Eliška Balzerová byla na JAMU za šprtku. Se Švandovou ale vymetala večírky a na koleji pěstovala marihuanu

Eliška Balzerová, která 25. května oslavila 77. narozeniny, sama sebe v mládí popisuje jako „hodnou holku“. Jenže pak jí na pokoj nastěhovali Janu Švandovou.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Dnešní obraz Balzerové stojí na eleganci, intelektu a autoritativních rolích, od Nemocnice na kraji města přes Ženy v pokušení až po Teorii tygra. Oficiální biografie ji charakterizují jako královnu českého divadla a filmu. Jenže její vlastní vzpomínky na konec šedesátých let a začátek sedmdesátých vypadají, jako by patřily úplně jiné ženě. Nadšená studentka JAMU, pilná a slušná, která se ráda učila. A vedle ní spolužačka Švandová, která přišla s pověstí „pěkného éra“. Vedení školy prý usoudilo, že bude dobrý nápad je dát na jeden pokoj. Na převýchovu. Převýchova proběhla, jen opačným směrem.

Hodná holka z Vsetína versus brněnské éro

Balzerová přišla na JAMU jako venkovská dívka ze Vsetína. Absolvovala v roce 1971 a patřila k mimořádně silnému ročníku, z něhož vzešli mimo jiné Bolek Polívka či Jiří Bartoška. Sama o sobě říká, že byla nadšená studentka, která si na pokoji hned stanovila pravidla. „Tady se nebude kouřit,“ oznámila prý Švandové hned první den. Švandová na to kývla. A pak si zapálila.

Tenhle drobný moment dobře ilustruje dynamiku jejich vztahu. Balzerová nastavovala hranice, Švandová je s úsměvem posouvala. A Balzerová se nechala posunout. Nejdřív cigarety, pak divoké večírky končící až nad ránem, z nichž si podle herečky „urvaly nějakého hezkého kluka“. Mejdany, kouření, společenský život na plné obrátky, to všechno přišlo v balíčku se Švandovou.

Semínka z Paříže a „takové begonie“

Nejznámější kapitola jejich společného řádění se ale netýká večírků. Švandová se vrátila ze stáže v Paříži a přivezla s sebou semínka marihuany. Podle citace Balzerové z roku 2022 se pěstování odehrálo v období, kdy obě nastupovaly na angažmá do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, tedy spíš po studiích než přímo na brněnské koleji. Semínka zasadily do květináčů, postavily za okno a okolí tvrdily, že jde o „takové begonie“.

Rostliny vyrostly. Herečky je ostříhaly, usušily, nadrolily, koupily papírky a ubalily si je. Výsledek? Podle Balzerové žádný. „Bylo nám děsně blbě,“ popsala s tím, že šlo nejspíš o „špatné sazenice“. Celý experiment skončil fiaskem, které dnes vypráví jako anekdotu, bez lítosti, bez moralizování, čistě jako komickou vzpomínku na dobu, kdy člověk zkouší věci poprvé a většinou špatně.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Příběh starý čtyři roky, ne nový skandál

Důležitý kontext: nejde o čerstvé přiznání. Balzerová historku vyprávěla už v epizodě 7 pádů Honzy Dědka v roce 2022. Švandová ji ze své strany potvrdila v podcastu Bubliny v lednu 2024, kde otevřeně přiznala, že Balzerovou „převychovala“ a že spolu pěstovaly marihuanu. Média příběh periodicky vytahují při narozeninových bilancích, naposledy letos, kdy CNN Prima NEWS herečku opět rámovala jako legendu českého divadla a filmu. Žádný reputační otřes se nekonal. Historka funguje přesně tak, jak ji Balzerová podává: jako bezpečně zretroizovaná vzpomínka z doby, kdy bylo všechno poprvé.

Co Balzerovou nakonec „zkrotilo“

Sama herečka opakovaně zmiňuje dvě věci. Zaprvé, že se v mládí „dostatečně vybouřila“. Zadruhé, že zásadní vliv měl manžel Jan Balzer, s nímž je přes padesát let. Podle citace převzaté z rozhovoru pro iDNES.cz ji naučil nadhledu, humoru a zbavil zarputilosti. Zklidnění tedy nebylo jednorázové, část přišla prostým vybouřením před svatbou v roce 1974, část dlouhým manželstvím, ve kterém dnes žijí společně s dětmi i vnoučaty pod jednou střechou.

Sedmasedmdesátiletá Balzerová dnes vypráví o semínkách z Paříže se stejným klidem, s jakým hraje hraběnky a profesorky. Možná právě proto ten příběh funguje, ne jako skandál, ale jako důkaz, že i ta nejnoblesněji působící žena měla dvacet let a spolubydlící, která jí zapálila první cigaretu.