Policie to uzavřela jako náhodu, pochybnosti zůstaly. Pád Jana Třísky z Karlova mostu dodnes vyvolává otázky

Policie případ odložila jako nešťastnou náhodu, státní zastupitelství nenašlo oporu pro sebevraždu. Přesto klíčový okamžik pádu nikdo přesně nerekonstruoval.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Sobota 23. září 2017, odpoledne na Karlově mostě. Svědkyně Jitka Nováková si všimne muže sedícího na soklu sochy s nohama směrem k řece. Působí klidně, orientovaně. Ochranka Sdružení výtvarníků Karlova mostu k němu přivolá službu, muž po výzvě sleze. O chvíli později spadne do Vltavy. Tím mužem je Jan Tříska, jeden z nejvýznamnějších českých herců druhé poloviny dvacátého století. Na následky zranění umírá o dva dny později, 25. září. A právě v mezeře mezi „slezl ze soklu“ a „spadl do řeky“ se rodí otázky, které žijí dodnes.

Co policie řekla, a co ne

Ještě v den Třískovy smrti, 25. září 2017, vydala policie první veřejné vyjádření. Mluvčí Tomáš Hulan uvedl, že dosavadní zjištění ukazují spíš na nešťastnou náhodu než na cílené jednání. Současně policie vyzvala svědky i lidi s fotkami a videi z mostu, aby se přihlásili, což naznačovalo, že obraz události ještě není kompletní.

V listopadu 2017 byla věc odložena. Vedoucí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jan Lelek, který na postup policie dohlížel, veřejně potvrdil, že se nenašly skutečnosti nasvědčující sebevraždě. Podle sekundárních zdrojů později připustil, že „do hlavy toho člověka jsme neviděli“, formulace, která přesně pojmenovává hranici, kam vyšetřování dokázalo dojít.

Bílé místo posledních vteřin

Svědci popsali Třísku před pádem jako klidného. Ochranka s ním komunikovala, on reagoval. Žádný z veřejně dostupných zdrojů ale nepodává přesný, krok za krokem rekonstruovaný popis samotného okamžiku pádu. Uklouznutí? Ztráta rovnováhy? Zdravotní příhoda? Vědomé rozhodnutí? Na žádnou z těchto variant neexistuje veřejně doložený důkaz, který by ji potvrdil nebo vyloučil.

Právě tohle prázdné místo živí pochybnosti. Nepohání je nový důkaz ani utajená informace. Pohání je absence definitivní odpovědi na jedinou otázku: co se stalo v těch posledních sekundách.

Proč okolí odmítalo verzi sebevraždy

Spekulace o sebevraždě se objevily okamžitě. A okamžitě je odmítali lidé z Třískova profesního okruhu. Jan Hrušínský připomínal, že Karlův most byl pro Třísku rituálním místem, chodil tam před každou velkou rolí. Jiří Mádl, který ho obsadil do hlavní role stárnoucího profesora Rypara ve filmu Na střeše, mluvil o hercově nadšení z nového projektu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Tříska byl v Praze právě kvůli této roli. Člověk, který přijíždí natáčet film, na který se těší, nezapadá do obrazu člověka, který se rozhodl skončit. Po jeho smrti bylo natáčení odloženo, roli nakonec převzal Alois Švehlík a film byl dokončen i jako pocta Třískovi.

Co znamená „odložení věci“, a co ne

V běžné řeči zní „policie případ uzavřela“ jako definitivní tečka. Jak si však Redakce VIPŽivot všimla, právně tomu tak není. Podle usnesení Nejvyššího soudu odložení věci podle § 159a trestního řádu nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté. Pokud by se objevily nové skutečnosti, třeba dosud neznámý videozáznam nebo svědectví, policie může v prověřování pokračovat.

Prakticky ale platí: bez nových důkazů je věc uzavřená. Nikdo nové důkazy nepřináší. Nikdo nové svědky nehlásí. Případ tak zůstává v právním limbu, formálně otevřený novým faktům, fakticky nehybný.

Herec mezi dvěma světy

Tříska emigroval v roce 1977 a v USA vybudoval kariéru, jakou se podařilo jen hrstce českých herců. Po revoluci se pravidelně vracel, hrál v Národním divadle, točil české filmy. Národní divadlo ho ve svém nekrologu připomnělo jako někdejšího nejmladšího člena činohry. Na posledním rozloučení v jeho budově promluvila dcera Jana o otcově víře v sílu slova.

Osm let po pádu z Karlova mostu zůstává příběh Jana Třísky tam, kde ho policie zanechala: u závěru, který říká „nešťastná náhoda“, a u mezery v rekonstrukci, kterou tento závěr nedokáže zacelit. Žádný průlom se nerýsuje. Otázka zůstává.