Jak žije Martin Maxa: Poslední album vydal před 12 lety, dnes staví rukama a provozuje hotýlek na břehu Labe

Zpěvák, který v devadesátkách plnil sály, dnes míchá maltu, navrhuje interiéry a v Roudnici nad Labem provozuje osm hotelových pokojů.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Martin Maxa před zhruba dvaceti lety poprvé přespal v zchátralém komplexu pěti budov na břehu Labe, přijel tam jako investor s hotovostí a plánem na rychlý obchod. Odjížděl jako člověk, který si právě našel druhý život. Areál o rozloze kolem tří tisíc čtverečních metrů nekoupil proto, aby si hrál na stavebníka. Koupil ho proto, že ho místo chytilo za srdce, a od té chvíle do něj lije peníze, čas a vlastní fyzickou práci. Kanalizace, elektřina, topení, kamenné obklady, pálená cihla, dřevěné trámy. To všechno prošlo jeho rukama. V létě pracuje od rána do večera a, jak sám říká, míchá se mezi dělníky a bere to jako sport.

Od hitů k maltě a kameni

Maxa se narodil v Mostě, usadil se v Litvínově, kde provozoval klub Pijonýr, a na přelomu tisíciletí patřil k nejviditelnějším českým zpěvákům. Jenže tam, kde jiní umělci po první vlně slávy hledají televizní formáty nebo nostalgická turné, on vzal do ruky lžíci a začal stavět. Roudnický areál přestavuje v rustikálně-koloniálním stylu, který sám navrhuje: středomořské atrium s palmami, reliéfy na zdech, velká terasa s výhledem. O architekturu se zajímá celý život, i když jeho jediné doložené vysokoškolské vzdělání je FTVS UK. Výsledek ale mluví sám: tři budovy byly zkolaudované už v roce 2023, nádvoří je hotové, hlavní část hotelu funguje. Zbývající dvě budovy a plánovaná restaurace koncem roku 2025 stále narážely na stavební řízení a památkovou ochranu. Podle rozhovoru pro PrahaIN Maxa vzkázal úřadům jediné: „Neustoupím.“

Osm pokojů a žádný celebrity brand

Hotel v roce 2025 nabízel osm pokojů k pronájmu. Denní provoz Maxa přenechal Jolaně Szajewské, houslistce ze své doprovodné kapely, která se stala jeho partnerkou i spolupracovnicí v jednom. Sám se soustředí na stavební rozvoj a design. Je to komorní, autorsky řízený projekt, žádný fanshop, žádná pokladna, žádná značka s logem. Pro srovnání: Lucie Bílá provozuje v centru Prahy vlastní divadlo s barem, kavárnou a navázanou značkou. Maxův hotýlek je přesný opak: butikový, osobní, pomalý. A právě ta pomalost je záměrná. Ještě než hotel plně otevřel, v březnu 2022 nabídl pokoje příbuzným svých ukrajinských známých prchajících před válkou.

Hudba nezmizela, jen zpomalila

Poslední řadové album „Sám sebou“ vyšlo v říjnu 2012. Jedenáct plně autorských skladeb, žádný duet, osm měsíců v nahrávacím studiu po pěti letech příprav. Od té doby uplynulo čtrnáct let a oficiální diskografie na Maxově webu žádnou novou desku neuvádí. Není to ale ticho. V dubnu 2024 pro Novinky mluvil o albu připraveném „na příští podzim“. V červenci 2025 pro Český rozhlas znovu popisoval desku těsně před dokončením, texty o životě, neotřelé metafory, jeho styl. Podzim přišel a odešel. A pak další.

Koncertní kalendář přitom běží dál. Na říjen 2026 je v plánu veřejný koncert v litvínovské Citadele, další termíny zahrnují soukromé akce v Praze a Rumburku. Maxa zkrátka neopustil pódia, jen přestal chrlit nahrávky tempem, které od něj průmysl čekal.

Obrazy, endorfiny a dvě životní židle

Vedle hudby a stavby existuje třetí Maxova osa: hyperrealistická malba. Na jeho webu má vlastní sekci, ale fyzicky jsou jeho obrazy v Česku vzácné. Sám v roce 2022 přiznal, že v tuzemsku má asi čtyři plátna, zbytek je prodaný v zahraničí. Malování omezuje podle toho, kolik času spolkne nahrávání a živé hraní.

A pak je tu rovina, o které mluví otevřeně, ale kterou si člověk z titulků o hotýlku neodvodí. Maxa žije s diagnostikovanými depresemi, které ho provázejí od dětství. Antidepresiva nebere. Místo nich sází na fyzickou námahu: posilovnu, sport a právě práci na stavbě. Endorfiny z maltování zdi nebo pokládání kamene jsou pro něj lék. Sám pro svůj životní model používá obraz „dvou židlí“, na jedné sedí umělec, na druhé řemeslník. Obě potřebuje.