Byt Chantal Poullain je jako soukromé muzeum. Obrazy od matky, sochy od otce a kuchyňský stůl oprýskaný dvaceti lety života

Pražský byt francouzsko-české herečky ukrývá rodinné sochy, bazarové poklady a stůl, u kterého se vaří bramborový salát i plánují charitativní koncerty.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Pražský byt herečky Chantal Poullain není žádný designový showroom s bílými stěnami a nábytkem z katalogu. VIP život zaznamenal, že její domov v centru české metropole vypadá, jako by do něj někdo přenesl kus jihu Francie, přidal brněnské bazarové nálezy a celé to nechal dvě dekády žít vlastním životem. Chodba funguje jako galerie, na stěnách visí obrazy od matky vedle vlastních maleb, v rozích stojí sochy od otce i sestry a na každé poličce se tísní knihy, fotografie a suché květiny. Nic tu není za sklem. Všechno se používá.

Chodba jako galerie, kde každý kus má příběh

Už vstup do bytu prozradí, o jaký prostor jde. Dlouhá chodba je obložená obrazy a drobnými plastikami tak hustě, že připomíná pařížskou galerku v Marais, jenže místo cenovek tu visí vzpomínky. Obrazy od matky Chantal se střídají s díly přátel a jejími vlastními pokusy. Mezi sochami od otce vyniká jeden kus, který herečka opakovaně zmiňuje v rozhovorech: svatební dar s iniciálami „C jako Chantal, B jako Bolek“, připomínka manželství s Bolkem Polívkou. Podle reportáže Prima Living je to jediná socha v bytě, kterou Chantal popisuje do detailu, ostatní nechává mluvit samy za sebe.

Stůl jako srdce všeho

Středobodem bytu není obývák ani ložnice. Je to velký jídelní stůl vyrobený na zakázku, se soustruženými nohami a šuplíky, zasazený mezi otevřenou kuchyni a jídelnu. Stůl pojme spoustu lidí a vypadá podle toho, poškrábaný, s patinou, se stopami let společného vaření, psaní a plánování.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Chantal to vnímá jako přednost, ne jako vadu. V rozhovoru pro Blesk opakovaně mluví o tom, že nemá ráda perfektní, nově opravené věci. Škrábance na stole jsou pro ni důkaz, že se u něj skutečně žije: vaří se tu francouzské speciality i český bramborový salát, řeší se projekty Nadace Archa Chantal, která za dobu své existence realizovala přes padesát nemocničních projektů za téměř šedesát milionů korun. Stůl je kancelář, jídelna i obývák v jednom.

Mezi Francií a Českem

Byt stojí přesně na pomezí dvou kultur. Francouzská stopa je v otevřenosti kuchyně, v toleranci k nedokonalosti, v barvách a v tom, jak Chantal vrství staré kusy přes sebe bez strachu z přeplněnosti. Česká stopa je v praktičnosti dispozice, v pražských vysokých stropech a v tom, že se tu prostě normálně bydlí. Když se Chantal stěhovala z Brna do Prahy, odmítla půdní byt, je klaustrofobik a potřebuje kolem sebe prostor a vzduch. Zvolila starý byt s vysokými stropy, kde může mít všechno na očích. Žádné zavřené skříně, žádný schovaný porcelán. I ten nejhezčí hrnek se používá denně, i za cenu, že jednou praskne. Jak řekla už v rozhovoru pro Žena-in před více než dvaceti lety: „Nemám ráda dokonalost.“

Co si z toho vzít

Na bytě Chantal Poullain je nejzajímavější to, co v něm chybí. Chybí strach z patiny, strach z přeplněnosti, strach z toho, že se něco rozbije. Většina celebritních interiérů v českých médiích vypadá jako focená výloha, uklizená, sladěná, neobývaná. Tenhle byt je pravý opak. Bazarové židle vedle zakázkového stolu, otcovy sochy vedle dětských fotografií, sušené květiny vedle řádu Čestné legie.

Hledáte-li inspiraci, poučení je jednoduché:

• Stůl jako skutečné centrum bytu, ne dekorace.
• Staré kusy s historií místo anonymních novinek.
• Věci na očích, ne za dvířky.
• Kuchyň propojená s životem hostů, ne zavřená za dveřmi.
• Odvaha nechat nábytek zestárnout.

Oprýskaný stůl, poškrábaná socha, obraz od matky v rámu z bazaru. Nic z toho by neprošlo interiérovým magazínem. Ale právě proto ten byt funguje, není dělaný na focení, je dělaný na žití.