25 let řídila české jaderné reaktory a nikdy ani nezvýšila hlas. Drábová převzala jaderný úřad za éry Zemana, odešla až za Fialy

Dana Drábová stála v čele českého jaderného dozoru téměř 26 let. Funkci neopustila vlastní vůlí ani rozhodnutím vlády.

Zdroj fotografie: IAEA Imagebank / Creative Commons / CC BY 2.0.

1. listopadu 1999, pár měsíců po nástupu Zemanova kabinetu, se čtyřicetiletá jaderná fyzička ujala vedení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. O šestadvacet let později, 6. října 2025, za vlády Petra Fialy, oznámil SÚJB její úmrtí po vážné nemoci. Mezi těmito dvěma daty se vystřídalo osm premiérů, tři prezidenti a nesčetné koaliční přetahy. Drábová zůstávala. Ne proto, že by ji nikdo nechtěl odvolat, ale proto, že její pozice stála na odbornosti, nikoli na stranické legitimaci, a protože ji nikdo nedokázal nahradit, aniž by oslabil instituci, kterou ztělesňovala.

Co vlastně znamenalo „řídit reaktory“

Titulková zkratka svádí k představě, že Drábová stála u pultu v Dukovanech a mačkala tlačítka. Skutečnost byla jiná, ale v jistém smyslu závažnější. Jako předsedkyně SÚJB měla v rukou něco, co žádný operátor nemá: pravomoc rozhodnout, zda reaktor vůbec smí běžet.

Úřad vydává povolení k umístění i provozu jaderných zařízení, schvaluje bezpečnostní dokumentaci, stanovuje limity radiační ochrany a havarijní připravenosti, provádí inspekce. Na obou českých elektrárnách, v Dukovanech i Temelíně, má SÚJB stálá lokalitní pracoviště. Provoz zajišťuje ČEZ, ale klíč od bezpečnostního zámku držela po celou tu dobu Drábová. Bez jejího podpisu se nerozjel žádný nový blok. A právě ona v březnu 2021 podepsala povolení k umístění dvou nových reaktorů v Dukovanech, regulatorní milník, bez kterého by celá debata o dostavbě zůstala akademická.

Proč ji žádná vláda nevyměnila

Předsedu SÚJB jmenuje a odvolává vláda, ale nejde o politického nominanta v běžném slova smyslu. Atomový zákon definuje funkci jako vrcholnou expertní pozici a od roku 2015 ji rámuje i zákon o státní službě. Drábová sama tehdy v rozhovoru pro Radiožurnál mluvila o služebním zákonu jako o nástroji „odpolitizování státní správy“. Její slova nebyla abstraktní, žila je.

K institucionální odolnosti přispívala i mezinárodní reputace. V letech 2006 až 2009 předsedala WENRA, asociaci evropských jaderných regulátorů. To není čestná funkce, je to pozice, ve které se spoluurčují bezpečnostní standardy pro celý kontinent. Když vás kolegové z Francie, Británie a Finska zvolí do čela své profesní organizace, domácí vláda vás odvolává podstatně těžší rukou.

A pak tu byl ještě jeden faktor, méně formální, ale možná rozhodující: veřejná důvěra. Drábová nebyla úřednice, která jednou za rok předstoupí před kamery s výroční zprávou. Byla hlas, který lidé znali.

Hlas, který přežil Černobyl i Záporoží

Černobyl ji v roce 1986 profesně vtáhl do oboru, pracovala v radiační monitorovací síti. A právě opožděné sdílení informací po té havárii se stalo jedním z formativních poučení, které pak celou kariéru aplikovala obráceně: mluvit dřív, mluvit srozumitelně, mluvit i tehdy, když je odpověď „nebojte se“.

Když v roce 2022 ruská armáda obsadila Záporožskou elektrárnu a sociální sítě zaplavila panika z nového Černobylu, Drábová v rozhovoru pro Český rozhlas Plus klidně vysvětlila, jak by SÚJB postupoval při reálném ohrožení Česka, a pravděpodobnost zásadního dopadu označila za zcela zanedbatelnou. Žádná hysterie, žádné bagatelizování. Konkrétní scénář, konkrétní čísla, konkrétní postup. Přesně ten styl, který SÚJB po její smrti popsal jako důraz na „předvídatelnost, srozumitelnost a službu veřejnosti“.

Na platformě X oslovovala stovky tisíc lidí. Francouzský ASN i britský ONR mají ve svých strategiích transparentnost a srozumitelnou komunikaci jako oficiální pilíř. Jenže tam jde o institucionální princip. V Česku měl princip jméno a tvář. To je síla i zranitelnost zároveň.

Dostavba, Rosatom a hranice technokracie

Drábová nikdy nepřekročila do stranické politiky, ale hranici čistě technického dozoru překračovala opakovaně, a vědomě. V prosinci 2020 otevřeně řekla, že by preferovala dodavatele nových bloků ze země „s elementární úctou k vymahatelnosti práva“. Po odhalení kauzy Vrbětice v dubnu 2021 šla ještě dál a označila Rosatom za nevhodného partnera pro dostavbu Dukovan.

Nebyla to politická deklarace. Byla to bezpečnostní úvaha člověka, který dvacet let podepisoval licence a věděl, co znamená důvěra v dodavatelský řetězec. Právě tady se ukázalo, proč její hlas měl jinou váhu než komentář politika: neříkala to proto, aby získala voliče, ale proto, že to považovala za součást své odpovědnosti.

Mimochodem, do komunální politiky v Pyšelích šla z prozaičtějšího důvodu. Jak sama přiznala, v obci byl problém „poskládat jednu kandidátku“. Žena, která dohlížela na jadernou bezpečnost celé země, pomáhala řešit i místní chodníky. Ten kontrast říká o jejím naturelu víc než jakýkoli nekrolog.

Co zůstává po ní

Od 18. února 2026 vede SÚJB Štěpán Kochánek, který na úřadě působí od roku 2003. Začínal jako právník, spoluvytvářel současné atomové právo a jako ředitel Sekce jaderné bezpečnosti odpovídal za licencování, inspekce i přípravu na nové bloky. Úřad v roční zprávě za rok 2025 zdůrazňuje kontinuitu a personální posilování, vzniklo 19 nových odborných míst, dalších 33 je plánováno. Instituce funguje.

Přesto je po Drábové mezera, kterou žádná systemizace nezaplní. Podle průzkumu CVVM z roku 2023 chtělo 65 % Čechů nový blok v Dukovanech, nejvíc v historii měření. Česko patří k nejprojadernějším zemím Evropy. Část té důvěry stojí na technologii a ekonomice. Ale část stojí na tom, že tu po čtvrtstoletí někdo trpělivě, klidně a srozumitelně vysvětloval, proč se jádra nemusíme bát, a kdy bychom naopak měli zpozornět.

SÚJB po její smrti připomněl nejen odbornost, ale i „lidskost, empatii a otevřenost“ jako hodnoty, které má úřad zachovat. Je to neobvyklá věta ve výroční zprávě státní instituce. A právě proto přesně vystihuje, co Dana Drábová české jaderné bezpečnosti dala.