Bára Špotáková přiznala, že konec kariéry byl těžší, než čekala. Dnes trénuje novou generaci a žije s hasičem u Prahy

Dvojnásobná olympijská vítězka a držitelka světového rekordu 72,28 m popsala, jak ji po odchodu ze závodění zaskočila ztráta celoživotního rytmu.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Barbora Špotáková byla dlouhé roky českým atletickým fenoménem. VIPŽivot připomíná, že neuvěřitelných pětadvacet let házela oštěpem na nejvyšší úrovni. Dvakrát se vrátila po mateřské a pokaždé zase vyhrávala: evropské zlato v roce 2014, finále mistrovství světa v roce 2019. Když nakonec řekla sportu definitivní sbohem, přišlo něco, na co se připravit nedokázala. „Tělo bylo na ten režim zvyklé jako na drogu,“ řekla pro Seznam Zprávy. Mateřské pauzy měly jasný cíl, návrat. Penze žádný takový cíl nenabízela. Jen prázdno tam, kde dřív býval budík na ranní trénink.

Režim, který zmizel přes noc

Špotáková dnes říká, že jí nechybí závodění, adrenalin ani každodenní dřina. Smutek z konce necítí. Co ji ale překvapilo, byla intenzita přechodu samotného, náhlé zmizení struktury, kterou si budovala od dětství. Ráno vstát, odjet na stadion, odtrénovat, zregenerovat, zopakovat. Když tohle odpadne, zbude den bez hlavní linky. Zajímavé je srovnání: po prvním synovi se vrátila evropským titulem, po druhém bylo finále MS. Obě mateřské pauzy zvládla výsledkově hladčeji než samotný odchod. Rozdíl? Návraty měly sportovní motor, touhu dokázat, že to ještě jde. Konec kariéry znamenal rozpad rutiny bez náhradního motoru. „Už nemusím nic dokazovat ani obhajovat,“ popsala svůj nový stav v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Juliska, oštěpy a Nikol Tabačková

Motor nakonec přišel v podobě trenérské role. Na stadionu Juliska v Praze dnes Špotáková běhá schody se svěřenci, ukazuje techniku, ladí detaily. Nejviditelnějším jménem její skupiny je Nikol Tabačková, třiadvacetiletá oštěpařka z Atletiky Poruba, která k ní přešla loni na podzim. A výsledky se dostavily rychle. Poprvé v kariéře přehodila šedesát metrů a osobním rekordem 61,44 m se stala českou sezonní jedničkou. Na mistrovství republiky získala titul. Sama popisuje spolupráci se Špotákovou jako uvolněnější než předchozí režim: víc důvěry, humoru, korekce detailů místo přepisování celé techniky.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Na halovém mistrovství Evropy v Birminghamu ale průlom nepřišel. Tabačková nepostoupila z kvalifikace. Špotáková po závodě přiznala, že její svěřenkyně při rozcvičování vypadala nadějně, ale výkon se nepřetavil do soutěže. „Musíme zapracovat na předzávodním stresu,“ řekla pro Atletika. Prožívá jiný druh nervozity, než když házela sama. Horší v tom, že nemůže vzít oštěp a opravit to vlastní rukou. Z našeho pohledu je domácí progres nesporný, mezinárodní důkaz zatím chybí. Tabačkových 61,44 m je o 10,84 m pod světovým rekordem Špotákové.

Místopředsedkyně, ne jen trenérka

Špotáková se také stala místopředsedkyní Českého atletického svazu. Její programové priority zní pragmaticky: investice do tréninkových podmínek, bezpečné prostředí pro mladé atlety, propojení talentované mládeže s dospělou reprezentací. Kombinace trenérské a svazové role jí dává neobvyklý dvojí vliv: na stadionu formuje jednotlivce, v kanceláři spolurozhoduje o systému, ve kterém budou závodit. Vědomě přitom volí jiný styl než její vlastní kouči. O Rudolfu Černém mluví jako o přísné ruce, která ji honila i o víkendech. U Jana Železného zmiňuje dvoufázové tréninky a trvalou nespokojenost jako motivační nástroj. Sama sází na volnost, pozitivní přístup a prostor, aby si atlet část techniky objevil sám. Říká, že si z obou vzala to nejlepší.

Soukromá osa jejího života je překvapivě stabilní na to, jak málo o ní mluví. S Lukášem Novotným, profesionálním hasičem, se seznámila na Sýkořici, na turnaji dvojic v plážovém volejbalu, nohejbalu a tenisu, kam ji přivedla kamarádka z gymnázia. Bylo to ještě před pekingskou olympiádou v roce 2008. Mají spolu dva syny, ale svatba se nekonala. Špotáková to v rozhovoru pro Marianne vysvětlila prostě: sportovní sezony, vysoká škola, jedno dítě, druhé dítě, zranění, Lukášova pracovitost a celkový frmol. Dnes žijí v rodinném domě u Prahy, kde se dá na kole dojet na nákup a babička pomůže s dětmi.