Dvacet let splácel dluhy za jeden film. Martin Dejdar přiznal, jak tvrdě zaplatil za natáčení s Peterem O’Toolem

Martin Dejdar neztratil kvůli filmu Panství jen peníze, přišel o klid, zdraví a důvěru v lidi kolem sebe. Splácení trvalo téměř dvě dekády.

Zdroj fotografie: Nextfoto

3. února 1999 měl v českých kinech premiéru snímek, který se od všeho, co tuzemská kinematografie do té doby vyrobila, zásadně odlišoval. Panství, anglicky natočený thriller s Peterem O’Toolem, Gretou Scacchiovou a Gabrielle Anwarovou, stál 170 milionů korun a měl být vstupenkou české produkce na světový trh. Jenže místo triumfu odstartoval finanční noční můru, jejíž stín provázel Dejdara napříč celou další kariérou. V nedávném rozhovoru pro NADCAST sám řekl: „Dluhy za film Panství jsem splácel skoro dvacet let.“

Ambice za 170 milionů: jak se rodil český film pro svět

Dejdar u Panství nezastával jedinou funkci. Hrál hlavní roli inspektora Scotland Yardu Thomase Hatchera, současně figuroval jako koproducent a ve firmě M.D.M. Production držel post jednatele. Právě on si podle dobového textu iDNES prosadil do obsazení Petera O’Toolea místo původně zvažovaného Franca Nera, přestože irský herec byl výrazně dražší. Celý projekt od počátku vznikal jako anglicky mluvené dílo se světovým obsazením, financované z českých zdrojů. Šlo o model, jaký tuzemský filmový průmysl prakticky neznal.

Produkce se opírala o bankovní úvěr. Podle týdeníku Respekt měla M.D.M. Production u Komerční banky půjčku 126 milionů korun. Už během natáčení ale došly peníze a výroba se na měsíce zastavila. Když se štáb znovu sešel, Greta Scacchiová mezitím otěhotněla a nevešla se do původního kostýmu. Finanční krize tedy zasáhla projekt dávno předtím, než se vůbec dostal do kin.

Distributor, který vzal peníze a zmizel

Premiéra v kinech velký zájem nevzbudila, film šel do českých sálů v angličtině s titulky, což domácí publikum odradilo. Skutečná katastrofa ale přišla odjinud. V říjnu 2003 Dejdar na Radiožurnálu popsal jádro problému: „Naše chyba, nezkušenost byla v tom, že jsme uzavřeli velmi špatnou smlouvu se špatným distributorem.“ Zahraniční teritoria se prodávala, jenže peníze z prodejů nikdy nedorazily zpět.

O pět let později doplnil konkrétní detail: za první mezinárodní prodej inkasovala produkce skoro milion dolarů a okamžitě ho vrátila bance. Další příjmy se ale vypařily. V roce 2011 pro Novinky shrnul příčinu jednou větou: „Podvedl mě tenkrát americký distributor a já to deset let splácel.“

Mechanismus pádu se tak skládal z několika vrstev najednou: úvěrové financování bez dostatečného jištění, přerušená výroba, slabá domácí návštěvnost a rozpadlý zahraniční tok peněz. Každý z těchto faktorů by sám o sobě znamenal potíž. Dohromady vytvořily past, z níž se Dejdar dostával dvě desetiletí.

Zdroj fotografie: Nextfoto

Žaludeční vředy, strach o rodinu a kariéra ve službách dluhu

Účet za Panství se nepočítal jen v korunách. Už v listopadu 2002 Dejdar v rozhovoru pro iDNES přiznal, že se z celé věci nevyléčil „ani finančně, ani psychicky“. Mluvil o dvou žaludečních vředech, které mu způsobil stres z potlačovaných emocí. Pro magazín Paní domu později popsal strach ještě ostřeji: „Bál jsem se o sebe, bál jsem se o rodinu. Stálo mě to třináct let života a miliony, které jsem musel zaplatit.“

Profesně ho závazky donutily rozšířit záběr daleko za hranice herectví. Dabing, televize, divadlo, moderování, všechno sloužilo jako zdroj příjmů pro splácení a zajištění rodiny. V roce 2015 se k dluhům přidala exekuce na 750 tisíc korun, kterou Dejdar označil za dozvuk Panství a „prohřešky jiných“. Sedmnáct let po premiéře ho film stále dojížděl.

Změnil se i jeho vztah k lidem v branži. V roce 2002 otevřeně hovořil o tom, jak se od něj okolí odvrátilo: „Zklamání z lidí ve mně zůstalo.“ Přesto odmítal rámec čisté lítosti. „Nelituji toho, z mého příběhu se mohou poučit další lidé,“ řekl ve stejném období.

Proč Panství dopadlo jinak než Tmavomodrý svět nebo Andělská tvář

Rozpočet 170 milionů korun řadil Panství mezi nejdražší české filmy své éry. Srovnání s dalšími ambiciózními projekty ale ukazuje, proč právě Dejdar odnesl následky nejhůř.

• Tmavomodrý svět (230 milionů Kč) měl čtyři pětiny rozpočtu pokryté zahraničními partnery. Riziko se rozložilo. U Panství stálo financování na domácím úvěru.
• Andělská tvář se potýkala s dodavatelskými dluhy a osmimilionovou vratnou půjčkou ze státního fondu, ale režisér Zdeněk Troška výslovně říkal, že „do peněz nevidí“, byl najatou silou.
• Dejdar byl současně herec, koproducent i jednatel firmy. Jeho jméno splynulo s projektem natolik, že reputační i finanční zátěž padla přímo na něj.

Právě tato trojjediná role (tvůrce, tvář a ručitel) proměnila producentský neúspěch v osobní tragédii rozloženou do dvou dekád.