Leontýnka se na place zamilovala do Dlouhého Janka. Tři dětské hvězdy Ať žijí duchové! zemřely předčasně

Dana Vávrová, Tomáš Holý, Petr Starý. Tři děti z jednoho natáčecího léta roku 1977 se nedožily šedesátky. Nejmladšímu bylo jednadvacet, nejstarší čtyřiapadesát.

Zdroj fotografie: Česká televize

Film Ať žijí duchové! zná v Česku skoro každý, kdo někdy zapnul televizi kolem Vánoc nebo velikonočního víkendu. Písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, strašidla na hradě Dobrošín, Pribináček zakomponovaný do děje tak přirozeně, že si ho nikdo nespletl s reklamou. Jenže za tou pohádkovou kulisou se odehrávaly příběhy, které žádný scénář nepředvídal. Některé začaly už na place, třeba dětská láska, která nikdy nebyla opětovaná. Jiné se uzavřely o desítky let později, daleko od kamer.

Kopretina pro Leontýnku

Ve filmu podá Dlouhý Jenda princezně Leontýnce kopretinu, a ta díky tomu smí zůstat ve světě lidí. Mimo kameru se odehrávalo něco podobného, jenže bez pohádkového konce. Dana Vávrová, které bylo při natáčení deset, se podle pozdějších vzpomínek Jiřího Procházky během zkoušek a natáčení zamilovala do svého filmového protějšku. Procházka byl o tři roky starší a city neopětoval. „Byla to taková dětská platonická láska,“ popsal situaci později pro Primu. Po natáčení se osobně už nesetkali. Jen o sobě věděli a občas si napsali.

Procházkova postava se v různých zdrojích objevuje jako Dlouhý Jenda, Jeník i mediálně zjednodušený „Janek“. Ať už ji nazveme jakkoli, pro Vávrovou to byl první a poslední český filmový partner. Krátce po premiéře emigrovala s rodinou do Německa a českou kinematografii vyměnila za bavorskou. Redakce VIPŽivot se zajímala i o osudy dalších mladých herců z této filmové pohádky.

Tři životy, tři odchody

Nejdříve odešel Tomáš Holý. 8. března 1990, na silnici mezi Kytlicemi a Polevskem v Lužických horách, havaroval ve svých jednadvaceti letech. Nestačil si vybudovat dospělou kariéru, a přesto dodnes platí za jednu z nejvýraznějších dětských hvězd české kinematografie. Na místě nehody ho v Polevsku pravidelně připomínají, naposledy letos, jak zaznamenal Český rozhlas Liberec.

Dana Vávrová zemřela 5. února 2009 v Mnichově. Bylo jí čtyřicet dva. Rakovina. V Německu přitom stihla víc, než by leckterý český herec stihl za celý život. Za hlavní roli ve filmu Herbstmilch získala Bavorskou filmovou cenu i Německou filmovou cenu. Později spolurežírovala snímek Poslední vlak s Josephem Vilsmaierem, který se dostal až do programu karlovarského festivalu. Z dětského ansámblu Ať žijí duchové! měla zdaleka nejsilnější mezinárodní stopu.

Petr Starý, filmový Krátkej, odešel z herectví úplně. Vystudoval VŠE, podnikal a z veřejného prostoru prakticky zmizel. Zemřel 8. listopadu 2017 ve věku čtyřiapadesáti let. Příčinu smrti se nepodařilo spolehlivě ověřit; autoritativní záznam v Národních autoritách ČR uvádí pouze datum a základní biografická data.

Co dělají ti, kteří zůstali

Jiří Procházka, Leontýnčin neopětovaný idol, od herectví odešel k muzice. Dnes se živí hlavně jako hudebník a na film vzpomíná s odstupem člověka, který svou dětskou slávu nechal za sebou bez lítosti.

Zdroj fotografie: Česká televize

Jiří Brož, nejmladší z dětské party, měl za sebou start, jaký si žádné dítě nevybírá, vyrůstal v dětském domově. Po natáčení ho adoptoval herec Vladimír Krška se svou ženou. Dnes je Brož vidět hlavně v motorsportu; v roce 2024 mluvil o přípravě na Rallye Dakar.

A pak je tu Petr Vacek. Z někdejšího dětského herce se stal profesionální herec, autor a ekologický aktivista, který v rozhovoru pro server Obnovitelné.cz popisoval, jak v zimě vysekává vodu na splachování z ledu. Cesta od pohádkového hradu k životu bez přípojek, těžko si představit větší kontrast.

Film, který přežil svůj scénář dvakrát

Málokdo dnes ví, že původní scénář byl psaný na tělo Antonínu Jedličkovi a měl výraznou budovatelsko-pionýrskou vrstvu. Teprve zásah režiséra Oldřicha Lipského a přepis Zdeňka Svěráka z něj udělal nadčasovou komedii, která funguje i po téměř padesáti letech. Podle pozdějších vzpomínek Jana Skopečka měl ve filmu původně hrát rytíře Brtníka právě on; role už byla prakticky domluvená, než se produkce beze slova odmlčela. Skopeček se důvod dozvěděl až od Lipského a sám ho později spojoval se svými kritickými výroky vůči KSČ.

Proč to není prokletý film

Tři předčasná úmrtí z jednoho dětského obsazení vypadají na první pohled jako statistická anomálie. Jenže tragický dojem vzniká zpětně, skládáním velmi odlišných životních drah do jednoho nostalgického rámce. Holý zahynul při autonehodě v jednadvaceti, Vávrová podlehla rakovině ve dvaačtyřiceti po mezinárodní kariéře, Starý odešel ve čtyřiapadesáti po desetiletích mimo veřejný život. Žádný společný jmenovatel, žádné prokletí. Jen náhoda, která bolí o to víc, že všechny tyhle lidi známe z jednoho letního natáčení, kdy jim bylo deset, třináct, čtrnáct.

Kopretina z filmu zajistila Leontýnce věčný život mezi lidmi. Jejím představitelům takový scénář nikdo nenapsal.