Byla princeznou v S čerty nejsou žerty, pak zmizela z obrazovek. Bartůňková dnes navrhuje kostýmy a píše vlastní hry

Herečka Dana Bartůňková zmizela z televizních obrazovek. Přesunula se však do dětského divadla, kde píše, režíruje, šije a hraje.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

V roce 1984 ji miliony diváků poznaly jako princeznu Angelínu, protivnou starší sestru hodné Adélky v pohádce S čerty nejsou žerty. Bylo jí dvacet, měla ostré rysy, drzý úsměv a typ, který si režiséři pamatují. VIP život připomíná, že Dana Bartůňková si zahrála i v Návštěvnících, Zkouškách z dospělosti nebo v seriálu Druhý dech. Jenže televizní kariéra, která se zdála rozjetá, postupně ztrácela na intenzitě. Po roce 2000 se její jméno v titulcích objevovalo čím dál řidčeji. Žádný skandál, žádný zákaz, žádná zdravotní stopka. Bartůňková prostě přestala hrát hru, která ji nebavila, a začala psát vlastní.

Od Angelíny k vlastnímu divadlu

Když dnes herečka mluví o seriálové výrobě, nešetří kritikou. V rozhovoru pro Český rozhlas popsala problém jednoduše: nekonečné seriály ji nelákají, vadí jí v nich menší kreativita a civilní herecký styl, který divadlo nevyžaduje. Není to póza. Je to volba, kterou potvrzuje dvacet let praxe. V roce 2006 založila společně s Jiřím Sequensem, hercem ze slavného filmového rodu, s nímž žije přes dvě desetiletí, Metropolitní divadlo Praha. Dnes je jeho ředitelkou. Soubor nemá stálou scénu v klasickém smyslu, hraje po kulturních domech a divadlech po celé republice. Zájezdový model, který vyžaduje logistiku, výdrž a ochotu nakládat kulisy do dodávky. Bartůňková to dělá ráda.

Zdroj fotografie: Vratislav Tachezy / Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Autorka, režisérka, kostýmérka, herečka

Ve skutečnosti jde o jeden provoz. Bartůňková je u svých inscenací často ve všech klíčových rolích najednou:

• Autorka a režisérka – dětské muzikály Ať žijí strašidla, Sněhová královna v Ledovém království, Čarodějnický učeň, O pejskovi a kočičce, jak zachránili hrad, Jak se čerti ženili nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele.
• Kostýmní tvůrkyně – sama říká, že pro své muzikály kostýmy navrhuje a šije, často do noci, často z přepracovaných starších divadelních kusů.
• Herečka – v repertoáru Metropolitního divadla je dohledatelná v obsazení několika titulů, od pohádek po Kytici a divadelní adaptaci S čerty nejsou žádné žerty.

Jeden člověk, čtyři profese. V českém zájezdovém divadle to není výjimka, ale u Bartůňkové jde o vědomou strategii, ne o nouzové řešení. Její muzikály mají konkrétní autorský rukopis: pohádkové látky zpracované s hudbou, výpravnými kostýmy a důrazem na to, aby děti v hledišti neseděly pasivně.

Co zůstalo z televizní éry

Stránka České televize věnovaná Daně Bartůňkové-Pražákové ukazuje zajímavý oblouk. V osmdesátých letech výrazné role, po roce 2000 spíš epizodní záblesky: Ach, ty vraždy!, Černí baroni. Televizní stopa řídne, ale nezmizí úplně. Bartůňková se z obrazovek nevytratila naráz. Spíš se postupně přestala vracet. Veřejná paměť ji přitom zafixovala na jedinou roli. Angelína, rozmazlená, zlomyslná, komicky nesympatická princezna, je dodnes jednou z nejcitovanějších vedlejších postav české pohádkové tradice. Bartůňková s tím pracuje pragmaticky: její divadelní adaptace S čerty nejsou žádné žerty je v repertoáru Metropolitního divadla. Značku, kterou jí osmdesátá léta vtiskla, neodmítá. Využívá ji.

Kde ji dnes uvidíte

Kdo chce Bartůňkovou zažít živě, má nejjednodušší cestu přes program Metropolitního divadla Praha. Soubor hraje po celé republice, od pražských Horních Počernic přes Mladou Boleslav po Turnov. Princezna se zlatou hvězdou na čele je v regionálních programech uváděna přímo s kreditem „autor a režie: Dana Bartůňková“. Repertoár se průběžně aktualizuje na webu souboru. Letos na jaře si navíc ve svých dvaašedesáti dopřála první plastickou operaci horních víček. Původně chtěla řešit jen horní, nakonec na doporučení lékařky podstoupila i dolní. Dala si měsíc pauzu od hraní. Pak se vrátila na jeviště.

Kariéra přestavěná podle vlastních pravidel

Příběh Dany Bartůňkové není příběh zmizelé princezny. Je to příběh herečky, která si v devadesátých letech spočítala, že televizní provoz jí nedává to, co potřebuje, a místo čekání na telefon od castingové agentury si postavila vlastní divadlo. Dnes je její profesní záběr paradoxně širší než v době, kdy ji znaly miliony, jenže dětské zájezdové muzikály nemají prime time. Každý večer, kdy někde v kulturním domě zhasne světlo a orchestřík spustí úvodní melodii jejího muzikálu, sedí v hledišti dvě stě dětí, které netuší, kdo byla Angelína. A Bartůňkové to zjevně vyhovuje víc než jakýkoli seriálový návrat.