na zkoušce“ a dostavil se „nečekaný výpadek vědomostí“. Pro Leitgeb to ale nebyla jen trapná epizodka, kterou si člověk pustí z hlavy cestou domů. Podle její vlastní pozdější výpovědi v ní ten moment zanechal pocit, že byla „úplná blbka pro všechny, ale i sama pro sebe“. A trvalo téměř dvě desetiletí, než na terapii pojmenovala, odkud se bere její hluboký odpor k rozhovorům.

Pátek v březnu 2008

Tehdy se ještě jemnovala Nikol Štíbrová. Ostřílené moderátorské eso Kraus se postupně dostal od studia k otázkám, které z rozhovoru udělaly spíš přezkoušení: co přesně studuje, co je politologie, kolik platí za školu. Výsledek vypadal tak, jako by si studium kupovala a nevěděla proč. A Nikol byla pod tlakem. Důležité je, co následovalo. Ještě v říjnu 2008 Leitgeb normálně pózovala pro Blesk a dávala rozhovory. V prosinci téhož roku v online chatu svůj výstup u Krause odlehčila jako „psinu“. Žádný veřejný kolaps, žádný odchod z médií. Trauma nebylo čitelné zvenku.

Formát postavený na tlaku

Krausův pořad nikdy nebyl klasický rozhovor dvou rovnocenných stran. Akademické analýzy jeho stylu, například studijní text Teorie komunikace Slezské univerzity, opakovaně popisují vědomé porušování zdvořilostních strategií jako součást formátu. Prioritou byl pobavený divák, ne komfort hosta. Ironie a tlak nebyly vedlejší efekt, ale nástroj. Smích publika ve studiu pak vytvářel dojem, že takové zacházení je v pořádku. Bakalářská práce z Technické univerzity v Liberci analyzující zdvořilost v televizních talk show dochází k podobnému závěru: Krausův styl cíleně ohrožuje „tvář“ hosta, protože právě z toho napětí vzniká zábava.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Mezi příklady rozhovorů, které se pod tímto tlakem téměř rozpadly, autoři uvádějí Evu a Vaška, Ilonu Csákovou a právě Nikol Štíbrovou. Nejde tedy o to, zda byl Kraus k dvacetileté hostce záměrně krutý. Úmysl moderátora z prokázat nelze a samotná anotace ČT dokonce mluví o tom, že byl „velmi shovívavý“. Jenže formát sám o sobě funguje jako tlaková komora. A pro mladou, mediálně exponovanou ženu, které se otázky trefily do studia, věku a vlastní hodnoty, mohl být výsledek zničující i bez zlého úmyslu.

Co se dělo uvnitř

Leitgeb svou výpověď zveřejnila začátkem června v Instagram Stories, které mizí. Bezprostředním impulzem byly dotazy sledujících na video, v němž Filip Vaněk a Gabriela Wolfová kritizovali oblečení a tělo mladé saxofonistky. Leitgeb to vztáhla k vlastní zkušenosti, protože podle ní podobný typ veřejného shazování zažívá od patnácti let. Teprve na terapii si podle svých slov „konečně“ spojila, odkud pramení její silný odpor k rozhovorům a podcastům.

Nešlo o náhlé prozření, ale o postupné rozklíčování vzorce: navenek fungující mediální osobnost, která ale některé formáty dlouhodobě vnitřně odmítá. Terapii přitom spojuje se dvěma okruhy: s traumatizujícím televizním zážitkem a s dlouhodobým tlakem na vzhled, který podle jejích slov „si doteď řeší na terapiích“. Mezi dílem z března 2008 a touto výpovědí uplynulo téměř osmnáct let.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč jeden moment stačí

Veřejné zpochybnění kompetence se od soukromého trapasu liší v jedné zásadní věci: má publikum. A to publikum se směje. Studio, kamery, miliony diváků u obrazovek, to všechno z jednoho výpadku vědomostí dělá něco, co si člověk nemůže přeznačit jako „nic se nestalo“. Zvlášť ve dvaceti, kdy se teprve formuje profesní identita. Důležitý je i kontrast mezi tím, jak Leitgeb situaci tehdy prezentovala navenek, a tím, co popisuje dnes. V prosinci 2008 to byla „psina“. V roce 2026 je to spouštěč, který jí roky bránil sedět v křesle naproti moderátorovi. Obojí může být pravda současně, a právě to dělá její výpověď tak čitelnou pro kohokoli, kdo někdy veřejně selhal a pak tvrdil, že mu to nevadí.