Bojoval s alkoholem a myslel si, že to zvládne sám. Slávek z Ulice po letech přiznal nejtěžší období svého života

Josef Vrána, kterého diváci znají jako Slávka Macháčka z Ulice, veřejně popsal svůj pád na dno i cestu zpět.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se v listopadu 2018 v Kongresovém centru Praha hrály Tři oříšky pro Popelku, herec Josef Vrána věděl, že to dál už nejde. VIPŽivot zaznamenal, že rodina ho přemlouvala, kolegové naléhali, přátelé mu volali. On ale stále věřil, že to ukočíruje sám. Jenže v tu chvíli, jak sám později řekl, „prohrával na celé čáře“. Alkohol, který roky fungoval jako falešná brzda po představení, přerostl v rozpad práce i vztahů. Herec, který strávil desítky let na jevištích oblastních divadel a odehrál až 25 večerních představení měsíčně, najednou neměl kam jít.

Mechanismus, který se tváří jako norma

Na Vránově příběhu je nejsilnější právě to, jak přesně ukazuje fungování divadelního provozu. Večerní představení, adrenalin, potlesk, a pak ticho šatny. Alkohol se v tomhle koloběhu snadno stane rituálem, součástí „vypnutí“ po výkonu. Vrána to v rozhovoru pro Kultura21 popsal bez příkras: pití nebylo výstřelek, ale způsob, jak zvládat tlak profese, konkurenci a emoční zátěž. Kolegové o Vránově stavu věděli, opakovaně ho přesvědčovali, aby vyhledal pomoc. Mezi těmi, kdo mu podali ruku, sám jmenuje Milana Šteindlera, Karla Heřmánka nebo Barboru Böhmovou. Ale dokud člověk nepřijme, že to sám nezvládne, žádné naléhání nestačí.

Zlom přišel právě v listopadu 2018. Vrána skončil na psychiatrii Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Odtud vedla cesta do Léčebny Červený Dvůr, jednoho z nejznámějších českých zařízení pro léčbu závislostí. Projekt Tři oříšky pro Popelku běžel dál bez něj. Co následovalo po léčbě, není typický herecký comeback. Vrána šel pracovat do fabriky. Manuální práce mimo obor, žádné kamery, žádné jeviště. Teprve postupně se vracel, nejdřív k menším projektům, pak k seriálové televizi.

Zdroj fotografie: Se svolením TV Nova

S alkoholem se vyhrát nedá

Jedna z nejpřesnějších Vránových formulací zní: „S alkoholem se vyhrát nedá.“ Není to fráze. Je to odmítnutí představy, že závislost je souboj s jasným koncem. Sám říká, že to nemá „navždy vyřešené“, ale že je mu líp. Žije s čistou hlavou, ne s uzavřenou kapitolou. Třeba Miroslav Etzler popsal alkohol jako únik z psychického kolapsu a cestu k léčbě po varování od adiktologa Karla Nešpora. Saša Rašilov mluvil o „spirále večírků“ a rozhodnutí přestat. Vrána také říká větu, kterou adresuje každému, kdo si myslí, že to zvládne sám: „Musíte chtít hlavně sám. Rozhodnout se. Jít.“

Před třemi roky vstoupil Josef Vrána do Ulice jako Slávek Macháček. Pro diváky Novy nová tvář, pro něj návrat na výsluní po letech, kdy ho širší televizní publikum neznalo. Postava je v ději aktivní dodnes. Mimo seriál Vrána hraje v Divadle Bez zábradlí, kde byl obsazen do novinky Mohla to být hvězdná chvíle, a je veden mezi sólisty muzikálu Monte Cristo. Rozdíl oproti době před léčbou je zřetelný. Dřív desítky let v oblastních divadlech, dnes volná noha, Praha, televize, muzikál. Vrána neříká, že vyhrál. Přiznává také, že bez rodiny, přátel a odborné pomoci by tam, kde je dnes, nebyl.