Bylo mu 18, když otčím zabil jeho mámu. Syn Simony Monyové má dnes 32 let a chce stihnout to, co maminka nestihla

Dominik Mony chce dopsat knihu, kterou jeho matka nestihla dokončit. Patnáct let po její vraždě proměňuje rodinné trauma v odkaz, který má přežít je všechny.

Zdroj fotografie: Nextfoto

V srpnu 2011 byl Dominik Mony čerstvě plnoletý. Odjel s kamarády, protože rodina věřila, že nejhorší je za nimi: otčím Boris Ingr se vystěhoval, napětí opadlo. Jenže Ingr se vrátil a Simonu Monyovou ve vlastním domě ubodal. Dominik nebyl doma. Zpětně si vyčítal, že odjel, že nic nepoznal, že signály, které dnes čte jako křiklavé, tehdy přehlédl. Dnes je mu dvaatřicet, má vlastní rodinu a se dvěma bratry spravuje matčino nakladatelství. A právě teď, v roce, kdy na Oneplay běží šestidílná minisérie Monyová, veřejně říká, co chce stihnout: dopsat její nedokončenou knihu.

Osmnáct let a konec dětství ze dne na den

Simona Monyová byla spisovatelka, nakladatelka, žena, která navenek zvládala všechno. Dominik jako teenager dlouhé roky nic netušil. Dynamiku domácího násilí začal rozpoznávat až zpětně, když už nebylo co zachraňovat. Sám v rozhovoru pro Heroine.cz popsal, jak po matčině smrti řešil nejen vlastní zhroucení, ale i budoucnost nejmladšího bratra. Přemýšlel, jestli má život ještě smysl. Bylo mu osmnáct, věk, kdy člověk skládá maturitu, ne kdy plánuje pohřeb.

Právě ten kontrast mezi banálním dospíváním a brutálním zlomem definuje celý jeho příběh. Nebyl to pozvolný pád, ale střih. Jeden den normální léto, druhý den vražda.

Z rodinné bolesti do veřejného prostoru

Patnáct let Dominik žil s příjmením, které v Česku nese konkrétní příběh. Neodhodil ho. Pod jménem Mony dnes vystupuje u seriálu, u navazujícího dokumentu Láska nebolí i u nakladatelství, které s bratry převzali po matce. Nejde o jednorázové PR gesto kolem premiéry: bratři nakladatelství provozují dlouhodobě a spolupráci na minisérii pojali jako rešeršní a korekční práci. Scházeli se s tvůrčím týmem, vyprávěli vzpomínky, opravovali charakterové nepřesnosti, dodávali informace, které nikdy nebyly veřejné.

Tvůrci sami přiznávají, že série není doslovný přepis reality. Cílem byla věrnost psychologii vztahů a dynamice násilí, ne dokumentární rekonstrukce každé scény. Dominik to akceptuje. Důležitější, než přesnost jednotlivých dialogů je pro něj to, aby diváci pochopili, jak domácí násilí vypadá zevnitř, i v rodině, která navenek funguje.

Kniha, kterou maminka nestihla

Nejkonkrétnější odpovědí na otázku, co chce Dominik stihnout, je nedokončený rukopis Simony Monyové. Rodina veřejně potvrdila záměr knihu dopsat. Název ani rozsah hotového textu zatím nezveřejnili, stejně jako termín vydání. Jde tedy zatím o plán, ne o hotový projekt, ale o plán, který stojí na patnácti letech správy matčina díla, ne na impulzu jedné televizní premiéry.

Zdroj fotografie: Podzemnik / Creative Commons / CC BY-SA 3.0

Redakci VIPŽivot neuniklo, že v podcastu Nory Fridrichové Dominik řekl větu, která jeho postoj shrnuje ostře: „Vrahovi mé mámy odpustit nemůžu.“ Odpuštění nenabízí. Co nabízí, je něco jiného: přetavení ztráty do činů, které mají smysl i pro lidi mimo rodinu.

Seriál, dokument a kde hledat pomoc

Minisérie Monyová měla premiéru na Oneplay 15. května 2026, další díly vycházely po týdnu vždy v pátek. Celkem šest epizod. Navazuje na ni třídílný dokument Láska nebolí, který rozšiřuje téma domácího násilí za hranice jednoho rodinného příběhu.

Přímo k sérii vznikl i rozcestník pomoci pro lidi v ohrožení:

• ROSA / Linka 116 016 – bezplatná, nonstop, pro ženy zažívající násilí
• Bílý kruh bezpečí – 116 006
• ACORUS – nonstop linka 776 069 669, azylový dům, krizová pomoc
• LOCIKA / Dětství bez násilí – zaměřeno na děti a teenagery

Odkaz, který se nedá zavraždit

Dominik Mony dnes nedělá jednu věc: neschovává se. Nese příjmení, které v Česku znamená konkrétní tragédii, a vědomě z něj buduje značku prevence, literatury a paměti. Matčina nedopsaná kniha je v tomhle rámci víc než rukopis. Je to důkaz, že některé příběhy nekončí vraždou.