Jak bydlí Kateřina Macháčková: V Praze si udělala chalupu, kde každý kus nábytku patřil slavnému otci

Herečka žije v domě na okraji Prahy, který proměnila v soukromý archiv českého divadla i útočiště pro celou rodinu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kateřina Macháčková chalupu nikdy nepotřebovala. VIP život zaznamenal, že to není proot, že by venkov nemilovala, právě naopak. Jenže herecká profese znamená večerní představení, natáčecí dny a rozvrh, který se s pátečním odjezdem za město těžko srovnává. Řešení našla paradoxní: dům v jedné z klidných pražských čtvrtí, kde město přestává být městem. Bazén před domem, sousedská kaplička za rohem a ticho, které si jinde v metropoli nekoupíte. Místo víkendového pendlování si chalupářský režim přinesla domů, a k němu i celou paměť rodiny Macháčkových.

Chalupa, která nikdy neopustí Prahu

Když Macháčková prodala dům zděděný po matce, hledala něco v méně rušné části města. Našla dům na kraji Prahy, přesnou adresu si střeží. Sama mluví o „chalupě ve městě“ a myslí tím přesně to, co si člověk představí: klid, soukromí, zahradu a životní rytmus, který se řídí spíš ročními obdobími než dopravní špičkou. O Štědrém večeru se u nedaleké kapličky scházejí sousedé a zpívají koledy. To není obraz z Vysočiny, to je Praha, jen ta její.

Dům je prostorný, ale Macháčková aktivně obývá hlavně přízemí a ložnici. Ostatní místnosti nechává jako zázemí pro děti a vnoučata, která se tu střídají. Obývák drží pohromadě červený gauč, její oblíbený kus, kolem kterého se odehrává většina domácího života. Po celém domě jsou rozmístěné stovky předmětů ve tvaru srdce, sbírka, která rostla léta. Dům tak nepůsobí jako showroom ani jako muzeum. Spíš jako místo, kde se žije a kde má každý kout svůj příběh.

Otec, kterého poznala až z krabic

Jejím otcem byl Miroslav Macháček, který patřil k nejvýraznějším osobnostem českého divadla i filmu druhé poloviny dvacátého století. Od roku 1959 působil v Národním divadle jako režisér i herec, spolupracoval s Městskými divadly pražskými, Jihočeským divadlem i Činoherním klubem. Podle České divadelní encyklopedie v Národním divadle kontinuálně tvořil až do roku 1982 a jako herec tam vystupoval do konce života. Hrál také v celé ředě legendárních filmů, třeba ve Skalpel, prosím.

Pro dceru Kateřinu byl ale dlouho spíš vzdálenou postavou. Rodiče se brzy rozvedli, holčička trávila hodně času u babičky v Rakovníku, zatímco oba rodiče žili divadlem. Skutečný obrat přišel až po otcově smrti, když Macháčková otevřela krabice s jeho pozůstalostí. „Tátu jsem skutečně poznala až z pozůstalosti, a bylo to hodně bolavé,“ řekla v rozhovoru pro Český rozhlas. Uvnitř našla deníky, korespondenci, fotografie, kritiky, režijní knihy i dílčí komentáře k herecké práci. Materiál, který by vydal na celý divadelní archiv.

Dům jako paměťové místo

Z nalezených materiálů postupně vznikly tři knihy. Zápisky z blázince vycházejí z otcova deníku z roku 1975, kdy byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Téma Macháček je mozaika složená ze zápisků, oficiálních hodnocení, vzpomínek kolegů, fotografií a dokumentů. Zápisky z blázince II, vydané v roce 2022, zachycují otcovy postoje a zkušenosti z doby normalizace.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Macháčková chtěla otcovy režijní knihy převést do digitální podoby, a tak minimálně jedna místnost v domě slouží jako soustředěný archiv: deníčky, dopisy, fotografie, dokumenty. Dům nese silnou rodinnou paměť po obou rodičích a otcova pozůstalost mu dává rozměr, který běžné pražské bydlení nemá. Je to místo, kde se osobní historie prolíná s dějinami českého divadla.

Samota jako luxus

Diváci si Macháčkovou pamatují hlavně jako Marii Královou ze seriálu Život na zámku, ale její filmografie zahrnuje i Cirkus Humberto, Dynastii Nováků, Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo Katapult. Přesto nejraději dobíjí baterky doma, sama. Říká, že se v domě nebojí, že to tam miluje a že je tam šťastná. Dětství strávené často bez rodičů ji naučilo být jen se sebou, a dům na kraji Prahy jí k tomu dává ideální kulisy. Když přijedou vnoučata, dům ožije jinak. Místnosti, které jindy zůstávají tiché, se zaplní. Červený gauč v obýváku pojme víc generací najednou. A pak zase klid, bazén, zahrada, kaplička za rohem.