Zpívala s Gottem, porážela stálice ve Slavíku. Jana Robbová zemřela v 45 letech zapomenutá a bez koruny

V roce 1973 skončila ve Zlatém slavíku pátá, před Hanou Zagorovou i Marií Rottrovou. O dvanáct let později odehrála poslední koncert a zmizela z jeviště navždy.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Jana Robbová měla hlas, který dobové kritiky přirovnávaly k Janis Joplin: nakřáplý, drsný, schopný strhnout kapelu k improvizovanému blues uprostřed normalizačního popu. V první polovině sedmdesátých let nazpívala duety s Karlem Gottem i Václavem Neckářem, objevila se ve filmech, její tvář znali diváci televizních estrád. A přesto zemřela v srpnu 1996 ve čtyřiceti pěti letech na rakovinu jícnu, daleko od reflektorů, pod svým občanským jménem Jana Kočová, jako bývalá servírka a prodavačka v kantýně. Její příběh není o jednom dramatickém zlomu. Je o pomalém rozpadání talentu, který nikdo nedokázal, nebo nechtěl, zachytit.

Duety, které otevíraly dveře

Říjen 1972. Ve studiu s orchestrem Ladislava Štaidla dokončuje třiadvacetiletá Robbová duet s Karlem Gottem, skladbu „Toulky (Po‘ Folks)“. Pro mladou zpěvačku ze Semaforu to byl průlom: zpívat po boku nejpopulárnějšího českého interpreta znamenalo okamžitou viditelnost. O čtyři roky později spolu natočili ještě televizní píseň „Bum, bum, bum“ pro Československou televizi.

Gott nebyl jediný. V září 1975 vznikla nahrávka „Rok rok střídá“ s Václavem Neckářem a Bacily, o dva roky později s Bacily natočila i „Co je to láska“. Její repertoár byl pestrý: singly, televizní vystoupení, filmové písně v titulech jako Holky z porcelánu nebo Co je doma, to se počítá, pánové…. Jenže právě ta pestrost se ukázala jako slabina. Chyběl jeden kanonický hit, jedno velké autorské album, které by její jméno ukotvilo v paměti publika natrvalo.

Pátá ve Slavíku, a pak dolů

Zlatý slavík 1973 zachytil Robbovou na absolutním vrcholu. Redakci VIPŽivot připomíná, že pořadí zpěvaček v první desítce vypadalo takto:

1. Naďa Urbánková
2. Eva Pilarová
3. Helena Vondráčková
4. Petra Černocká
5. Jana Robbová
6. Hana Zagorová
7. Marie Rottrová
8. Jitka Molavcová
9. Miluše Voborníková
10. Eva Kostolányiová

Předběhnout Zagorovou a Rottrovou v anketě, kde rozhodovali posluchači, nebyla náhoda; vyžadovalo to masivní popularitu. Jenže vrchol trval krátce. V letech 1974 a 1975 klesla na sedmé místo, v roce 1976 na deváté. Pak už mimo první desítku. Křivka jejích umístění je strmější než u kohokoli z tehdejší špičky.

Alkohol, prošvihnuté schůzky, tiché zmizení

Pád nepřišel jedním úderem. Její bratr Miroslav Robb později vzpomínal na lehkomyslnost, pití a prošvihnuté schůzky, kvůli kterým ztroskotal i rozjezd prvního alba a další spolupráce s Gottem. Kolegové postupně přestávali volat. Valérie Čižmárová o ní mluvila jako o výborné kamarádce, ale i ona potvrzovala, že nespolehlivost spolupráci znemožňovala.

Robbová absolvovala dvě protialkoholní léčby. Nepomohly. Sekundární zdroje zmiňují i dvě mimoděložní těhotenství a následnou nemožnost mít děti jako faktor prohlubující deprese, přímou kauzalitu ale nelze doložit.

Symbolickým koncem se stal 11. březen 1985. Poslední koncert, po němž už žádný další nepřišel. Robbová ho sama později spojovala se „zápaďáckými manýry a anglicky zpívanými písničkami„; výrok, který se dochoval jen v sekundárních citacích, původní rozhovor se nepodařilo dohledat. Ať už byl důvod politický, osobní, nebo obojí, výsledek byl stejný: z jeviště odešla definitivně. Bylo jí čtyřiatřicet.

Co zbylo v archivech

Po konci kariéry pracovala pod jménem Jana Kočová jako servírka a prodavačka v kantýně. V roce 1996 jí lékaři po zhruba půlroční mylné diagnóze nachlazených průdušek zjistili rakovinu jícnu. Zemřela 4. srpna 1996.

Dnes je její odkaz roztříštěný, ale ne zcela mrtvý. Supraphon drží digitální kompilaci „Holka bláznivá“, její nahrávky jsou dostupné na Spotify i Apple Music. Česká televize jí v roce 2021 věnovala reprízy archivních pořadů při nedožitých sedmdesátinách. Národní knihovna samostatnou publikaci o ní neeviduje; nejpodrobnější tištěný medailon nabízí kniha Roberta Rohála Vzlety a pády slavných českých žen.

Proč na ni nikdo nevzpomíná

Nejtragičtější na osudu Jany Robbové není předčasná smrt. Je to rychlost, s jakou se mimořádně viditelná hvězda proměnila v archivní položku. Chybělo velké album, chyběl jeden nezapomenutelný hit, chyběla síť, která by ji udržela. Zbyla kompilace singlů, pár filmových stop a jméno, které dnes většina posluchačů zná (pokud vůbec) jen z výčtu umístění ve Zlatém slavíku.