Hollywood je posedlý mládím, řekla Thompson. Podle ní jde o davovou psychózu a ženy jí zbytečně podléhají

Emma Thompson označila kulturu plastických operací za „kolektivní psychózu“. Data jí dávají za pravdu, starší ženy z plátna skutečně mizí.

Zdroj fotografie: Kalai Ramu / Creative Commons / CC BY-SA

Když se v lednu 2022 na Sundance promítal film Good Luck to You, Leo Grande, šestašedesátiletá Thompson před kamerami TheWrap řekla větu, která obletěla svět: plastická chirurgie je „forma kolektivní psychózy“. Nemířila jen na Hollywood. Mluvila o tom, co se ženám říká, že mají dělat samy sobě: opravovat, vyhlazovat, vracet čas. Ve filmu záměrně ukázala „neupravené tělo“, protože podle ní je právě to na plátně vzácnost. Čtyři roky poté se její slova potkávají s čísly, která ukazují, že problém není jen estetický. Je strukturální.

Pět filmů a šest Chrisů

Kampaň Age Without Limits, kterou vede britské Centre for Ageing Better, letos zveřejnila analýzu stovky komerčně nejúspěšnějších filmů z let 2023–2025. Výsledek zní jako špatný vtip: mezi nimi bylo víc hlavních hrdinů jménem Chris (šest) než ženských hlavních postav starších šedesáti let. Těch bylo pět. Thompson k tomu pro kampaň dodala: „Ženy tvoří polovinu populace a stárneme. Tak kde jsou příběhy o nás?“

Starší výzkum téhož centra, report Cast Aside z roku 2023, prozkoumal přes 1 200 mluvících postav v téměř padesáti populárních britských filmech z let 2010–2022. Zjištění jsou výmluvná:

• Jen třetina mluvících postav byla starší padesáti let, přestože tato skupina tvoří téměř polovinu dospělé populace.
• Ženy nad 65 let se na plátně objevovaly více než třikrát méně než stejně staří muži.
• Starší ženy mluvily o 14 % méně než starší muži.
• Pouze 10 % postav nad padesát bylo zapojeno do hlavní dějové linie.

Nejde tedy o pocit. Jde o měřitelnou neviditelnost.

Čarodějnice místo hrdinek

Thompson není jediná, kdo na tento mechanismus upozorňuje. Meryl Streepová v roce 2014 pro ABC News popsala, že po čtyřicítce přestala dostávat role hrdinek a milostných zájmů; místo nich jí přišly tři nabídky na čarodějnice. Maggie Gyllenhaalová zase v rozhovoru pro TheWrap v roce 2015 prozradila, že jí ve 37 letech řekli, že je „příliš stará“ na partnerku pětapadesátiletého muže. Gyllenhaalová letos v červenci přijela do Karlových Varů převzít President’s Award a uvést svůj film The Bride!, který sama rámovala jako příběh o emancipované, vzpurné ženě.

Hollywoodský věkový dvojí metr funguje jednoduše: muži s věkem získávají narativní váhu, ženy ji ztrácejí. Herec po šedesátce hraje mentora, generála, génia na odpočinku. Herečka po šedesátce hraje babičku v pozadí, pokud vůbec hraje.

Kde jednotlivé herečky vedou hranici

Zajímavé je sledovat, jak různé herečky definují vlastní přístup ke stárnutí. Hranice nejsou stejné a nikdo nemluví jedním hlasem. V Redakci VIPŽivot jsme se rozhodli názory několika hereček připomenout.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Emma Thompson fanpage💝 (@thethompsontea)

Jamie Lee Curtisová je nejradikálnější. Po vlastní zkušenosti s plastikou (šla na ni po ponižující poznámce kameramana) dnes odmítá nejen operace, ale i fillery, filtry a procedury obecně. „Ničí to celé generace krásy,“ řekla v rozhovoru pro Fast Company. Po šedesátce zažila paradoxní kariérní vzestup: Oscar v roce 2023 a další velké projekty.

Kate Winsletová odmítá kosmetickou chirurgii z morálních důvodů. Už v roce 2011 byla spojována s neformální „Britskou ligou proti kosmetické chirurgii“ a od té doby svůj postoj nezměnila.

Susan Sarandonová připouští, že podstoupila drobnou liposukci v obličeji, ale výslovně odmítá botox, fillery a implantáty. „Tvář se nehýbe,“ vysvětluje. Místo zákroků sází na box, kardio, hydrataci, ovoce, zeleninu, opalovací krém a nekouření.

U Meryl Streepové dohledatelné zdroje obsahují silné výroky o diskriminaci v typech rolí, ne však jasně formulovanou osobní hranici kosmetických zásahů. Její boj je primárně o to, jaké příběhy starší ženy smějí vyprávět.

Problém daleko za Hollywoodem

„Kolektivní psychóza,“ o níž Thompson mluví, nezůstává za branami filmových studií. Podle Americké společnosti plastických chirurgů bylo v USA za rok 2024 provedeno přes 28,5 milionu minimálně invazivních estetických výkonů, z toho téměř 9,9 milionu injekcí neuromodulátorů, tedy botulotoxinu a jeho variant. Poptávka zůstala stabilní navzdory ekonomické nejistotě. To nejsou hollywoodské hvězdy. To jsou miliony běžných žen, které vstřebaly stejnou kulturní normu: stárnutí je problém, který se má řešit.

Centre for Ageing Better ve svém výzkumu mluví o „marginálním zlepšení“; v posledních letech se mírně zvýšil počet starších postav ve vedlejších rolích a zmenšil se některý rozdíl mezi pohlavími v pásmu 50–64 let. Ale klíčový problém přetrvává: hlavní role a ženy nad 65 zůstávají bílým místem.

Kdo smí stárnout jako subjekt příběhu

Thompson v roce 2011 odmítala logiku, že „všichni musí vypadat na třicet v šedesáti“. O patnáct let později se logika nezměnila, jen se data stala přesnější a hůř se ignorují. Hollywood netrestá jen vrásky. Trestá samotnou viditelnost starších žen jako hybatelek děje. A dokud bude na plátně víc hlavních hrdinů jménem Chris než žen nad šedesát, slovo „psychóza“ v podání Thompson zůstane přiléhavé.