Živil se jako pošťák a choval psy, proslavil ho až Kameňák. Václava Glazara v léčebně ponižovali, zemřel sám a bez peněz

Invalidní důchod 8 500 korun, nájem 13 000. Tvář filmové trilogie, kterou viděl přes milion diváků, dožívala v léčebně dlouhodobě nemocných.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Václav Glazar se narodil 9. října 1952 a před kameru se dostal až po padesátce. VIPŽivot zaznamenal, že mezitím stihl pracovat na poště, chovat ušlechtilé psy, projít politikou i televizní dramaturgií. Když ho režisér Zdeněk Troška v roce 2003 obsadil do Kameňáku, stal se z něj přes noc známá tvář. Jenže známost a zajištěnost jsou dvě různé věci. A Glazarův příběh to dokládá s krutou přesností.

Cesta ke kameře, která trvala půl života

Glazar chtěl hrát odmalička. Chodil do dramatického kroužku a na lidovou školu umění, ale studium herectví mu znemožnila „černá kaňka“ v kádrovém profilu. Po epizodě spojené s Akcí Asanace odešel do Německa, po návratu žil na samotě u Dvora Králové nad Labem a živil se jako pošťák a chovatel psů. Teprve po roce 1989 se dostal do České televize a později na TV Prima, kde pracoval jako dramaturg.

Filmový debut přišel v roce 2002, role transvestity v Roku ďábla Jana Hřebejka. Ale skutečný zlom nastal, když ho Troška objevil v kabaretu Srdce a kámen, kde Glazar vystupoval jako Vendula. V prvním Kameňáku dostal roli matky představené, v dalších dílech hrál Karla. Čísla návštěvnosti mluví jasně: první díl vidělo v českých kinech 417 970 diváků, druhý 400 848 a třetí 201 471, dohromady přes milion vstupenek podle dat Unie filmových distributorů. Kameňák nebyl jen populární film. Byl to prakticky celá Glazarova filmová kariéra.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Sláva bez záchranné sítě

Herec, jehož filmografie stojí na jedné trilogii a několika menších rolích, nemá ekonomickou základnu srovnatelnou s kolegy, kteří desítky let drží stálé angažmá v divadle nebo pravidelně točí pro televizi. Glazar v březnu 2013 pro Super otevřeně popsal svou situaci: invalidní důchod 8 500 korun měsíčně, nájem 13 000. Rozdíl doplácela jeho matka. Nákupy mu nosil herec David Novotný, pomáhal i kamarád Pavel Pásek. Zdravotní problémy se hromadily: Glazar byl závislý na kyslíku, po pádu si rozdrtil bederní obratel a kyčel. Žil sám. Kombinace pozdní slávy, minimální profesní rezervy a zdravotního kolapsu ho semlela dřív, než mohl cokoli změnit.

Jednou z nejzvláštnějších kapitol Glazarova života byl jeho vztah s Helenou Růžičkovou. Nebyl partnerský (Glazar byl otevřeně homosexuální), ale mimořádně blízký. V říjnu 2003 Blesk psal o plánovaném sňatku, který měl Růžičkové dodávat psychickou motivaci v době její těžké nemoci. Glazar sám později vysvětloval, že Helena chtěla svatbou vyřešit majetkové záležitosti tak, aby její majetek připadl dětskému domovu v Plané u Mariánských Lázní, ne rodině, s níž měla špatné vztahy. K obřadu nikdy nedošlo. V den plánované svatby Růžičková upadla do kómatu. Druhý den zemřela.

Na jaře 2018 skončil Glazar v léčebně dlouhodobě nemocných. Sám pro Super.cz mluvil o samotě, zhoršeném zdraví a nemožnosti vrátit se domů. Nebyl ale úplně opuštěný: kamarádky ho pravidelně navštěvovaly a vozily mu jídlo, Troška mu hledal převoz do jiného zařízení v Praze-Krči. Pomoc ovšem zůstávala neformální a nestačila změnit systémovou situaci. Po Glazarově smrti zazněla závažná svědectví. Podle výpovědí přátel pro televizi Prima mu v léčebně údajně kvůli jeho sexuální orientaci dávali dámské noční košile. Kamarádky mluvily o špatném dávkování léků, nepřizpůsobené bezbariérové sprše a toaletě, nutnosti volat sestry z vlastního mobilu a o tom, že mu personál údajně nedával včas kyslík. Václav Glazar zemřel 11. července 2018 v pětašedesáti letech.