Hegerová utratila 221 tisíc patřících Gottovi. Koupila si brilianty a kožich, pak šla na půl roku sedět

Bankovní chyba, briliantový prsten, kožich a 177 dnů za mřížemi. Příběh, který dvě největší hvězdy československé scény nikdy nevyřešily.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na podzim 1978 zpracovala banka dva po sobě jdoucí převodní příkazy na honoráře. Při ručním slepení formulářů se něco přetrhlo a částka určená Karlu Gottovi skončila na účtu Hany Hegerové. Ta si výpisy neotvírala. Když pak na kontě uviděla nezvykle vysoký zůstatek, začala utrácet. Koupila si kožich, briliantový prsten, odložila peníze na zařízení bytu na Staroměstském náměstí. Než si uvědomila, co se stalo, běžel proti ní stroj normalizační justice a Karel Gott jí nepodal ruku.

Kolik přesně zmizelo a za co

Veřejně tradovaná částka 221 tisíc korun se opakuje v médiích dodnes. Jenže rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 24. července 1980, jak jej cituje kniha Miroslava Graclíka, uvádí jinou cifru: na účet Hegerové přišlo o 214 285 Kčs víc, než jí náleželo. Rozdíl mezi oběma čísly pravděpodobně vznikl zaokrouhlením a přičtením dalších drobných položek. Podstatné je, že ani jedno číslo nepředstavuje částku, kterou Hegerová skutečně utratila naráz.

Doložený je první velký výběr, 92 500 Kčs. Z něj šla zhruba třetina na kožich a briliantový prsten (v médiích často zmnožený na „brilianty“), asi 60 tisíc si Hegerová ponechala doma na plánované zařízení bytu. Zbytek zůstával na účtu. Nebyl to tedy jednorázový nákupní výstřelek, spíš postupné čerpání peněz, o jejichž původu podle vlastní obhajoby nevěděla.

Dopis, který zůstal bez odpovědi

Klíčový zlom nastal ve chvíli, kdy Hegerová pochopila, že peníze nejsou její. Podle policejního protokolu citovaného v autorizované knize Tomáše Padevěta Carmen – skutečný život Hany Hegerové napsala Gottovi dopis, v němž žádala naléhavou osobní schůzku. Chtěla situaci vyřešit dohodou, splátkami, jakkoliv.

Gott nereagoval. Přesněji: reagoval jeho otec. V policejním protokolu starší Gott uvedl, že synovi poradil, aby s Hegerovou vůbec nejednal, protože „poškozen nebyl“ – peníze mu banka dorovnala. Karel Gott podle otcovy výpovědi s tímto postupem souhlasil a na schůzku nešel.

Tady se příběh láme. Bez osobní dohody mezi dvěma hvězdami se z bankovního omylu stal majetkový spor řešený státními orgány. A normalizační justice neměla důvod být shovívavá.

Rok nepodmíněně za „zatajení věci“

Soud Hegerovou neodsoudil za krádež ani za zpronevěru, jak se často chybně uvádí. Právní kvalifikace zněla zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví. Rozsudek: jeden rok odnětí svobody nepodmíněně, zařazení do první nápravně výchovné skupiny a peněžitý trest 20 000 Kčs. Soud prozradil, že nejpozději v polovině února 1979 musela vědět, že má na kontě přes čtvrt milionu, a přesto peníze nevrátila.

Hegerová nastoupila výkon trestu a strávila za mřížemi 177 dnů. Dne 23. dubna 1981 jí prezident Gustáv Husák udělil milost. Svou roli sehrál intervenční dopis herečky Jiřiny Švorcové z října 1980.

Zajímavý je i kontext výslechů. Hegerová později popsala, že vyšetřovatelé se neptali jen na peníze. Padaly otázky na samizdat, na Francii, na Václava Havla. Bylo to krátce po Chartě 77. Autor Padevět připouští, že provokace StB není vyloučená. Prokázaná politická objednávka v dostupných zdrojích chybí, ale bezpečnostní rozměr kauzy je zřetelný.

Co by se stalo dnes

Podle České národní banky má dnes banka plátce povinnost pomoci s navrácením omylem převedených peněz. Příjemce je po vyjasnění omylu povinen částku vrátit, jde o bezdůvodné obohacení. V některých případech může banka do tří měsíců provést opravné zúčtování i bez souhlasu příjemce.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pokud by příjemce po upozornění peníze nevrátil, hrozí i trestní stíhání. Policie ČR eviduje případy, kdy nevrácení omylem připsané částky vedlo k obvinění ze zatajení věci, tedy ze stejného trestného činu jako v roce 1980. Rozdíl je v tom, že dnešní systém dává prostor pro civilní řešení dřív, než se věc dostane k trestnímu soudu. Hegerová takový prostor neměla.

Kariéra, která přežila vězení

Zjednodušené schéma „vězení rovná se konec“ v případě Hegerové neplatí. Už v roce 1982 natočila píseň „Čerešne“, v roce 1987 vyšlo album Potměšilý host, poslední album vydala v roce 2010 a kariéru ukončila až v roce 2011. Profesně přežila. Lidsky a reputačně nesla stigma mnohem déle.

O kauze mluvila střídmě. V dokumentu GEN z roku 1994, který neunikl pozornosti naší Redakce VIPŽivot, řekla, že po vězení pro ni byla „svoboda nade všechno“. Detailněji se otevřela až Padevětovi, s podmínkou, že autorizovaná kniha vyjde až po její smrti. Vyšla v říjnu 2021, rok a půl po jejím odchodu.

A Gott? Když se s Hegerovou občas potkali, na to téma spolu nikdy nepromluvili. Spor zůstal fakticky neuzavřený, dva lidé, kteří sdíleli československou scénu, ale nikdy si nevyříkali příběh, který začal přetrženým bankovním formulářem.