Z kamaráda plnohodnotný táta. Třeštíková prozradila, jak se z dárce stal muž, kterého dcera Lota zbožňuje

Producentka Hana Třeštíková v podcastu Mámy sobě popsala, jak se muž, který měl být jen biologickou pomocí při umělém oplodnění, proměnil v aktivního otce její dcery.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Třeštíková před lety hledala cestu k mateřství, měla jasno v jednom: nechce anonymního dárce. Oslovila blízkého kamaráda. Domluvili se na umělém oplodnění, na pravidlech, na tom, co od sebe čekají. Původní plán přitom nepočítal s tím, že z něj jednou bude plnohodnotný táta. Počítal s biologickou pomocí a přátelskou podporou. Jenže těhotenství, a pak narození malé Loty, přepsaly scénář, který si oba nakreslili předem.

Kamarád, ne milenec, a přesto rodič

Třeštíková od začátku veřejně zdůrazňuje, že s otcem Loty netvoří pár. Už v únoru 2025 v talkshow Na kafeečko s Miluškou Bittnerovou řekla: nejsou milenci, nejsou manželé, nejsou partneři. Mají se rádi jako přátelé a věří, že spolu mohou být dobrými rodiči. Právě tahle formulace odlišuje její příběh od klasického modelu samoživitelky i od tradiční rodiny. Nejde o rozchod, po kterém otec zůstal. Jde o vědomou dohodu dvou lidí, kteří se rozhodli sdílet rodičovství, aniž by sdíleli postel.

Co se ale změnilo oproti původnímu plánu, je míra jeho přítomnosti. Podle novějšího shrnutí na Žena.cz Třeštíková sama říká, že „tatínek měl zmizet, teď je víc než přítomný“. Ten posun nastal postupně, během těhotenství a prvních měsíců po porodu. Nebyl to jednorázový zlom, spíš plíživé zjištění, že role, kterou si oba představovali jako omezenou, přerostla vlastní rámec.

Co na to české právo

Slovo „dárce“ v titulku je zjednodušení, které český právní řád neumí tak snadno přijmout. Zákon o specifických zdravotních službách rozlišuje dvě zásadně odlišné situace:

• Anonymní dárce – muž, jehož identitu klinika nesmí prozradit a který nemá k dítěti žádný právní vztah.
• Muž, který k umělému oplodnění udělí písemný souhlas – ten se podle občanského zákoníku (§ 778 a § 787) u neprovdané ženy považuje za otce dítěte. A takové otcovství nelze standardně popřít.

Pokud tedy Třeštíková a její kamarád prošli asistovanou reprodukcí v tomto režimu, a veřejné výroky tomu nasvědčují, nejde jen o neformální dohodu. Jde o právně rozpoznané otcovství se všemi důsledky: rodičovská odpovědnost, vyživovací povinnost, dědické právo. Zda je konkrétně zapsaný v Lotině rodném listu, veřejně nepotvrdila. Právní rámec ale takový zápis umožňuje a předpokládá.

Proč o tom mluví nahlas

Třeštíková opakovaně vysvětluje, že svůj příběh sdílí záměrně. V rozhovoru pro Český rozhlas v lednu 2026 popsala, že jí po prvním veřejném přiznání psaly desítky žen, kterým to dodalo odvahu. Žen, které měly pocit, že jim „ujel vlak“, ať už věkově, vztahově, nebo společensky.

V loňském rozhovoru pro Mimi Concept pak formulovala něco jako praktické doporučení: „Ať to určitě zkusí.“ Hned ale dodala, že cesta má své limity, věkové, zdravotní i finanční. Neidealizuje. Ale neodrazuje.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Hanka Trestikova (@hankatrestikova)

A kontext jí dává za pravdu, že téma není okrajové. Podle dat ÚZIS, o která jsme se v Redakci VIPŽivot zajímali, bylo v roce 2023 v Česku hlášeno přes 54 tisíc cyklů asistované reprodukce ve 48 centrech. Kolik z nich proběhlo v modelu „kamarád jako souhlasící otec“, statistika nesleduje. Příběh Třeštíkové je osobně neobvyklý, ale odehrává se v rámci reprodukční praxe, která je dávno masová.

Česko a netradiční rodiny: čísla místo dojmů

Přímý průzkum zaměřený na model „spolurodičovství bez partnerského vztahu“ v Česku neexistuje. Nejbližší data nabízí CVVM z května 2026: 68 % Čechů souhlasí s tím, že je v pořádku žít spolu bez plánu na sňatek. A 62 % nepovažuje manželství za nutné, pokud oba rodiče žijí s dětmi ve společné domácnosti.

Model Třeštíkové jde ještě dál: rodiče spolu nežijí jako pár, ale fungují jako rodičovský tým. Přesně tenhle scénář průzkum neměří. Společenské klima je ale k odklonu od manželské normy zjevně otevřenější, než bývalo. A příběhy jako ten její ho posouvají dál, ne proklamacemi, ale tím, že ukazují, jak to vypadá v praxi.

Celý příběh je zatím vyprávěný z jedné perspektivy. Hlas samotného otce ve veřejném prostoru chybí. Ale to, co Třeštíková popisuje, přátelství, které uneslo rodičovskou dohodu a pak ji přerostlo, je možná nejpřesvědčivější argument pro to, že rodina nemusí začínat láskou. Stačí, když jí skončí.