Pozadí natáčení Chalupářů: Zastávka ve vsi nikdy nestála a slavná hláška o vodníkovi nebyla ve scénáři

Višňová u Příbrami dodala Chalupářům kulisy, atmosféru i komparz. Řadu ikonických detailů si ale filmaři prostě vyrobili.

Zdroj fotografie: Se svolením České televize

Když v létě 1974 dorazil do středočeské Višňové štáb České televize, vesnice měla necelé dvě stě obyvatel, žádné JZD v seriálovém smyslu a rozhodně žádnou autobusovou zastávku u zdravotního střediska. Tu si filmaři postavili sami, potřebovali čitelný bod, kde bude Tonda Čihák nastupovat a vystupovat ze svého autobusu. Jakmile kamery odjely, zmizela i zastávka. Třešňová, jak ji znají miliony diváků, nikdy neexistovala celá na jednom místě. A právě v tom spočívá kouzlo seriálu, který po padesáti letech pořád nevypadá jako studiová kulisa.

Co ve Višňové stálo a co ne

Exteriéry jsou skutečné: náves, rybníček, chalupy, cesta ke kostelu. Jenže jakmile kamera najela na interiér Humlovy nebo Císařovy chalupy, přesunulo se natáčení do ateliérů v Praze-Hostivaři. Slavný orchestrion, kolem kterého se točí tolik gagů, ve višňovské chalupě nikdy nestál. Byl to zapůjčený nástroj, rekvizita dovezená na place a po natáčení vrácená. Jeho pozdější osudy jsou samy o sobě malý detektivní příběh: majitel Zdeněk Hromádka ho kdysi jako mladík prodal, po letech ho poznal v inzerátu podle fotografií (i přes přetřenou skříň) a koupil zpět.

Filmaři ale zasahovali i do samotné vesnice. Kovový plot vyměnili za dřevěný, přistavěli kadibudku jako dekoraci, do rybníka navezli kapry kvůli jedné scéně. Drůbežárna, kde se odehrávají družstevní výjevy, stála v nedalekých Jelencích. Chata Dáši Fuchsové se točila u Skalky poblíž Dobříše. Seriálová idyla byla montáž z několika míst, slepená tak přesvědčivě, že divák dodnes nemá důvod pochybovat.

Hláška, která ve scénáři nebyla

Jiří Sovák se v jedné scéně obrátí na Josefa Kemra a pronese: „Já budu žít s vodníkem.“ Věta se stala jednou z nejcitovanějších replik celého seriálu. Podle zákulisních vzpomínek ale nikdy nebyla v původním textu. Sovák ji použil spontánně, Kemr v té době hrál v divadle vodníka a narážka se nabízela. Režisér František Filip ji ve střižně ponechal.

Nebyl to ojedinělý případ. Filip po letech přiznal, že mu scénář Zdeňka Podskalského mladšího připadal „laciný“ a že ho herci sami vylepšovali. Vladimír Menšík improvizoval pravidelně, řada gagů vznikla přímo na place. Filip to shrnul jednoduše: v seriálu zůstala spousta legrácek, které nikdy nebyly napsané. Chalupáři tak stojí na neobvyklé rovnováze: logisticky přesná výroba naplánovaná na minuty kvůli dojíždění herců z Prahy, a zároveň prostor pro hereckou chemii, která se nedá naskriptovat.

Kolik to stálo a kolik to vyneslo

Honoráře patřily k nejvyšším v tehdejší televizní produkci. Menšík měl podle pozdějších souhrnů dostat 108 tisíc korun, Sovák a Kemr po 70 tisících, Gabriela Vránová 12 tisíc. Průměrná měsíční mzda v roce 1974 činila asi 2 313 korun, Menšíkův honorář tedy odpovídal zhruba čtyřletému průměrnému platu. Pro srovnání: Jiří Krampol uváděl za jeden díl Majora Zemana kolem 4 300 korun. Chalupáři byli jednoznačně seriálová první liga.

Zdroj fotografie: Česká televize

Majitelé chalupy, která na obrazovce sloužila jako Humlův dům, dostali za pronájem 18 tisíc korun. Po natáčení ji zvýšili o patro. Dnes je téměř k nepoznání.

Co zůstalo a kam se vydat

Obec Višňová s odkazem Chalupářů pracuje dodnes. Na návsi stojí mapa celé seriálové trasy, po vsi je rozmístěno pět informačních panelů u klíčových míst: u Humlovy chalupy, domu Čihákových, domu Makovcových, hospody i rybníčku. Okružní procházka měří asi dva a půl kilometru, s odbočkou na vyhlídku přibližně o šest set metrů víc.

Některé věci ale už nenajdete. Kravín zmizel, stodola taky, filmová zastávka samozřejmě nikdy nebyla trvalou stavbou. Budova seriálové hospody při natáčení sloužila hlavně jako zázemí a maskérna, interiéry hospody se točily jinde. A titulní píseň? Tu po Matuškově emigraci v roce 1986 režim zbavil jeho hlasu. Podle České televize se Matuškův hlas vrátil do znělky až po roce 1989.

Proč to pořád funguje

Skutečný venkov sedmdesátých let tak idylický nebyl. Místní učitelka v jedné retrospektivě připomíná, že ženy pracovaly hlavně v lese a muži často v uranových dolech. Filip to věděl. Vědomě stavěl na idealizaci, a právě proto sáhl po skutečné vesnici místo kompletního ateliéru. Višňová dodala autenticitu, kterou studio nikdy nevyrobí: nepravidelné fasády, skutečný prach na cestě, stíny stromů ve správném úhlu. Všechno ostatní (zastávku, orchestrion, kapry v rybníce, kadibudku) si štáb přivezl nebo postavil.

Jak si Redakce VIPŽivot všimla, všech jedenáct dílů je dnes k dispozici v iVysílání ČT, poslední letní reprízy na ČT1 běžely ještě v srpnu 2026. Chalupáři přežili normalizaci, cenzuru znělky i proměnu Višňové. Zastávka, která nikdy nestála, je pořád tam, kde má být, na obrazovce.