Nevěry, nemanželské děti a roky mlčení. Pavlína Saudková přiznala, že bez terapií by život po boku Jana nezvládla

Manželka jednoho z nejznámějších českých fotografů poprvé otevřeně pojmenovala cenu, kterou za jeho pověst bohéma platila doma, a přiznala, že bez šesti let psychoterapie by to neustála.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Když se čtyřiadvacetiletá Pavlína seznámila s tehdy devětašedesátiletým Janem Saudkem, nechala se strhnout jeho osobností, pozorností, dopisy a energií. VIP život zaznamenal, že dnes, po více než dvaceti letech soužití a dvanácti letech manželství, mluví jiným jazykem. Webu Blesk to aktuálně shrnula narovinu: na terapie chodí šestým rokem, „aby dokázala normálně fungovat“. Ne kvůli diagnóze. Nýbrž kvůli životu, který si kolem sebe vystavěla a který ji postupně požíral zevnitř.

Od okouzlení k přizpůsobení

Pavlína Saudková už před třemi roky CNN Prima NEWS řekla větu, která stojí za pozornost: „Jan potkal mnoho žen. Narodilo se mu pár dětí i mimo náš vztah. Já jsem se s tím vším učila žít.“ Saudek sám před časem pro iDNES odhadl, že má patnáct až šestnáct dětí, a veřejně mluvil o synovi Jonatánovi na Slovensku, o němž Pavlína dlouho nevěděla. Nově ale Pavlína postupně překlápí vyprávění z „učila jsem se tolerovat“ do „ztratila jsem sebe“. V Blesk Podcastu loni uvedla, že by do vztahu s Janem znovu nešla a že odejít neměla sílu. Pro ProŽeny popsala třináct let, kdy se podřizovala, stavěla denní režim rodiny tak, aby měl Jan klid na práci, procházky i ženy. „Vyklízela jsem mu pole,“ shrnula.

Zlom nastal přibližně šest let po svatbě. Pavlína začala docházet na psychoterapii. Zpětně lituje, že nezačala dřív. Popisuje konkrétní přínosy: naučila se nastavovat hranice, pracovat na respektu k sobě, otevírat témata, která roky uzavírala, Janovy nevěry, vlastní emoční traumata, pocit, že žije ve stínu cizího jména. Loni na svém Instagramu zmínila i zkušenost s psychadeliky asistovanou terapií a holotropním dýcháním. Pro Český rozhlas Plus pak řekla větu, která její proměnu vystihuje nejlíp: „Nejvíc se cítím být Pavlínou.“ Ne Saudkovou.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Týdeník Respekt (@respektcz)

Co ji tak dlouho drželo

Odpověď není jednoduchá a Pavlína ji sama rozkládá do několika vrstev:

• Mladý věk a minimum partnerských zkušeností při seznámení.
• Okouzlení Janovou pozorností, teprve později zjistila, že stylizované milostné dopisy posílal podle jednoho mustru více ženám.
• Praktické uspořádání: děti, práce, charita, veřejné akce. Navenek funkční rodina.
• Vnitřní model, který zpětně pojmenovává jako „tatínek může všechno a maminka nic“.
• Postupný útlum žárlivosti, který ale nebyl klidem, spíš rezignací.

Dnes žijí v jednom domě, každý v jiném patře. Jan v posledních letech téměř nevychází, dynamika vztahu se zklidnila. Při vernisáži loni sám přiznal, že se v minulosti „trochu ku*vil“. Pavlínino vyprávění jeho obraz neničí. Doplňuje ho o perspektivu ženy, která Saudkovu pověst nežila jako legendu, ale jako každodennost.

Proč o tom mluví právě teď

Po čtyřicítce Pavlína začala objevovat vlastní identitu, a protože Jan už nežije stejně společensky a eroticky expanzivně jako dřív, vztah přestal být pod tlakem, který dřív bránil reflexi. A teď mluví jako žena, která si po dvaceti letech konečně dovolila říct, že to bolelo. Šest let terapie nezměnilo její minulost. Změnilo ale to, jak se v ní dokáže orientovat, a že si konečně dovolí mluvit vlastním hlasem, ne jen tím, který se hodil k příjmení Saudková.