Iveta Bartošová o sestře: Šla proti mně, i když jsem jí pomáhala. Bratr Lumír byl jediný, na koho se mohla spolehnout

Iveta Bartošová ve své autobiografii popsala dva protichůdné sourozenecké světy: s dvojčetem Ivanou celoživotní rivalitu, s bratrem Lumírem tiché bezpečí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Kniha Neměla jsem se narodit vyšla poprvé v lednu 2011 a dodnes patří k nejotevřenějším zpovědím české popové scény. Iveta ji původně zamýšlela jako „psychoterapii“, způsob, jak se očistit po letech, kdy o ní vycházely texty bez jejího vědomí. Nakonec se od projektu těsně před vydáním distancovala a titul vyšel bez její finální autorizace. Přesto právě v něm zanechala nejostřejší výpověď o tom, jak fungovala rodinná dynamika Bartošových, a proč jednomu sourozenci věřila a druhému ne.

Sestra jako zrcadlo i soupeřka

Iveta a Ivana se narodily 8. dubna 1966 jako dvojčata, ale jejich cesty se rozešly brzy. Iveta popisovala, že Ivana „měla pořád navrch“, že jí doma víc procházelo a že silný svazek matky Svatavy s Ivanou ztěžoval její vlastní vztah s maminkou. Přímé vyjádření Svatavy, že by vědomě jednu dceru upřednostňovala, se veřejně nedochovalo, jde o Ivetinu interpretaci rodinné dynamiky, kterou ale opakovala konzistentně.

Profesní rivalita přišla zákonitě. Ivana se pokoušela o vlastní kariéru pod jménem Viana, nahrávala pro Supraphon a ve Zlatém slavíku se umisťovala kolem dvacátého místa. Iveta jí pomáhala: brala ji jako hosta na koncerty a turné, v roce 1996 s ní nazpívala duet „S láskou“ na album Čekám svůj den. Jenže podle knihy právě tahle blízkost živila napětí. Po několika bezproblémových večerech prý Ivana začala dělat scény a odmítala vystoupit jako host, protože jí vadila role „té druhé“.

„Používali ji jako zbraň proti mně“

Nejtvrdší pasáže knihy se netýkají sesterských hádek u mikrofonu. Iveta tvrdila, že lidé, s nimiž sama přestala spolupracovat, začali využívat Ivanu „jako zbraň“, a že jí to podle jejích slov „dělalo docela dobře“. Slovník míří dál než ke zklamání. Působí jako pocit zrady.

Přitom navenek vypadal vztah sester dlouho smířlivě. Zakladatel Ivetina fanklubu Petr Mráček po její smrti vzpomínal, že Ivana chodila na akce klubu a sestru podporovala. Sama Iveta ještě v květnu 2011 veřejně říkala, že Ivaně přeje úspěch. Kniha ale odkrývá jinou vrstvu, směs bolesti, křivdy a sourozenecké ambivalence, která se hromadila od dětství.

Lumír: klidný protipól bez soutěžení

O bratrovi Lumírovi Iveta v knize mluví jiným tónem. Žádná profesní rivalita, žádné boje o pozornost. Lumír měl vlastní rodinu, stabilní zázemí a Iveta ho popisovala jednoduše: „Je opravdu zlatý.“ Nebyl součástí hudebního světa, nevyužíval ji v konfliktech s jinými lidmi, nepotřeboval od ní nic, co by ji stálo energii.

Zároveň ho ale poznamenal otec Karel. Přísná výchova zaměřená na sport a disciplínu podle Ivety i matky zasáhla právě Lumírovo sebevědomí nejvíc. Dlouhodobá kritika z něj udělala člověka, který z domu odešel nejdřív. Jejich vazba tak mohla stát na sdílené zranitelnosti, oba věděli, jaké je být v rodině tím zranitelnějším. Iveta neposuzovala sourozence podle toho, kdo ji měl rád. Rozlišovala, kdo ji v krizích nezatěžoval dalším bojem. A Redakci VIPŽivot zajímalo, co dělá Ivana dnes.

Co se děje dnes

Ivana Bartošová žije ve Švýcarsku a o publicitu dlouhodobě nestojí. V rozhovoru z roku 2014 řekla, že jen nejbližší přátelé vědí, z jaké je rodiny. Přesto se občas vrací: v říjnu 2022 vystoupila na vzpomínkovém koncertě Ve jménu Ivety v pražské Lucerně, v březnu 2026 poslala vzkaz do pořadu Tobogan a v dubnu téhož roku Supraphon vydal k jejím šedesátinám digitální sampler Viana se všemi jejími nahrávkami. Ivana k němu připojila vlastní vzpomínku na „milovanou sestřičku Ivetu“. Veřejně dohledatelná polemika s konkrétními pasážemi knihy neexistuje, dochovány jsou jen smířlivé výroky.

Samotná kniha Neměla jsem se narodit je stále na trhu. Původní vydání z roku 2011 je u Kosmasu momentálně nedostupné, elektronická verze běží na Palmknihách a v roce 2023 vyšla nová vázaná edice s podtitulem Jediná zpověď.

Iveta Bartošová zemřela 29. dubna 2014. Její knižní zpověď zůstává jediným místem, kde vlastními slovy pojmenovala, co ji v rodině bolelo nejvíc, a u koho našla klid.