Absolonová dlouho žila v klidu, pak přišel květen a všechno se sesypalo. Před padesátkou zažila krizi, o které dosud mlčela

Monika Absolonová poprvé otevřeně popsala, co s ní udělala blížící se padesátka: strach z konečnosti a pocit, že na všechno už není dost času.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Žádný nový rozchod, žádná diagnóza, žádný kariérní propad. Zpěvačka a herečka, která navenek působí jako výkonná, vtipná a neustále viditelná osobnost, v květnu 2026 v rozhovoru pro Český rozhlas přiznala, že s ní poprvé v životě „zacvičil“ věk. Ne čtyřicítka, ne třicítka. Padesátka. Najednou si připadala v půlce nebo za půlkou života a zjistila, že ten pocit nedokáže jen tak odsunout. V červenci to doplnila ještě upřímněji: natáčení dokumentu k jejím padesátinám jí otevřelo staré rány, které měla roky zasunuté.

Klid, který vypadal neprůstřelně

Ještě pár měsíců předtím by málokdo hádal, že se pod povrchem něco děje. Absolonová sama svou aktuální životní etapu popisuje jako období bez vzletů a pádů. Děti jsou v pořádku, s jejich otcem je to „v pohodě“, práce se hezky vykrystalizovala. Na podzim 2025 vystoupila jako speciální host na StarDance Tour, na jaře téhož roku vydala album Láska, objevovala se v televizi. Zvenčí to vypadalo jako stabilní, dobře nastavený život ženy, která si po letech turbulencí konečně našla rovnováhu.

Jenže právě ta rovnováha se ukázala jako dvojsečná. Když člověk přestane hasit požáry, má najednou čas přemýšlet. A přemýšlení před kulatým výročím může bolet víc než jakýkoli vnější otřes.

Co se stalo v květnu

Nebyl to jeden konkrétní moment. Spíš kumulace, postupné hromadění pocitů, které se nedaly dál ignorovat. V květnu 2026 Absolonová poprvé veřejně řekla, že se sebou „bojuje zvláštní bitvu“. Že ji dosud žádný věk nezasáhl, ale teď ano. Že přemýšlí o konečnosti. Že zjišťuje, jak málo času zbývá na všechno, co ještě chtěla stihnout.

Spouštěčů bylo víc najednou:

• Natáčení dokumentu k jejím padesátinám, který ji donutil vracet se k minulosti, včetně komplikovaného vztahu s otcem.
• Sledování dokumentu o Báře Basikové, který v ní rozvířil podobné otázky o životních volbách.
• Role Judy Garlandové, která jí nastavila zrcadlo v příběhu ženy, jež se celý život hnala za výkonem.

Zajímavé je, že zárodek tématu se u ní objevil už o rok dříve. V květnu 2025 v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka mluvila o písni Ukolébavka jako o vzkazu synům „až tady nebudu“. Tehdy to znělo jako umělecký motiv. Dnes je jasné, že šlo o předzvěst hlubšího bilancování.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Čtyřicítka versus padesátka

Kontrast je až zarážející. Když Absolonová slavila čtyřicet, rámovala to jako nový začátek: čerstvé mateřské štěstí po narození syna, comeback do práce, energie a optimismus. V rozhovoru pro iDNES tehdy mluvila o zklidnění a radosti.

Před padesátkou je tón jiný. Místo radosti bilance. Místo začátku otázka, jestli intenzivní pracovní nasazení posledních dekád mělo smysl. Místo „mám před sebou všechno“ pocit, že čas se krátí. Není to deprese v klinickém smyslu, sama to tak nepojmenovává. Je to existenciální střet s vlastní konečností, který přichází právě ve chvíli, kdy je navenek všechno v pořádku. Paradoxně právě proto, že je všechno v pořádku.

Koncert jako veřejná bilance

Absolonová na krizi nereaguje ústupem, ale naopak: připravuje velký narozeninový koncert „Monika slaví 50 let“ v pražském O2 universu na 3. října 2026. Se scénářem jí pomáhá Libor Bouček, doprovázet ji bude její vlastní kapela, vokalisté a Kapralův kvartet. Chce oprášit písně, které dávno nemá na repertoáru, tančit a dát večeru osobní rozměr.

Zároveň se brání ještě větším halám. Chce vidět lidem do očí, mít kontakt s publikem. Podle nás právě tohle prozrazuje, že koncert není jen promo akce, ale skutečná bilanční událost, pokus dát padesáti letům tvar a smysl na jednom pódiu. Česká televize k tomu paralelně natáčí dokument, který má rekapitulovat celý její život. Absolonová v něm slibuje otevřenost, i když ne do posledního detailu. Výslovně říká, že některé věci nerozebírá dopodrobna, protože „tím stejně nikoho nezachrání“.

Proč je to silnější než skandál

Nejsilnější na celém příběhu není žádná aféra. Je to kontrast. Žena, která navenek funguje, pracuje, baví, vystupuje, a uvnitř poprvé naráží na otázku, jestli na všechno stihne dost času. Právě proto, že nejde o žádný vnější kolaps, je ta otevřenost překvapivá. Absolonová celou kariéru mluvila spíš o váze, vzhledu, vztazích. O konečnosti života nikdy takhle přímo.

V červenci 2026 už zní klidněji. Říká, že žije velmi klidnou etapu. Akutní propad zřejmě polevil, ale téma nezmizelo, jen se přesunulo z paniky do tiché přítomnosti. Kabriolet MINI Cooper, který si mezitím pořídila dřív, než plánovala, sama komentuje s úsměvem: „Moje fasáda a mládí neprchej dohromady.“ Věta, která je vtipná i smutná zároveň. A právě proto tak přesná.