Eva Horká měla po rolích princezen dobře našlápnuto, láska ji ale zničila. Roky se topila v depresích

Zlatá éra televize z ní udělala princeznu českého filmu, ale osud jí přichystal i zkoušky, které by zlomily nejednoho člověka.

Zdroj fotografie: Pixabay

Její tvář si pamatují celé generace – jemné rysy, klid v očích a hlas, který uměl pohladit i bodnout. Redakce VIPživot zjistila, že i když se Eva Horká z televizních obrazovek vytratila, její život byl plný roztodivných příběhů, které by bez nadsázky vydaly na film.

Od recitačních soutěží až na prkna Národního

K herectví měla nakročeno od dětství – hrála divadélka pro sousedy, organizovala recitační soutěže a snila o tom, že jednou bude stát na jevišti. První zkoušku svého života zvládla a studium na pražské konzervatoři absolvovala úspěšně. A hned poté ji čekal první velký triumf – Národní divadlo. Tam se už jako osmnáctiletá stala součástí činohry a získala roli Ofélie v Hamletovi. Naše redakce připomíná, že tehdy patřila mezi nejmladší herečky, které kdy v legendární Zlaté kapličce působily.

Zlatá éra ale přišla s televizí. Diváci ji milovali jako pohádkovou princeznu, ale i jako tragickou hrdinku z filmů Dívka s mušlí nebo Perinbaba. Sama ale přiznávala, že vždy toužila po složitějších postavách, kde by se její herecký talent mohl projevit nejlépe. „Chtěla jsem pořád hrát mrchu. Až mi jednou pan režisér Hovorka svěřil dokonce dvě mrchy. Vlastně mi tím splnil moje přání,“ smála se později. Řeč je mimochodem o pohádce Jeníček a Mařenka, kde si zahrála jak zlou macechu, tak i ježibabu.

Osud jí přinesl i bolestnou lásku

Jejím velkým vzorem i osudovým mužem byl herec Boris Rösner. Získal si ji svou noblesou i talentem, ale city bohužel nikdy neopětoval. Ona se však své náklonnosti k němu vzdát nedokázala, a když v roce 2006 zemřel, hluboce ji to zasáhlo. V naší redakci jsme se shodli, že právě tento vztah poznamenal Evu víc než kterýkoli jiný – stal se pro ni totiž symbolem nenaplněné lásky, která ji po většinu života formovala.

Jenže právě tato cesta ji zavedla i do těžkých depresí a úzkostí, které trvaly celé roky. Záchranu nakonec našla opět v práci – v divadle Mladá Boleslav a později ve výuce na herecké škole. Naše redakce zaznamenala, že právě pedagogická práce ji znovu postavila na nohy. Učila mladé herce, aby se nebáli být zranitelní a hledali v rolích sami sebe. „Já tu profesi pořád stejně miluju jako při studiích. V tomhle smyslu jsem zůstala až možná překvapivě stejná. Neumím jít napolovic do věcí. Buď všechno, nebo nic,“ nechala se slyšet v jednom z rozhovorů.

Před kameru se ale občas vrací. V roce 2024 jsme ji tak mohli vidět ve snímku Uprostřed září zpěv. Jde o celovečerní tragikomedii, která s nadhledem a ironií sleduje osudy generace kdysi nadšených snílků, dnes už mužů středního věku, kteří se jen těžko smiřují s tím, že mládí je pryč. A to je určitě jedna z těch složitějších rolí, o které Eva tak stála.