Hanychová hnala Soukupa k soudu kvůli školce a vyhrála. Dcera teď chodí tam, kam Agáta před 35 lety

Soud nahradil Soukupův nesouhlas s výběrem mateřské školy. Rozárka v září nastoupila do školky v lese, kde před 35 lety běhala její matka.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se dva rodiče nedokážou shodnout ani na tom, kam půjde dítě do školky, rozhodne za ně soudce. Přesně to se stalo Agátě Hanychové a Jaromíru Soukupovi. Jejich dcera Rozárka letos v září poprvé prošla brankou mateřské školy, kterou si vybrala matka, a kterou otec odmítal podepsat. Nebyla to banální hádka o formulář. Byl to další díl soudního konfliktu, který provází péči o Rozárku prakticky od narození.

Školka v lese s rodinnou historií

Hanychová vybranou školku popsala jako „školku v lese na čerstvém vzduchu“. Sama upřesnila, že ji nevnímá jako klasickou lesní školku v alternativním slova smyslu, spíš jako zařízení, kde děti tráví většinu dne venku mezi stromy. Motivace, kterou uvedla veřejně, byla dvojí: zdravé prostředí a rodinná kontinuita. Do stejné školky chodili Rozárčini sourozenci. A před 35 lety tam chodila i Agáta sama.

„Prostředí na mě stále působí podobně,“ řekla Hanychová pro Super.cz v září 2026, kdy Rozárka už do školky nastoupila. Nostalgie je v tom příběhu čitelná. Jenže cesta k ní vedla přes soudní síň.

Proč musel rozhodnout soud

České právo řadí výběr školy nebo školky mezi takzvané významné záležitosti dítěte. Občanský zákoník v § 877 říká jasně: pokud se rodiče neshodnou, rozhodne na návrh jednoho z nich opatrovnický soud. Ústavní soud tuto zásadu potvrdil opakovaně, a v jednom z případů šlo dokonce přímo o spor rodičů o lesní mateřskou školu.

Advokát Hanychové Štěpán Ciprýn už na podzim 2024 veřejně uvedl, že Soukup s umístěním Rozárky do vybrané školky nesouhlasí a důvod nevysvětlil. Podle sekundárně zprostředkované Soukupovy verze byla v lednu 2026 dohodnuta jiná školka poblíž Agátina domu a Hanychová chtěla po měsíci změnu. Ať už byl důvod jakýkoli, výsledek byl procesně jednoznačný: soud vyhověl návrhu Hanychové. Jak Ciprýn řekl Blesku na konci června 2026, „zůstává v platnosti rozhodnutí soudu“ ohledně změny školky. Červnové jednání se podle něj týkalo už jen technické úpravy původní dohody o péči tak, aby odpovídala novému režimu.

Další epizoda dlouhé války

Spor o školku nevznikl ve vzduchoprázdnu. Už 13. ledna 2026 soud potvrzoval komplexní dohodu o péči o Rozárku, včetně rozvrhu střídavé péče a úpravy předávání tak, aby se rodiče nemuseli osobně potkávat. Soukup na svém webu celý konflikt s Hanychovou rámuje jako „dvouleté soudní peklo“. A nová školka přinesla další komplikaci: podle Ciprýna je nastavení pro Soukupa nevýhodné i logisticky, protože provozní časy školky ztěžují vyzvedávání v jeho dnech péče.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Agata Hanychova (@agatahanychova)

Tohle je detail, který příběh posouvá z bulvární roviny do každodenní reality rozvedených rodičů. Nejde o velká gesta ani o principiální bitvu o výchovný směr. Jde o to, kdo ve čtyři odpoledne stihne vyzvednout tříleté dítě z lesa.

Co z toho plyne pro ostatní rodiče

Případ Hanychové a Soukupa není právně výjimečný. Nejvyšší správní soud letos připomněl, že pokud školka nemá doloženou dohodu rodičů ani soudní rozhodnutí, chybí jí řádný projev vůle dítěte v přijímacím procesu. Prakticky to znamená jediné: rodič, který narazí na nesouhlas druhého rodiče, má v zásadě dvě cesty.

• Dohoda – písemná, doložitelná, ideálně s konkrétním názvem zařízení.
• Soud – návrh podle § 877 občanského zákoníku, aby soud nahradil souhlas druhého rodiče. V akutních případech existuje režim prozatímního rozhodnutí s lhůtou nejpozději do tří měsíců.

Školka sama neshodu rodičů nevyřeší. A čekat, že se „nějak domluví“, může znamenat, že dítě v září nikam nenastoupí.

Rozárka nakonec nastoupila. Běhá po lese, kde před 35 lety běhala její matka. Cena za tu kontinuitu se ale neměřila v korunách za školné, nýbrž v hodinách strávených u opatrovnického soudu.