Agáta Hanychová vytáhla dceru ze školky po pouhém měsíci. Důvodem nebyla učitelka ani děti, ale syn Davida Gránského

Tříletá Rozárka opustila mateřskou školu, kterou jí matka vybojovala u soudu. Stačilo šest týdnů a jedno dětské přátelství.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když Agáta Hanychová letos v září slavnostně přivedla dceru Rozárku do vysněné školky obklopené lesem, měla za sebou měsíce soudních tahanic s otcem dívky Jaromírem Soukupem. Soud nakonec nahradil jeho chybějící podpis, Rozárka nastoupila do zařízení, kam před pětatřiceti lety chodila sama Agáta i její sourozenci. Jenže 14. října modelka na Instagramu oznámila, že dceru ze školky přehlásila jinam. Rodinná tradice, čerstvý vzduch ani soudní výhra nestačily. Rozárce chyběl Maty, tříletý syn herce Davida Gránského a jeho manželky Nikoly.

Jak září přineslo dvě školky a jednu díru v dětském světě

1. září 2026 nastoupily obě děti každé do jiné mateřské školy. Rozárka zamířila do „své“ lesní školky, Mateo Gránský do zařízení, které vybrali jeho rodiče. Podle Hanychové se ale brzy ukázalo, že oběma něco schází. Rozárka se do školky přestávala těšit, ráno nechtěla odcházet z domu. Agáta situaci popsala jednoduše: dětem „něco chybělo“, a tím něčím byl ten druhý.

Obě maminky spolu začaly řešit, co s tím. Výsledkem byla koordinovaná akce: Agáta s Nikolou Gránskou přeorganizovaly docházku tak, aby Rozárka i Maty chodili do jedné společné, jak ji Hanychová nazvala, „velké školky“. Celý proces od prvních signálů nespokojenosti po faktický přestup se odehrál v horizontu zhruba čtyř až šesti týdnů.

Soudní bitva, která předcházela první školce

Rozárčin zářijový nástup nebyl samozřejmostí. Už v červnu 2026 informoval Blesk o dalším kole soudního jednání mezi Hanychovou a Soukupem, tentokrát kvůli výběru mateřské školy a režimu předávání dcery. Český občanský zákoník v paragrafech 876 a 877 stanoví, že rodiče vykonávají rodičovskou odpovědnost ve vzájemné shodě. Pokud se na významné záležitosti dítěte (a judikatura Ústavního soudu sem řadí i volbu vzdělávacího zařízení) neshodnou, musí rozhodnout soud.

Agáta tuto cestu absolvovala a v září po vyhraném sporu neskrývala nadšení. Školku popisovala jako místo na čerstvém vzduchu, kde strávila vlastní dětství. O to překvapivější byl říjnový obrat: ani silná rodinná kontinuita, ani soudně posvěcená volba nezaručily, že se Rozárka v kolektivu zabydlí. Zda Soukup s přestupem do nové školky souhlasil, veřejně známo není. Žádný nový soudní spor ale zatím nikdo nezmínil, což naznačuje, že tentokrát proběhla dohoda tiše.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Proč kamarád ve třech letech není maličkost

Kdo by chtěl celou historku odbýt jako roztomilou celebritní anekdotu, narazí na odborná data. Národní pedagogický institut upozorňuje, že právě mezi třetím a šestým rokem se formují první sociální vazby a vztahy s vrstevníky zásadně přispívají k socializaci dítěte. Nejde o abstraktní teorii; v praxi to znamená, že tříleté dítě, které ztratí kontakt s blízkým kamarádem, může reagovat stažením, úzkostí nebo odporem ke školce.

Metodika MŠMT ke komunikaci v mateřských školách doporučuje při adaptaci postupné prodlužování pobytu, intenzivní dialog mezi rodiči a učiteli a průběžné vyhodnocování prvních týdnů. Přestup do jiného zařízení po měsíci je v tomto rámci spíše krajní řešení. Hanychová ho ale zvolila na základě konkrétního pozorování: dcera se netěšila a příčina byla identifikovatelná. V takovém případě dává rychlá korekce smysl víc než měsíce čekání na adaptaci, která nepřijde.

Co si z příběhu odnese běžný rodič bez právníka a Instagramu

Český systém předškolního vzdělávání nabízí víc flexibility, než se na první pohled zdá. MŠMT uvádí, že před zahájením povinného předškolního vzdělávání může dítě kombinovat docházku do více mateřských škol. Administrativně přestup obnáší novou žádost o přijetí, doklad totožnosti zákonného zástupce a potvrzení o očkování. Právně je ale klíčová shoda obou rodičů, a tam, kde chybí, vstupuje soud.

Pro rodiny bez celebritního zázemí je logistika složitější. Hanychové pomohlo, že s Nikolou Gránskou komunikovala přímo a obě mohly reagovat v řádu dnů. Běžný rodič takovou síť kontaktů nemusí mít, kapacita preferované školky nemusí stačit a domluva s druhým rodičem může trvat měsíce. Přesto příběh připomíná jednu podstatnou věc: při výběru školky pro tříleté dítě nerozhoduje jen reputace zařízení, vzdálenost od domu nebo rodinná tradice. Rozhoduje i to, jestli tam na dítě čeká někdo, s kým se cítí bezpečně.