Martin Dejdar bojuje s bolestivou diagnózou: „Operovat to nelze, tak budu jen čekat, co bude dál“

Dejdar se odmítá podvolit nemoci, pokračuje v natáčení i v divadelních aktivitách a zachovává si optimismus.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Martin Dejdar patří mezi oblíbené české herce, jehož publikum zná jako věčně pozitivního baviče, který se ovšem nebojí ani vážnějších rolí (připomeňme například seriál Specialisté). Tentokrát ale musel přiznat zprávy, které mu na náladě rozhodně nepřidaly, jak redakce VIPživot zjistila. Bohužel v jeho případě není možné problém vyřešit operací, jak to bývá běžné.

Artróza jako čára přes rozpočet

Čerstvě šedesátiletý herec Martin Dejdar oznámil, že lékaři mu diagnostikovali artrózu 3. stupně v obou kolenech. Naše redakce si všimla, že se k celé léčbě vyjádřil hodně negativně: „Je to artróza 3. stupně v jednom i druhém koleni, což operovat nelze, takže budu jenom čekat, co bude dál,“ uvedl, i když do smíchu mu rozhodně nebylo. Nad vodou ho však drží to, že se operace nemocných kloubů nejspíš dočká ve chvíli, kdy ještě trochu zestárne: „S přibývajícím věkem mi ta kolena vymění, takže to bude úplně super.“

Dejdarova strategie: Život bez omezení

Navzdory bolestem se herec svého milovaného filmového světa nevzdává – pokračuje například v natáčení kriminálního seriálu Specialisté, kde hraje majora Strouhala. Naše redakce usuzuje, že Dejdar volí pro něj typický přístup „žít, jako by nemoc neexistovala“ a odmítá se nechat omezovat. Vtipně pak dodává, že v Divadle Ypsilon jako dlouholetý člen nedotáhne čtyřicet let angažmá, ale maximálně „jen“ 39, což ho sice trochu mrzí, ale bere to, jak se říká, sportovně.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Martin Dejdar (@martin.dejdar)

Co je artróza 3. stupně a jak ji zvládat

Naše redakce připomíná, že podle lékařky M.D., FACR Nancy Carteron ze zdravotnického portálu Healthline je artróza 3. stupně charakterizována výrazným poškozením chrupavky a zúžením prostoru mezi klouby. A to už není žádná legrace. Lidé se v této fázi často potýkají s častou bolestí při pohybu, ztuhlostí po sezení nebo ihned po probuzení a někdy i nepříjemným otokem kloubů, který je dále omezuje v jejich aktivitách.

V této fázi navíc může nastávat i úbytek svalové hmoty kolem kloubů, což dále přispívá k omezenému rozsahu pohybu a dalším nepříjemnostem (objevovat se může například i pocit píchání).

Léčení obvykle zahrnuje kombinaci neinvazivních metod. Většinou se jako první doporučuje užívání volně dostupných analgetik (NSAID), fyzioterapie, injekce (kortikosteroidy, kyselina hyaluronová) a cvičení, které by mělo napomoci zvýšení pohyblivosti. Operace bývá vždy až posledním možným řešením.