Trojnásobný Zlatý slavík se pustil do umělců. Mají hrát a neříkat lidem, co si mají myslet, říká Janda

Dalibor Janda v červencovém rozhovoru pro CNN Prima NEWS odmítl právo umělců politicky vychovávat publikum. Nikoho přitom nejmenoval, útočil na samotný princip.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Zpěvák, který třikrát vyhrál anketu Zlatý slavík, nepřišel s výčtem jmen ani s osobními účty. Přišel s tezí, která míří hlouběji: umělec má hrát, ne rozdělovat fanoušky na dva tábory podle politických názorů. Rozhovor vyšel na webu CNN Prima NEWS 20. července 2026, dvanáct dní po summitu NATO v Ankaře, na který se Janda sám odvolává. A právě v tom je paradox celé věci: zpěvák, který odmítá politické mentorování z pódia, poskytl rozhovor nabitý geopolitickými soudy.

Hrát, ne kázat

Jandova argumentace stojí na třech pilířích. Za prvé: umělec má dělat to, co umí, tedy hrát a bavit. Za druhé: politickými postoji na sítích a při vystoupeních rozděluje vlastní publikum. Za třetí: většina kolegů, kteří se do politiky pouštějí, podle něj nemá dostatečné znalosti historie, aby mohla pronášet autoritativní soudy.

„Víc než polovina“ těch, kdo veřejně komentují politiku, by podle Jandy neznala základní historické souvislosti. Tvrdí, že neznalost minulosti vede k opakování starých chyb, a že přesně to se dnes děje. Konkrétní příklad ale neuvádí. Zůstává u obecné výtky, že historii je třeba znát a „neměnit ji“.

Klíčové je, kde Janda vede hranici. Neříká, že umělec nesmí mít názor. Říká, že ho nemá používat jako součást práce s publikem, na koncertech, na akcích, na sociálních sítích ve formě poučování. Sám prý politické názory na vystoupeních neprezentuje a nikomu je nevnucuje.

Paradox rozhovoru plného politiky

Jenže totéž interview, v němž Janda odmítá politické mentorování, je samo o sobě politickým prohlášením. Zpěvák v něm rozvíjí vlastní geopolitický výklad: třetí světová válka podle něj nehrozí, protože nadnárodní firmy a miliardáři ovlivňují světové lídry, vydělávají na strachu a zbrojení, ale atomový konflikt nedopustí. Regionální války budou pokračovat, globální katastrofa ale ne.

Odvolává se na čerstvý summit NATO, časově to sedí na setkání v Ankaře 7.–8. července 2026. Formuluje ostré soudy o mocenských strukturách. Hodnotí chování politiků.

Janda tedy nekáže z pódia, ale veřejně komentuje politiku v celostátním médiu. Rozdíl, který si sám vymezuje, je reálný: koncertní sál a televizní rozhovor jsou odlišné platformy s odlišnou dynamikou. Zároveň je ale tenčí, než by jeho vlastní rétorika naznačovala.

Kdo jsou ti „umělci“?

V rozhovoru nepadne jediné jméno. Janda mluví obecně o kolezích, kteří „aktivně vyjadřují politické postoje na sociálních sítích„. Přesto je české mediální prostředí první poloviny roku 2026 dostatečně čitelné na to, aby šlo odhadnout, koho by jeho slova mohla zasáhnout.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Afirmace s Daliborem Jandou (@daliborjandadnes)

Redakce VIPŽivot připomíná, že Tomáš Klus koncem června v rozhovoru pro Seznam Zprávy otevřeně mluvil o Palestině, českých médiích i bohatých elitách, a přiznal, že kvůli svým postojům čelil výhrůžkám. Michael Kocáb v červnu na Českém rozhlase Plus ostře kritizoval autoritářské tendence a roli prezidenta i vlády. A František Ringo Čech, bývalý poslanec a dlouholetý veřejný komentátor, jedenáct dní před Jandovým rozhovorem varoval před blížící se válkou.

Připsat komukoli z nich roli přímého Jandova terče by bylo spekulací. Všichni ale spadají do okruhu, na který jeho kritika cílí.

Janda versus svět, a vlastní minulost

Zajímavé je, že ostrá slova na adresu kolegů nejsou u Jandy novinka. V dubnu 2022 tvrdě napadl umělce, kteří čerpali covidové podpory od státu, a označil je za „ubožáky“. Tehdy šlo o pracovní morálku a peníze, teď o legitimitu politického hlasu. Linka je ale stejná: Janda si osobuje právo soudit vlastní branži, a dělá to veřejně, důrazně, bez diplomatických kudrlinek.

V mezinárodním srovnání stojí jeho postoj spíš v menšině. V angloamerickém prostředí je občanská angažovanost hudebníků nejen běžná, ale přímo institucionalizovaná. Americká neziskovka HeadCount od roku 2004 propojuje koncerty a festivaly s registrací voličů a uvádí přes 1,7 milionu nově registrovaných. To je model téměř opačný k Jandově představě, že umělec má hrát a o politice mlčet.

Co z toho plyne pro české pódium

Spor, který Janda otevřel, není o tom, jestli umělec smí mít názor. Samozřejmě smí, a Janda sám to dokazuje každým rozhovorem. Skutečná otázka zní jinak: má umělec používat vztah s publikem, důvěru, emocionální blízkost, autoritu oblíbenosti, k tomu, aby formoval politické postoje svých fanoušků?

Janda říká ne. Klus, Kocáb i Ringo Čech svým jednáním říkají ano. Obě pozice mají svou logiku i svá rizika. Klus popisuje výhrůžky, Janda mluví o rozdělení publika na dvě poloviny.

Podle plánu koncertů na oficiálním webu Janda v nejbližších týdnech zamíří do Ostravy, Brna i Mostu. Na pódiu politiku čekat nelze, to slíbil sám. V dalším rozhovoru ale nejspíš ano.