Podvedl Partyšovou s Ornellou a přišel o kontakt s dětmi. Josef Kokta po letech přiznal, jak dopadly jeho rodinné vztahy

Sedm dětí, tři manželství, jedno veřejné přiznání: Josef Kokta říká, že se mu starší děti po letech vrátily. Jednoho syna ale stále nevídá.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Je říjen 2026 a Josefu Koktovi je sedmdesát. V rozhovoru pro eXtra.cz bilancuje muž, jehož jméno se na přelomu roku 2012 stalo synonymem pro bulvární skandál. Prvorozený Petr ho prý po letech sám vyhledal. Děti z druhého manželství, Alena a Josef, jezdí na návštěvy. S bývalými ženami Věrou a Alenou je opět v kontaktu. Jenže uprostřed téhle rekonstrukce rodinné mapy zeje díra, kterou žádné usmíření nezacelilo: osmnáctiletý Kristian, syn z manželství s Gabrielou Partyšovou, otce stále nevídá.

Aféra, která všechno spustila

Léto 2012, Karlovy Vary. Do médií pronikne informace, že ženatý Kokta má poměr s devatenáctiletou Ornellou Štikovou. Zpočátku to zlehčuje. „Šlo jen o sex,“ řekl tehdy iDNES.cz, a v téže větě přiznal, že „chybu udělal on“. Jenže tajný poměr trval zhruba rok a skončil těhotenstvím. Partyšová podala žádost o rozvod. V červenci 2013 byl pravomocný.

Co následovalo, šlo rychle. V dubnu 2014 Partyšová nechala tříletého Kristiana přejmenovat z Kokty na Partyše. Veřejně to zdůvodnila tím, že nechce, aby se syn za příjmení styděl. Pro Koktu to byl symbolický konec, a jak se ukázalo, i praktický.

Patnáct let bez syna

Čísla mluví jasně. Partyšová v září 2026 řekla, že se otec „nezapojuje od Kristianových tří let ničím“. Kokta sám už v květnu 2022 přiznával, že syna deset let neviděl. V říjnu 2026 je tedy bilance přibližně patnáct let bez reálného kontaktu.

Kdo za to může? Veřejně existují dvě verze, které se v průběhu let proměňovaly:

• Koktova verze: S Partyšovou měli ústní dohodu, že se s Kristianem vídat nebude. Nechtěl vést válku o dítě, protože přetahování by synovi škodilo víc než jeho ústup.
• Verze Partyšové: V roce 2015 říkala, že se Kokta se synem stýkat může, jen ne v přítomnosti Ornelly. V roce 2018 potvrdila, že na nevídání byli dohodnutí.

Pravda leží někde mezi těmito výroky. Jisté je jedno: Koktovo „neválčení“ v praxi znamenalo, že se vztah s Kristianem nikdy nevytvořil. A to je zásadní rozdíl oproti starším dětem, které s otcem nějaký vztah měly, ztratily ho a pak se k němu v dospělosti vrátily. Kristian nic takového nemá, k čemu by se vracel.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Usmíření, které má své hranice

Kokta dnes prezentuje obraz muže, který napravil, co šlo. Starší děti ho navštěvují, s exmanželkami si rozumí. S Ornellou jsou sice od února 2026 formálně rozvedení (podle obou kvůli ochraně rodiny před jeho starými dluhy), ale fakticky fungují jako pár a starají se o tři společné děti.

Obraz to je hezký. Ale stojí výhradně na Koktových slovech. Přímé veřejné potvrzení od starších dětí v dostupných zdrojích chybí. A pak je tu ještě jeden detail, který do mozaiky rodinného usmíření nezapadá: v dubnu 2026 se na internetu objevilo staré video, na němž Kokta vulgárně křičí na děti. Omlouval se za něj jako za „jednorázový zkrat při stěhování“. Kontrast s obrazem laskavého otce, který dnes nabízí, je těžko přehlédnutelný.

Kristianovy osmnáctiny nic nezměnily

Partyšová v roce 2015 řekla, že v dospělosti nechá rozhodnutí na synovi. Kokta opakovaně naznačoval, že čeká na chvíli, kdy ho Kristian po osmnáctinách sám osloví. Podle občanského zákoníku je Kristian od svých osmnáctých narozenin plně svéprávný a může jednat nezávisle na matce.

Jenže právní možnost není totéž co lidská motivace. Kristian vyrůstal bez otce od tří let. Nezná ho z každodenního života, z rodičovských schůzek, z víkendů. Kokta pro něj není člověk, se kterým obnovuje přerušený vztah, je v podstatě cizí muž, který nese jeho původní příjmení.