Neměla to se mnou lehké, přiznal Němec o manželce, se kterou žije už 54 let. Dodnes ji chrání před veřejností

František Němec je na jevišti i před kamerou jako doma už přes šest desetiletí. O ženě, která ho celou tu dobu doprovází, řekl veřejně sotva pár vět.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Jedna z nich zní: „Neměla to se mnou lehké.“ Padla v bilančním rozhovoru pro deník Právo, který vyšel v září 2012 u příležitosti jeho padesáti let na jevišti. Němec tehdy mluvil o sobeckosti hereckého povolání, o okamžicích, které by ze svého života nejraději vymazal, a o ženě, která to všechno vydržela. Víc neřekl. Ani předtím, ani potom. A právě ta důsledná mlčenlivost vypovídá víc než jakékoli interview.

Dvojsvatba v roce 1972

Příběh začíná scénou, která by obstála i ve filmovém scénáři. V roce 1972 si František Němec bral Ivanu, a ve stejný den, na stejném místě, skládal manželský slib i jeho kolega Petr Kostka s Carmen Mayerovou. Dvojsvatba dvou hereckých párů, z nichž jeden přežil všechny dekády až do současnosti.

Ivana Němcová není herečka. Podle Encyklopedie Prahy 2 pracovala jako lektorka jazyků, veřejného života se dlouhodobě neúčastnila a v médiích se prakticky neobjevuje. Mezi kolegy si vysloužila přezdívku „paní Colombová“, všichni o ní vědí, nikdo ji nevidí. V roce 2026 běží čtyřiapadesátý rok jejich manželství. Společně vychovali dvě dcery: starší pracovala ve správě opery a později baletu Národního divadla, mladší jako produkční Komorní filharmonie. Rodina zůstala v kultuře, ale stranou reflektorů.

Sobecké povolání a hospodské rvačky

Co přesně Němec myslel tím, že to s ním jeho žena neměla lehké? V rozhovoru pro Právo to nerozvedl do žádné konkrétní kauzy. Řekl, že herectví je „sobecké povolání“, a připustil, že v životě jsou momenty, které by nejraději „vyzmizíkoval“. Jinde, v sekundárních zdrojích, se objevuje zmínka o hospodských rvačkách pod vlivem alkoholu, epizody, které sám nijak nezastíral.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Žádné doložené aféry, žádné veřejné skandály. Spíš portrét muže, který ví, že herecká sebestřednost a občasné excesy nejsou pro partnera snadné. A který to přizná jednou větou, ne celým rozhovorem. „Každý den si říkám, že jsme udělali dobře,“ dodal ve stejném interview. Dvě věty vedle sebe, a mezi nimi celé manželství.

Herec, kterého zná každý, rodina, kterou nezná nikdo

V českém hereckém prostředí je Němcova uzavřenost výjimečná. Stačí srovnat: Bolek Polívka má veřejně známé dvě předchozí manželky a další dlouhý vztah, Jiří Krampol si v rozhovoru stěžoval, že mu bulvár po smrti ženy podsouvá nové partnerky. U Němce nic takového neexistuje. Jediné dlouhé manželství, minimum veřejného materiálu, žádná mediální stopa manželky.

Přitom sám Němec patří k nejviditelnějším tvářím české obrazovky. Redakce VIPŽivot připomíná jeho role: Luboš z komedií Marie Poledňákové, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, běží v televizi dodnes. Doktor Řehoř z Nemocnice na kraji města zůstává ikonický. A pak je tu poručík Žitný z Třiceti případů majora Zemana, role, o které sám později řekl, že by raději byl, kdyby ji nehrál. Ústav pro studium totalitních režimů dnes seriál používá jako modelový příklad propojení televizní zábavy s ideologickým zadáním normalizace.

Na jevišti Národního divadla je Němec členem činohry od roku 1982. Aktuálně ho diváci mohou vidět v inscenacích Audience u královny, Kytice, Kráska a zvíře, Nebezpečné známosti nebo Naši furianti. Třiaosmdesátiletý herec (narodil se 9. srpna 1943) stále hraje.

Proč o ní nemluví

„Ona by nebyla ráda, kdybych o ní mluvil.“ Tak zní Němcovo vysvětlení, proč manželku drží mimo dosah novinářů. Není to gesto, není to póza. Je to pravidlo, které dodržuje dekády. V rozhovoru pro Právo z roku 2012 to řekl přímo a od té doby se nic nezměnilo; novější detailní rozhovor o rodině se nám dohledat nepodařilo.

Podle nás je právě tohle na Němcově příběhu nejsilnější. Ne tajemství, ne skandál, ne dramatické odhalení. Prostě muž, který šest desetiletí stojí na jevišti před stovkami lidí, a pak přijde domů k ženě, o které svět ví jen to, že existuje a že ji chrání. Stejnou důsledností, s jakou si celý život budoval profesní reputaci, střeží i hranici mezi veřejným a soukromým.

Čtyřiapadesát let spolu. Jedna věta přiznání. A ticho, které říká víc než celý rozhovor.