Zaplatil bych byt a zbylo by na suchý chleba. Jaroslav Sypal promluvil o svém důchodu, nadšený z něj není

Herec známý z trilogie Byl jednou jeden polda pobírá penzi pod devatenáct tisíc měsíčně. Průměrný český důchod je přitom o víc než dva tisíce výš.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Herec známý z trilogie Byl jednou jeden polda Jaroslav Sypal v rozhovoru pro CNN Prima NEWS to předloni řekl bez obalu: z důchodu by zaplatil byt a poplatky, na jídlo by mu zůstaly rohlíky a suchý chléb s vodou. „Na případné máslo by už nezbylo.“ VIP život zaznamenal, že sedmašedesátiletý herec, dramatik a pedagog tak stále pracuje, vede vlastní divadlo, píše autorské hry a učí herectví na Mezinárodní konzervatoři Praha. Ale jeho slova otevírají otázku, kterou si může položit kdokoli s nepravidelnou kariérou: jak je možné, že desítky let viditelné práce v kultuře vyústí v podprůměrnou penzi?

Kariéra plná rolí, důchod pod průměrem

Sypalovo jméno si diváci spojují především s poručíkem Hrubcem z filmové trilogie Byl jednou jeden polda. Zahrál Zelího v pohádce Lotrando a Zubejda, agenta Vaška Hrušku ve filmu Jak ukrást Dagmaru, objevil se v seriálech Draculův švagr či Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. Desítky titulů, stovky představení. A přesto penze, která „nedosahuje ani devatenácti tisíc“.

Jak si ta částka stojí v celostátním kontextu? Podle statistiky ČSSZ činil průměrný sólo starobní důchod k 31. prosinci 2025 přesně 21 094 Kč. Po lednové valorizaci 2026 MPSV uvádí průměr 21 839 Kč. Sypalova penze tedy zaostává minimálně o dva tisíce korun za loňským průměrem a téměř o tři tisíce za aktuálním číslem. Není to okrajový jev, v pásmu do 19 tisíc se podle dat ČSSZ nachází zhruba 570 tisíc sólo starobních důchodů, tedy asi čtvrtina všech.

Proč sláva neznamená vyšší penzi

Český důchodový systém nerozlišuje, jestli pojištěnec hrál v kasovním filmu, nebo montoval okna. Rozhodují dvě věci: doba pojištění a příjmy, z nichž bylo skutečně odvedeno pojistné. A právě tady kulturní profese často prohrávají.

Zdroj fotografie: Nextfoto

• OSVČ na minimálních zálohách — herec pracující jako živnostník s nízko nastaveným vyměřovacím základem si po celou dobu buduje odpovídajícně nízký penzijní základ.
• Dohody pod limitem — měsíce na DPP s odměnou pod 12 000 Kč nebo na DPČ pod 4 500 Kč se do doby pojištění vůbec nezapočítávají.
• Nepravidelnost příjmů — angažmá střídají měsíce bez smlouvy; pokud v nich pojištěnec není přihlášen k dobrovolné účasti, vznikají díry.

Výsledek? I po čtyřiceti letech aktivní práce může penze vyjít podprůměrně. Ne kvůli špatné vůli státu, ale kvůli modelu práce, který v kultuře převládá.

Sypal není sám, a ví to

Ve stejném období promluvil o svém důchodu i František Ringo Čech. Přesnou částku neuvedl, ale shrnul ji obrazně: „Stačí tak akorát na tramvaj.“ Oba herci se shodují v postoji, z penze samotné by nevyžili, drží je další práce. Sypal k tomu dodává, že si „nestěžuje“, protože je stále činorodý. Ale k důchodové reformě se vyjádřil ostře: „Pokus, který vůbec nevyšel. Katastrofa!“ O mladších generacích pak řekl, že „budou stát u soustruhů s francouzskými holemi“.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Co z toho plyne pro lidi s podobnou kariérou

Sypalův případ je varováním pro každého, kdo pracuje na volné noze, střídá projekty a nehlídá si odvody. Z pravidel ČSSZ vyplývá několik konkrétních kroků:

• Průběžně kontrolovat evidenci dob pojištění přes informativní důchodovou aplikaci ČSSZ.
• U vedlejší OSVČ sledovat rozhodnou částku (pro rok 2026 je to 117 521 Kč ročně), pod níž pojištění nevzniká automaticky.
• Nejet dlouhodobě na minimálních zálohách, pokud to finance dovolí.
• Zvážit dobrovolnou účast na důchodovém pojištění v měsících bez jiného pojištěného příjmu.

Jaroslav Sypal dál učí, dál hraje, dál píše. Jeho důchod ale zůstává připomínkou jednoduchého pravidla: stát nepočítá aplaus, počítá odvody.