Jiří Krampol naposledy zavřel scénář života. Hercem být původně vůbec neplánoval, sportu se držel až do vysokého věku

Ve věku 87 let odešel muž, který dokázal bavit, dojímat i překvapit. Jiří Krampol už bohužel není mezi námi.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Redakce VIPživot zjistila, že Jiří Krampol, pro někoho poručík Krejcárek, pro jiné mistr v dabingu Jeana‑Paula Belmonda nebo moderátor pořadu Nikdo není dokonalý, poklidně zemřel v nemocnici ve věku 87 let.

Hercem se stal až napodruhé

Ale pokud si myslíte, že ho to k televizi táhlo už odmalička, tak se pletete. V redakci jsme zapátrali a zjistili jsme, že tenhle rodák z Buštěhradu se nejdříve vyučil soustružníkem a teprve poté absolvoval DAMU (konkrétně v roce 1962), což mu umožnilo vystoupat na významná pražská divadelní pódia. Zázemí mu poskytlo například Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Na zábradlí i legendární Semafor.

Filmová a televizní kariéra

Jeho filmový debut přišel již poměrně brzy, a to v roce 1958 v komedii Tři přání. Teprve poté následovaly mnohem známější filmy, například Bylo nás deset, Pumpaři od Zlaté podkovy nebo seriál Malý pitaval z velkého města. Ano, právě ten, kde jako poručík Krejcárek získal národní proslulost. A rozhodně právem.

Hlas, který mluvil za Belmonda i de Funèse

Naši redakci ovšem zajímalo i to, co tento herec dělal, když zrovna nehrál. A zjistili jsme, že Krampol po emigraci Jana Třísky začal dabovat Jeana‑Paula Belmonda ve třiceti filmech a později převzal i role Louise de Funèse. To rozhodně nebyl nijak snadný úkol, ale exceloval v něm s přehledem a citem – někteří lidé dokonce říkají, že de Funèse vystihl lépe než František Filipovský. To však necháváme na zvážení každého čtenáře.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jiří Krampol (@jiri.krampol_official)

A nesmíme zapomínat ani na to, že se Krampol prosadil jako moderátor pořadu Nikdo není dokonalý, který do televize přivedl ve více než 500 dílech. A v každém z nich dokázal diváky zaručeně pobavit. Koneckonců – to platilo i o posledních chvílích jeho života. I když nakonec skončil v pečovatelském domě (což bylo jediné místo, kde opravdu skončit nechtěl – ale osud a jeho zdravotní stav bohužel rozhodly jinak), neustále bavil všechny okolo sebe, jak nyní dojatě vzpomíná personál.

A vlastně se tomu ani nedivíme – Krampol si totiž uchoval vitalitu až do vysokého věku – věnoval se vzpírání, boxu i plavání, a dokonce jsme přišli i na to, že po sedmdesátce posiloval a propagoval seniorské sporty. A protože ve zdravém těle přebývá zdravý duch, nemohl snad závěr jeho života ani skončit jinak. Své blízké bavil do poslední chvíle. A jeho odchod byl nakonec v nemocnici docela rychlý. A myslíme si, že přesně takhle by si to přál.