Bouček se opřel do vlády kvůli ČT a Rozhlasu. Silná země si zaslouží silná média, prohlásil

Moderátor Libor Bouček v den stávky zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu zveřejnil na Instagramu ostrý vzkaz vládě. Reagoval na konkrétní návrh, který oběma institucím sníží příjmy o stovky milionů korun.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Bylo pondělí 22. června 2026 a na obrazovkách ČT24 se pořady opožďovaly o minuty, rozhlasové stanice v 7:58, 11:58 a 17:58 přerušily běžný program společnými stávkovými vstupy a před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské se střídali herci, hudebníci a další osobnosti. Uprostřed toho všeho publikoval Bouček, člověk, který se běžně politicky neprofiluje, příspěvek, v němž vládní zásah do financování veřejnoprávních médií označil za „vlastní gól“ proti vzdělávání, kultuře a kvalitě veřejné debaty. Česko popsal jako úspěšnou zemi, která stojí i na přehledu a vzdělání svých občanů. A z toho vyvodil jednoduchou rovnici: taková země má mít silná média veřejné služby.

Co přesně vláda schválila

Boučkův výrok nemíří do prázdna. Kabinet Andreje Babiše 15. června 2026 schválil návrh, který ruší zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a převádí financování ČT i Českého rozhlasu na státní rozpočet. Pro rok 2027 počítá s těmito částkami:

• Česká televize: 5,74 miliardy Kč
• Český rozhlas: 2,065 miliardy Kč

Automatická valorizace by přišla až po překročení kumulované inflace o deset procentních bodů. Součástí balíku je i rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, který by nově dohlížel na hospodaření obou institucí. Návrh předložil ministr kultury Ota Klempíř za Motoristy a k 24. červnu 2026 je podle legislativního monitoru ve fázi „Ve Sněmovně předložen návrh“.

Vedení obou médií ale upozorňuje, že problém není jen v penězích. Ve společném vyjádření z dubna 2026 ČT a ČRo tvrdí, že návrh fakticky ruší dosavadní zákonné zřízení obou institucí, aniž jasně řeší kontinuitu práv, majetku, závazků, kodexů a statutů. Jinými slovy, jde o přestavbu celé právní konstrukce, ne o pouhou úpravu příjmové stránky.

Co stávka udělala s vysíláním

Výstražná stávka trvala 24 hodin a vysílání nezastavila, ale viditelně ho poznamenala. Na ČT24, ČT1, ČT2, ČT sport a ČT art se pořady zpozdily o minuty, weby a sociální sítě obou médií fungovaly ve stručnějším režimu. Dětský kanál ČT:D běžel beze změn. U rozhlasu mimo provoz zůstalo i kontaktní centrum poplatků, paradoxně služba, která by po schválení návrhu přestala existovat úplně.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Den předtím, v neděli 21. června, prošly Prahou tisíce lidí v protestu proti změnám financování. Stávka a pochod dohromady vytvořily kulisu, v níž Boučkův příspěvek nezněl jako osamělý hlas celebrity, ale jako součást širší vlny.

Proč zrovna Bouček

Moderátor od dubna 2026 uvádí Host Radiožurnálu, pořad, který patří právě Českému rozhlasu. Komentuje tedy spor, který se přímo dotýká instituce, s níž spolupracuje. V rozhovoru pro Plus z května 2026 přitom sám říkal, že do veřejné debaty vstupuje až ve chvíli, kdy má pocit zásahu do demokratických mantinelů. Tentokrát ten práh zjevně překročil.

Jeho instagramový text nespojuje „sílu médií“ s politickou mocí, ale s veřejnou službou, zmiňuje vzdělávání, kultivaci společnosti, rozšiřování obzorů. Jak si Redakce VIPŽivot všimla, konkrétní institucionální dopady pak dokládají samotné ČT a ČRo: Český rozhlas odhaduje výpadek 360 až 370 milionů korun, ohrožení regionálního vysílání, zahraničního a sportovního zpravodajství, původní tvorby a obsahu pro děti, mladé i seniory. Česká televize mluví o propouštění 300 až 500 lidí, rozhlas o dalších až 200 místech.

Co je skutečně v sázce

Boučkovo „vlastní gól“ je zkratka, ale trefná. Pod tlakem by se ocitly právě ty služby, které se komerčně nejhůř obhajují: regionální studia, specializované kulturní a vzdělávací formáty, méně masové pořady pro menšinové publikum. Tedy přesně ta vrstva, kvůli které veřejnoprávní média existují. Komerční stanice ji nikdy nepřevezmou, protože na ní není co vydělat.

Návrh je teprve ve Sněmovně a dosavadní systém poplatků právně běží dál. Diváci ani posluchači nemusí nic měnit, nikam se hlásit, nic podepisovat. Ale sledovat, jak dopadne hlasování, za to stojí, protože výsledek rozhodne o tom, jestli veřejná služba zůstane stejně široká, nebo se začne zužovat na to, co zbude po škrtech.